Ten v průběhu celého snímku popisuje a vysvětluje to, co autoři nechtěli nebo nemohli zachytit kamerou, ačkoli to jistě bylo možné. Úvod je dost rozvleklý a když se zdá, že film již začal, objeví se opět nějaký titulek nebo předěl.

Vizuální zpracování je neobvyklé a snaží se zaujmout. Ostrého záběru se ve filmu divák nedočká, to ovšem mohl být umělecký záměr. Na digitálních efektech je znát nízkorozpočtovost projektu, a proto člověka hýčkaného dokonalou grafikou Matrixu a podobných filmů rozhodně neuspokojí. Grafika je nedokonalá, spíše herního typu. Údaje o postavách, kterých je ve filmu poměrně dost, jsou místo vyplynutí z děje postupně oznamovány divákovi opět po způsobu počítačové hry, v jakési stručné vizitce, která se objeví v dolním rohu plátna. Některé grafické efekty si však zaslouží i pochvalu, divák si na ně však musí počkat do druhé poloviny snímku.

Malé zkušenosti

Mládím a nedostatkem zkušeností herců je poznamenána realističnost dění na plátně. Boss velké společnosti, kterému bylo očividně sotva dvacet, není příliš uvěřitelný. Stejně jako jsem nechápal, proč tento mocipán jezdí ve velmi levném autě. Zapůjčit si od někoho dražší vůz by jistě rozpočet tolik nezatížilo a na věrohodnosti by to přidalo. Americké produkci by pak mohl dělat problém přízvuk herců, na němž je jasně znát, že nejsou rodilí mluvčí.

Jedna věc, která si zaslouží pochvalu, je hudba a po většinu času osmdesátiminutového snímku i zvukové efekty. Jejich nereálnost ovšem, zejména při jednom ze soubojů, působila téměř komicky.

Spletitá exhibice

Tvůrcům očividně chybí vyzrálost a uvědomění si, že méně někdy znamená více. Film je spletitou exhibicí grafických efektů, netradiční kamery, skoků v čase i prostředí, střelby, výbuchů, krve, hororových prvků, honiček, soubojů a pokusů o vytvoření drsných dialogů i monologů po vzoru Pulp fiction a snah o tvrďácký humor, který však do zamýšleného konceptu snímku příliš nezapadal. To vše většinou v ne příliš kvalitním provedení s neherci a bez profesionálních efektů. To už pak nezachrání ani poměrně silná, ovšem nikterak nová myšlenka, hovořící o společnosti ovládané a sledované v každodenním životě obchodními a politickými molochy.

Byl to první pokus, který chápu spíše jako snahu ukázat odborné veřejnosti a případným sponzorům, co všechno kluci umí a co všechno budou moci ukázat, když budou mít peníze. Pravděpodobně o režisérském duu Hastík, Smělík ještě uslyšíme. A příště už možná představí opravdový film.

IGOR DOSTÁL