Rasputin je alespoň deset lidí. Má to výhody?

Když postavíte choreografii na 11 tanečnících, je to vždy poutavé, na pódiu se děje mnoho věcí a je se na co koukat. Nevýhodou však je sladit časově, aby mohli být všichni na nácviku či na vystoupení.

Kdy vás naposledy překvapili?

Překvapují mě na trénincích odpovědným přístupem a nasazením. Někdy přijdou rozmrzelí, při tréninku roztávají a na konci jsou euforičtí. Pozoruji na nich, jaký terapeutický potenciál má tanec. Minulý týden jsem jim představila novou taneční choreografii 101 dalmatinů. Vidím jejich touhu učit se novinky.

Vznikla skupina z recese, z legrace?

V prvé řadě chci říci, že skupina bere tancování jako koníček, který je baví. Chlapi jsou nad věcí, umí si ze sebe dělat srandu a já oceňuji jejich zájem. Jinak bych to dávno nedělala. Není pro ně jednoduché, co vše si musí od lidí nechat líbit, vyslechnout. Tanec berou jako terapii – syntézu pohybu a divadla. Pomáhá jim bojovat s různými zdravotními neduhy. Jsou to kamarádi, tohle holky neumí.

Máte i fluktuaci, měníte obsazení?

Fluktuace není prakticky žádná. Po prvním roce odešli dva tanečníci; do souboru měly zájem vstoupit minimálně dvě desítky mužů; zatím jsme se dohodli na stabilním týmu, ale hrozba ponorkové nemoci je logicky možná i v této partě.

A jak vaši tanečníci vnímají, co se s nimi dnes děje?

To, že jezdí po ČR, je pro ně neuvěřitelný příběh. Kdo z nich by si dřív pomyslel, že v jejich věku (průměrný věk souboru je cca 50 let) zažije takové dobrodružství? Potkávají se v noci na benzínkách s rockovými hvězdami, dámy se prodírají do jejich šatny.

Prozraďte, jak vše začalo?

Skupina vznikla z recese. Původně jí byl jen manžel, zahajoval baletními výstupy proslavené Galavečery v kolínském divadle. To inspirovalo další chlapíky, chtěli také vystupovat. První kolektivní vystoupení bylo na Jarním plese živnostníků v Kolíně v roce 2006. Organizuje ho jeden z členů Rasputina, Milánek Mazůrka.

Kdo je ta pěkná slečna, která s nimi někdy vystupuje (viz snímky na webu)?

Ta slečna se jmenuje Darja Švejdová, je jednou z tanečnic TK Kocour Modroočko z Kolína. Tento klub jsem založila v roce 2002. Tanečnice představuje Lady Karneval, na této pozici se střídají pravidelně i jiné, stejně atraktivní tanečnice. Nemají–li čas děvčata z TK, alternují dámy z řad diváků či návštěvníků plesu.

Choreografie jsou komické, mají příběh, nejsou oplzlé a zženštilé…

V tom je Rasputin jedinečný. Nikoho nekopíruje, jeho choreografie jsou originální.

Pokud jste začali z recese, kdy to přestala být legrace? Kolotoč vystoupení, povinnosti, závazky…

Půl roku se až na nějaké narozeninové oslavy nic nedělo. Průlom nastal vystoupením v klubu Óčko v Praze, kde byla řada lidí z uměleckých agentur. V roce 2008 jsme začali dost jezdit do Prahy. Zásadní obrat nastal vystoupením v pořadu Uvolněte se prosím: během 2. dne přišlo alespoň 20 nabídek na vystoupení včetně Slovenska.

Proč si říkáte právě Rasputin? To přeci nebyla kladná, ale zlá až démonická postava…

Naše prvé vystoupení je na Babylon od Boney M, intro našich nástupů byl úryvek z hitu Rasputin stejné skupiny. No a už to bylo. Grigorij Jefimovič je démonická osoba, uhranul řadu žen i samotnou carevnu, jeho věroukám podlehli i muži, byl inspirativní, nesmrtelný. Takový chce být i pánský spolek Rasputin.

Co byl zatím největší úspěch?

Největší úspěch je, že si nás Kraus vybral do Uvolněte se prosím; a že si nás produkce ČeskoSlovensko má talent vybrala do Národního divadla: uspěli jsme a postoupili.

Pánská taneční skupina Rasputin

Přesto jste skončili…

I přes ten úspěch jsme produkci požádali, že už nechceme dál, protože do této soutěže nepatříme. Národní divadlo, to je sen každého umělce. Asi měsíc před vystoupením v něm jsme se fotili na benefiční akci s českými misskami na zádi lodě ve Smíchovské plovárně a Zdeněk Hejduk řekl osudovou větu: „Vidíte to, už se tam pomalu blížíme.“ Za námi se v zapadajícím slunci odrážela Zlatá kaplička…

Krásné… Musí si tanečníci hlídat váhu, aby bříška nesplaskla?

Váhu si nehlídají, co vypotí na tréninku, to dolejou v hospodě. Na vystoupeních je to obdobné, k tomu se přidávají i catteringové služby.

Prozradíte i propadák? Místo, kde vás nepochopili, či nedocenili?

(smutně) Někdy vystupujeme v nedůstojných a do tancování pod­mínkách, ještě jako půlnoční překvapení. Všichni jsou opilí nám přímo vstupují. Není jednoduché bavit publikum na nějakých snobských akcích, kdy někteří lidé dávají najevo opovržení.

Rasputin tančí také na hudbu Karla Gotta. Už vás Mistr takto viděl?

Pan Gott nás neviděl, ač jsme byli kdysi pozváni na vystoupení do Gottlandu. Jenže z něj sešlo, provozovatel zmizel. Tam měl „Božský“ být. Ale je pravdou, že náš tanečník Milánek dělal kdysi maskéra v ČT a měl na starost Gotta v pořadu „Gott ve Slaném“. A Lady Karneval má nahořklou příchuť, neboť v den premiéry tohoto vystoupení zemřel Karel Svoboda. A my uvažovali, zda je ten den vhodné s tím vystoupit.

Dost jste mě pobavili v pořadu Jana Krause v krovkách s tykadly. Máte odsud nějaký veselý příběh z natáčení?

Nikdo to tam nečekal, ani Kraus. Totálně se odboural. Lidi se svíjeli smíchy. Dlouhodobě jsme vedli internetovou hitparádu na stránkách ČT – Uvolněte se prosím.

A jaká povolání mají tanečníci skupiny Rasputin?

Vesměs jsou to všichni současní nebo bývalí manažeři: ředitel společenského domu, ředitel školského zařízení, šéf berňáku, majitel kadeřnického salónu, majitel obchodu, obchodní náměstek potravinářské firmy, makléř, pedagog, strojník, živnostník, IT správce, učitel cizích jazyků – rodilý mluvčí z USA, promotér hudebních festivalů.

Jolana Burešová je učitelka tance a baletu na ZUŠ Kolín, ZUŠ Poděbrady; vedoucí TK Kocour Modroočko, umělecká vedoucí pánské taneční skupiny Rasputin; autorka celovečerní. představení Příběh ulice a O ztraceném srdci.