Před rokem byla Tereza Kostková bez závazků, teď bude spěchat za Toníčkem

Kdy jste naposledy tančila?

Tancuji ted hodně kolem Toníčka…A také s ním. Zatím jen takový objímací obkročák.

Změnila první řada StarDance váš pohled na tanec?

Nezměnila. Rozšířila a potrvdila znovu, jak krásná záležitost tanec je.

Jaký byl váš nejhorší moment při první řadě StarDance?


Nejhorší žádný. Nejsmutnější, když se zranil Jarda Kuneš a nečekaně tak s Mahulenou vypadli.

Na co se po roce nejvíce těšíte?

Na Marka a štáb, který zůstává stejný, a na všechny ty nováčky, kteří do toho s námi jdou. Jsem zvědavá na atmosféru, na náladu, na to co z této nové kombinace vznikne.

Umíte si představit sama sebe v roli tančící celebrity?


Umím. Tančím ráda.

Co je podle vás na profesionálním tanci největší dřina?


Jako všechno, co má působit lehce a nenásilně v sobě skrývá stovky a stovky hodin, připrav, sebeovládání - nekonečného tréninku.

Který ze soutěžních tanců byste stoprocentně zvládla zatančit?

Stoprocentně žádný. Všichni loňští účinkující by mě hravě strčili do kapsy, byť nejsou profi tanečníci, udělali nesmírný kus práce, která už se nikdy neztratí. Já bych v klasickém tanci musela hodně zamakat. To snad radši ta improvizace… nebo step.

Znali jste se s Markem před StarDance osobně?


Ano. Před 10 lety jsem v konkurzu na Anežku Českou skončila v závěrečném duelu s Klárkou Doležalovou, takže to jsme se málem potkali poprvé.

Stydíte se jít na parket jako první, nebo jste odvážná tanečnice?


Skromně musím podotknout, že jsem v tomto ohledu docela odvážná exhibicionistka.

Jaká písnička nebo hudba vás dokáže vyprovokovat k tanci, nebo alespoň rozvlnit?

Řeknu spíš jaké ne - takové to pro mě dezorientující techno a house a vůbec neforemný kravál. Jinak může hrát téměř cokoli kvalitního. Ve svém prvním bytě - „opilá“ první svobodou a jako že „dospělostí“ - bylo mi tak 23 let - jsem si sama v noci při svíčkách v pokoji tancovala… pravda, to už nedělám, asi stárnu.

Hned po porodu jste se zase vrhla po hlavě do práce. Jak budete zvládat odloučení od svého čerstvě narozeného syna?

Neřekla bych, že po hlavě -velmi práci koriguji, aby to odloučení bylo co nejmenší, ale i tak - nějaké bude a obávám se, že se malý závisláček stává ze mě. Toníček po ten krátký čas vyžaduje hlavně mlíčko - to mu vážně moc chutná…A toho mám spoustu.

 

 

Marek Eben by sám do taneční souteže nešel, bojuje prý se studem


Kdy jste naposledy tančil?


Předevčírem s Terezou při natáčení spotu pro druhou řadu StarDance. Ale byly to naštěstí asi jen čtyři kroky.

Změnila první řada StarDance váš pohled na tanec?


Určitě. Já toho o společenském tanci zase takmocnevěděl, a když pak sledujete tréninky soutěžních párů a zjistíte o čem vlastně ty tance jsou, je to velká zábava.

Jaký byl váš nejhorší moment při první řadě StarDance?

Při jednom z prvních přímých přenosů jsem měl takové malé desky a v nich text. Jenže ty stránky byly nepatrně větší než desky, tak jsem poprosil, aby mi je přistříhli, aby nekoukaly bílé okraje. Když se rozběhl přenos, zjistil jsem, že mi stránka chybí. Stál jsem v zákulisí, věděl, žemám uvést ještě jeden pár a nemohl jsem si vzpomenout který.

Na co se po roce nejvíce těšíte?

Naty nové lidi, jak jim to půjde. Myslím, žemámeopět mocdobrý výběr, jsou tam jména, která - aspoň bych řekl - vlastně nikdy nevidíte v žádných zábavných pořadech a člověk by nečekal, že se na něco takového dají. Je to pro nás i závazek, protože svojí účastí daly tyhle osobnosti StarDance docela dobré vysvědčení.

Čím si vysvětlujete úspěch první řady?

Bylo to něco úplně nového. Společenský tanec nebyl v tak prestižním vysílacím čase vidět hodně dlouho a i ten svět okolo, kostýmy, líčení, všechno bylo takové nóbl. Taky to byla soutěž, kde nehraje roli náhoda. Tamtoho museli účinkující opravdumocumět a nakonec vlastně vítězové nevyhráli nic kromě čestné trofeje. To není jako zavřít se na pár týdnů do vily a pak dostat deset milionů.

Umíte si představit sám sebe v roli tančící celebrity?


Ani za nic. Já bych do toho nešel a obdivuji všechny, kdo řekli ano. Sámmocrád netančím, jsem na to stydlivej, ale rád se dívám, jak tančí jiní.

Co je podle vás na profesionálním tanci největší dřina?


To se musíte zeptat profesionálů,mněto připadá celé dřina.

Vzpomněl byste si na nějaký svůj taneční trapas?

Nikdy jsem si nezapamatoval jméno partnerky v tanečních. Amámpodezření, že to bylo zčásti proto, že ty holky mumlaly. Dnes se mi totéž stává při golfu, když se představujeme se spoluhráči ve flightu. Taky jich dost mumlá.

Který ze soutěžních tanců byste dneska stoprocentně zvládl zatančit?


Asi valčík. Překvapení, co?

Kdybyste musel jít tančit, střihnul byste si radši ples v „gala“, nebo diskotéku?

Vmémvěku už asi spíš ty standardy, obávám se, že vlak s hiphopem už mi ujel.

Prohlásil jste, že jste tanečník stydlivý. Když už nebylo zbytí a musel jste vyrazit na parket, jak jste se studem bojoval?

Když nebylo zbytí, tančil jsem a přitom jsem se styděl.

Ulíval jste se v tanečních?

Jak to šlo. Ale pak jsem tam chodil se svým tehdejším děvčetem. Byla to spolužačka z ročníku a tančila výtečně, tak to užměbavilo.

Prý jste kdysi dokonce uměl stepovat. Troufnul byste si na step ještě dneska?

To taky souviselo smým tehdejším děvčetem. Myjsme měli step na konzervatoři, ale ona chodila ještě do takové experimentálky a tamměvzalas sebou. Musímříct, žeměto bavilo, step je hodně rytmická záležitost a můžete si i vymýšlet vlastní variace, vlastně používáte nohy jako perkuse.