Letošní Letní shakespearovské slavnosti opět vsadily na osobnost. Po minulých sezonách, kdy do prostoru pražského purkrabství táhli diváky Jiří Langmajer jako Hamlet a Boleslav Polívka v Kupci benátském, tvůrci na jeviště povolali někdejšího krále Leara Jana Třísku.

A udělali dobře – na jeho výstupy se opět netrpělivě čeká a poté se jim opět bouřlivě aplauduje. Výkon Jana Třísky v roli Kalibana je pro inscenaci opravdu zásadní. A prakticky jediný, jenž dosahuje hloubek Shakespearova poetického textu.

Rtuťovitá řeč, která plyne jako jednolitý hudební tón, hraje v dokonalé harmonii s pohyby malého, vetchého těla, které obnažuje kostým z cárů pytlovité látky. Bohužel se jeho Kaliban nápadně podobá jeho Learovi, navíc přidal jen pár veršů recitovaných v angličtině.

Režie Jakuba Korčáka jako by se držela principu, kterým začínají všichni ochotníci – text herci opatří patřičnými gesty a inscenace je hotová. Vynikne tak příběh, zanikne básnická síla dramatu. Ale Bouře celou svou strukturou je hlavně metafora, ne naivní pohádka. Kromě interpretace dramatu inscenaci chybí i aranžmá.

Herci bezhlavě popocházejí dokolečka sem a tam, aniž by jakkoli pracovali s ojedinělým prostorem pražského purkrabství. Jedinou scénografii tvoří několik cárů látky napnutých do tvaru lodní plachty. Je však již předem jasné, že je na jevišti jenom proto, aby ji v první scéně strhli námořníci bojující s bouří.

Herci s Bouří bojují až do posledního obrazu. Většina z nich hlasově naprosto nezvládá nedivadelní prostor. Jan Novotný v roli Antonia křičí i šeptá s vypětím všech sil, jeho repliky se ale ztrácejí už v předních řadách hlediště.

Tak se ze zdlouhavé scény, v níž se plánuje vražda krále, stává boj publika o každé zachycené slovíčko. Herci povětšinou deklamují jako za časů Corneille, u Zuzany Kajnarové (Miranda) se dá očekávat i to pověstné trhání kulis. Role Prospera, jehož ústy prý Shakespeare bilancoval nad svým životem zasvěceným poezii, má trojí slovenskou alternaci.

Nemělo by nás už překvapit, že jazyková odlišnost nenese v inscenaci žádný význam. Snad je to jen hostování dalších, tentokrát zahraničních hereckých osobností? Dušan Jamrich se z celkové koncepce nijak nevymyká ani povznesením textu nad prostou recitaci, ani jakoukoli interpretací postavy.

Nejzávažnější závěrečné verše pronese jako básničku, v níž nám producenti před představením oznamují, že vstupenka slouží i jako slevový kupon do restaurace. Nakonec nám ještě laškovně pokyne a odchází. Snad do té restaurace…

William Shakepeare:

Bouře překlad: Martin Hilský, Lubomír Feldek, režie: Jakub Korčák, dramaturgie: Martin Porubjak, scéna: Jaroslav Malina, kostýmy: Zuzana Ježková. Premiéra 21. června 2007.