Od té doby si s rodinou malíře dopisuje. Teď se jí podařilo setkat s malířovým vnukem. Josef Lada mladší, který se o dědečkovo dílo stará, přijel do Švábenic na výstavu, kterou otevřeli v tamním muzeu. „Na výstavy jezdím jak z pracovních, tak ze soukromých důvodů,“ říká editor díla malíře Josefa Lady.

Jak se vám s tak slavným jménem žije?
Za ta léta jsem si naštěstí zvykl. A žije se mi s tím dobře. Jen si musím neustále dávat pozor na to, že vlastně nejednám za sebe, ale za svého slavného předka. Takže veškeré mé bohulibé i méně bohulibé činy jsou anebo mohou být porovnávány.

To musí být těžký úděl. Nevadí vám to?
Ani ne. Vyrůstal jsem v uměleckém prostředí. Už třináct let jsem editorem dědečkova díla a dělám to rád.

Jste současně i správcem autorských práv dědečkova díla. Jak jste se k tomu dostal?
V roce 1994 zemřel můj otec Jan Vrána, který dělal editora díla Josefa Lady čtyřicet let. Po něm jsem převzal dědečkův odkaz já.

Jak se z toho dá vyžít?
Je to práce, kterou dělám na plný úvazek. Bydlím v domě v Praze a jezdím starou hondou, ale to samozřejmě není podstatné. Samozřejmě se z toho vyžít dá. Nemusím mít druhé zaměstnání, ale manželka do práce chodí.

Musel jste se to učit?
Přišlo to ze dne na den. A v tom to bylo složitější. Otec zemřel náhle. Protože jsem v tom všem vyrůstal, pronikal jsem do práce editora rychle. Navíc jsem vystudoval práva, což mi pomohlo hlavně zorientovat se v autorském právu. Dílo Josefa Lady je ale tak rozsáhlé a velké, že se učím dodnes a pořád objevuji něco nového. A ještě asi dlouho budu.

Myslíte, že by se vám práce dělala lépe, kdybyste dědečka poznal?
Asi ano. Navíc otec zemřel moc rychle. Potřeboval bych se ho zeptat na spoustu věcí, které by mě teď´ zajímaly a na které mi už nikdo neodpoví. Čtyřicet let je dlouhá doba. Otec věděl plno fantastických věcí.

Co znamená být editorem a správcem autorských práv Josefa Lady?
Objíždím a organizuji výstavy, jsem ve styku s nakladatelstvími. Uzavírám smlouvy.

Když se tedy chystá nějaká nová kniha, musejí se nakladatelé obrátit na vás?
Samozřejmě. Jestliže má vyjít nějaká nová kniha nebo reedice, zavolá nakladatel. Spolu se domluvíme na podmínkách.

Je něco, co odmítáte? Kde byste dědečkovy ilustrace viděl nerad?
Nemám to nějak přesně dáno. Za ta léta, co se o dědečkův odkaz starám, se pochopitelně objevilo pár věcí, se kterými jsem nesouhlasil.

Například?
Většinou se jedná o využití ilustrací na účely a výrobky, které se mi moc nelíbí a které by mi prostě neseděly.

Řeknete k tomu něco konkrétněji?
Pamatuji si, že jeden výrobce přišel s tím, že by ilustraci Josefa Lady rád použil na masové konzervy. Chtěli tam mít ilustraci ze Švejka. Ve vší slušnosti jsme se dohodli, že by to nebylo dobré. Vůbec jsem na ty potravinářské věci hodně opatrný.

Na sáčcích s brambůrky se ale obrázek Josefa Lady objevil. To byla výjimka?
Vypadalo to hezky. Líbilo se mi to. Přinesli mi ukázky a ty mě zaujaly.

Objevily se Ladovy ilustrace ještě na některých potravinách?
Například na vánočních kolekcích, a teď budou i na adventních kalendářích. Na takových s těmi okýnky.

Čím se při posuzování v takových případech řídíte?
Citem. Myslím přitom na dědečka, jestli by se mu to taky líbilo.

V roce 2002 jste zařídil, aby výtvarník Vaněk zakryl část své výstavy v Národní galerii v Praze. Ke kresbám Josefa Lady přimaloval erotické symboly. Proč se vám to nelíbilo?
Dozvěděl jsem se o tom z televize. Potom z tisku. Pár dnů jsem váhal, jestli v tom mám něco podniknout. Začali mi volat známí i neznámí lidé a ptali se, jestli s tím budu něco dělat. A tehdy jsem se poradil s právníkem. Přece jen to byla velká kauza. Podařilo se nám to zastavit. Výtvarník musel obrazy zahalit. Nešlo o peníze, jak se tehdy objevilo v mé〜diích.

Stalo se ještě něco podobného?
Ne. I toto je už dávno uzavřená věc. A proti panu Vaňkovi nic nemám.

Máte nějaký svůj další projekt nebo vás zaměstnává zcela starost o dílo malíře Josefa Lady?
Nic jiného nemám. Obzvlášť letos. Na tento rok připadají dvě výročí, narození i úmrtí Josefa Lady. Proto bude těch akcí víc.

Kde se mají výstavy konat?
V Praze v Obecním domě a v Oblastním muzeu v Brandýse nad Labem.

Proč právě tam?
Protože náš památník v Hrusicích patří pod Středočeský kraj a jeho zřizovatelem je muzeum v Brandýse.

Uskuteční se ještě nějaké akce?
Česká televize bude vysílat začátkem prosince Mikulášskou v Hrusicích. Kromě toho zařadí do vysílání Ladovy pohádky a večerníčky.

Jak je to s památníkem Josefa Lady v Hrusicích? Komu patří?
Když Josef Lada umřel, přešla nemovitost v Hrusicích na jeho dceru Alenu, moji matku. Ta po jistých peripetiích věnovala dům státu. Získal ho nynější Albatros. Během let jej kompletně přebudovali na památník Josefa Lady.

Objevily se padělky Ladových děl?
Každoročně se nějaký objeví.

Je jednoduché padělek rozeznat?
Nikdy to není na sto procent. To by se musela udělat analýza barev.

Máte dědečkova díla spočítaná?
Ne. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádný oficiální komplexní soupis díla, což při tak obrovském množství ani nelze, víme zhruba, ve kterých galeriích v České republice díla jsou. Ale co je mezi soukromníky, to se dá zjistit pouze náhodou, když se něco takového objeví v aukci nebo na výstavách. Každý rok se objeví nějaké dosud neznámé dílo.

Dědečka jste nezažil. Co tedy říkáte lidem, kteří se na něj ptají?
Oblíbeným požadavkem bývá, abych povyprávěl nějakou veselou historku. Nemám to rád. Sám jsem všechno slyšel zprostředkovaně, těžko si mohu vymýšlet.

Je o díla Josefa Lady stále zájem?
Dědeček vystihl českou povahu. Dodnes je žádaný. To, co dělal, bylo od srdce.

Sám nemalujete. Zdědil některý z vašich tří synů výtvarný talent?
Ne. Už jsou jiné věci, dnešní doba skýtá jiné možnosti, než máchat se barvami.

Který obrázek máte nejraději?
Nemám žádného oblíbence, třeba vodníka, ponocného nebo hospodskou rvačku. I když tu mám rád, je taková lidová.

Obrazy Josefa Lady u vás doma na stěnách nevisí?
Ne. Doma mám díla Hieronyma Bosche a Pietera Brueghela〜 staršího. Jsou protipólem Ladových obrázků. 〜

Znáte píseň Jaromíra Nohavici Ladovská zima?
Jo, slyšel jsem ji.

A líbí se vám?
Pan Nohavica je vynikající umělec, ta píseň je vtipná, zase se mu to povedlo, ale já ho neposlouchám. Ale nerad bych se dotkl pana Nohavici. Vždyť přece nemluvím za sebe, ale za malíře Ladu. Jde o něj, ne o mne.