Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Múza s fotoaparátem v ruce

PRAHA - Sára Saudková, dlouholetá múza, asistentka a „pravá ruka“ fotografa Jana Saudka, zahájila v Křížové chodbě a Rytířském sále Staroměstské radnice výstavu Podoba lásky, v rámci níž nabízí na odiv 120 maloformátových i velkoformátových fotografií.

5.4.2007
SDÍLEJ:

Sára SaudkováFoto: DENÍK/Martin Divíšek

Jejich společným tématem je, jak název napovídá, láska ve všech svých podobách a fázích. Výstava potrvá do 13. května a výtěžek ze vstupného a z benefiční aukce vybraných fotografií poputuje na podporu Klokánka Fondu ohrožených dětí. Na snímcích je zachycena láska nevinná, platonická, vášnivá i mateřská, zralá i uvadající. Stěžejním tématem však zůstává láska mateřská.

Saudková, jež si k roli fotografky mnohdy přibírá i roli herečky – to když si na svých snímcích zapózuje – často fotografuje své nejbližší, zejména pak své tři děti a partnera Samuela Saudka (snímky Poutníci I,II, Tři cvalíci, Vymalováno, Malí kreslíři, Ranní ptáček, Malíři, Žena v domácnosti, Drezúra I, II, Muž v domácnosti a další).

Saudková, jež aktivně a soustředěně fotografuje od konce devadesátých let, se věnuje výhradně volné tvorbě. Inscenovanými fotografiemi dokumentuje svůj soukromý život: své lásky, vztahy, touhy, osamění, čekání, posedlosti… Fotografickému řemeslu se podle svých slov vyučila u Mistra Jana. „Není lepší školy. Bez něj bych se nenaučila alespoň tomu málu, co umím. Cítím k němu velkou vděčnost,“ prohlásila dojatá Saudková na vernisáži, během níž ji kromě řady umělců podpořil i Jan Saudek.

Za jakým účelem tato výstava vznikla? Co je jejím, a potažmo vaším, cílem?

Je to velice jednoduché. Vznikla s cílem získat peníze pro Klokánky. Čistím si svědomí vůči dětem, které nemají to štěstí a vyrůstají v podivném prostředí, ve kterém je jim ubližováno. Říkám si, jak k tomu přijdou a jak k tomu přijdu já, že mám doma ty své pašíky, kterým je dobře a nic jim nechybí…

Zmínila jste „pašíky“, své malé děti. Plánujete další potomky?

Já nikdy nic neplánuju, ale když by byly, bránit se tomu nebudu. Mě ty děti baví.

Zpět k vaší tvorbě. Jak dlouho vznikaly vystavované fotografie?

Řekněme, že to je má práce za posledních sedm let. Fotek vzniklo samozřejmě více, tohle je jen výběr. Fyzicky jsem výstavu připravovala řekněme – já většinou všechno nechávám na poslední chvíli – tak posledních čtvrt roku.

Co musí splňovat model či modelka, abyste zatoužila sáhnout po fotoaparátu a tu danou osobu zvěčnit?

Musí se mnou nechat manipulovat a smýkat. Chci, aby se dokázal, obrazně řečeno, svléknout z kůže – i když, o tu nahotu vůbec nejde. Všem modelům, kteří, stejně jako herci, sehráli divoké příběhy, které se mi honí hlavou a pomáhali mi ty příběhy realizovat ve fotografii, patří můj dík. Nejde o to, zda je ten někdo před objektivem starý, mladý, tlustý, hubený, škaredý, krasavec – to je všechno jedno. Fotíte portréty, akty, zachycujete přírodní scenérie, lidské příběhy.

Dá se jednoznačně říci, čemu dáváte přednost?

Nehledejte v tom nějakou logiku, té byste se u mě nedočkala. Nevybírám si, v mém životě se střídá všechno možné – od okamžiků štěstí až po zármutek a samotu a toužení po něčem… To, co na výstavě návštěvníci uvidí, není ani v nejmenším vykalkulované. Nefunguje to tak, že bych si řela: v téhle sekci budou děti, v téhle milenecká láska. Míchá se to stejně, jako se to míchá v životě. Nevyhraňuji se tím směrem, že bych fotografovala pouze těhotné ženy nebo pouze odvážné muže, kteří se svléknou. Fotografie o mně prozrazují více, než bych za normálních okolností byla ochotna prozradit. Jsou to příběhy o mně.

V jakém okamžiku jste se rozhodla, že byste se chtěla věnovat fotografii, že byste tomu chtěla zasvětit část života?

Já bych řekla, že to bylo tak někdy v roce devadesát devět nebo o rok dříve. To byly takové ty první pokusy, kdy jsem si to chtěla vyzkoušet. Protože se
to povedlo, nevzalo mi to vítr z plachet a nešla jsem od toho. Nikdy mě to nepřestalo bavit, a to je nejdůležitější. Od samého počátku mě to velice bavilo.

Existuje nějaká fotografie, kterou byste za nic na světě neprodala, které byste se nevzdala?

Myslíte mou? Dokud máte negativy, můžete vesele prodávat. Kdybychom mluvily o negativech, mám je všechny ráda. Ztráta každého jednoho by mě velice mrzela. I přesto, že některé snímky jsou velmi silné a jiné byly naopak nasnímány jen tak pro radost. A některé jsou úplně blbé – ty tady vystaveny nejsou (smích). Hodně by mě mrzela ztráta Kojící madony nebo negativu k té, na které hází muž „žabky“… Upřímně řečeno, s každou bych se loučila hodně obtížně. Patří ke mně – to je jako kdybyste si vystřihla některé kapitoly ze svého života. Jsem ráda za všechny kapitoly, které mým životem procházely. Žádnou bych za nic nevyměnila – beru i ty špatné. I díky nim si uvědomíte, že jste šťastná.

5.4.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Úklid v nemocnici. Ilustrační foto.
18

Čtyři koruny za metr. Nemocnice si platí drahý úklid

Ilustrační foto.
1 6

Ženy rodí později, ale více. Výrazně se snížil podíl rodiček mladších 25 let

Zabijácká jízda superbu v centru Prahy a bourání mostu v Mostě: videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v úterý 25. září 2018.

Spor mezi USA a Íránem se vyostřuje. Bolton: Pokud nám ublížíte, přijde peklo

Bezpečnostní poradce amerického prezidenta Donalda Trumpa John Bolton varoval Íránské vůdce před jakýmkoli nepřátelským aktem vůči Spojeným státům, jejich občanům či spojencům. Pokud by se něco takového stalo, musí se blízkovýchodní země připravit na tvrdou odvetu.

České pivo má za hranicemi jméno. Daří se ho rekordně vyvážet

Už loni to byl rekord. A letos se zdá, že české pivovary mají našlápnuto k dalšímu. Řeč je o exportu tuzemského pěnivého moku. 

DOTYK.CZ

Prokletý den lodních trajektů: s 26. zářím se pojí řada námořních katastrof

/ VIDEO / V historii námořních neštěstí je mnoho dnů zapsáno černým písmem, ale málokterý tak silně jako 26. září. V tento den došlo ve světových mořích a oceánech hned k několika hrůzným katastrofám, které si počtem obětí nijak nezadají se zkázou Titaniku. A to bohužel i v době nedávné. 

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT