Vendulu Svobodovou jsem potkala hned v začátku její známosti s Karlem Svobodou. Zaujala mě tehdy, protože byla bezprostřední a Karel Svoboda mi o ní řekl: „Je z vojenské rodiny a je hned se vším hotová!“ A pak dodal: „A to se mi líbí, protože já jsem zas pořád plný pochyb…“

Vendulo, co si myslíš o rčení, „Co tě nezabije, to tě posílí?“

To je naprostá pravda. Ale kdybych si mohla vybrat, tak bych byla radši slabá jak třtina než silná jak skála…

Je začátek nového roku, hodně se bilancuje, tys prožila hodně zlé chvíle…

Loni v lednu se zabil Karel, pak mi umřel táta. Novináři na mě uspořádali hon. Během té štvanice jsem si musela najít nový domov, starat se o syna, o mámu, o nadaci a nezbláznit se…

Byli jste s Karlem šťastní?

Určitě. Hodně jsme se smáli. Pochopitelně, že jsem se asi změnila v průběhu našeho manželství víc než on. Když jsem založila nadaci, tak ani ze začátku vůbec nevěřil, a pak nadace opravdu začla vydělávat a Karel ji začal respektovat. A vlastně došlo k jakési rovnováze, protože, když náhodou Karel měl míň nabídek, tak jsem je zase dostala já…

Nenesl to naopak Karel těžce?

Karel možná nesl těžce, že pole showbyznysu se hodně změnilo. Že se mu začal trochu vzdalovat. Ne že by měl menší úspěchy, ale cítil, že je jinde.

Objevila se spousta neznámých hodně mladých tváří…

Karel byl fakt umělec. Duší i srdcem. Takže reagoval vždycky bouřlivě na jakoukoli změnu. Jednou jsem ho viděla, že kvůli své práci i plakal.

Proč? Nešlo mu to?

Byl pod tlakem.

Kdo pomohl tobě, když jsi byla pod tlakem?

Hodně mně pomohly kamarádky. Úžasné holky, které se mnou prožívaly každou chvilku, pomohly mi s Jakoubkem, hlídaly mě a nutily mě, abych se dokázala i zasmát… Taky mi pomohlo, že jsem odjela ke své známé rodině do Řecka a tam jsem jim pomáhala v restauraci. Myla jsem talíře a čistila si tím hlavu…

Nevytěsnily tvé špatné vzpomínky ty krásné?

Ne. Zrovna teď, když jsem mluvila o tom Řecku, jsem si vzpomněla, jak jsme byli s Karlem na Maledivách. Byla noc a my jsme šli po pláži a moře se úžasně lesklo, protože byl úplněk…

Kde teď vlastně bydlíš?

Mám pronajatý domek v Říčanech. Má velké světlé místnosti a příjemnou atmosféru. A to mám zatím všude nepořádek, krabice a krámy, s kterými ani nevím, co budu dělat. Včera jsem měla v ruce Karlův oblek. Nebylo mi z toho dobře…

Co umíš a málokdo to ví?

Strašně ráda vařím. A prý dobře. Karel dával přednost české kuchyni. Měl rád omáčky – svíčkovou, španělské ptáčky…

Bojíš se něčeho?

Samoty.

Kdybys mohla, co bys v životě udělala jinak?

Neříkala bych tolik pravdy do očí.

Co tě nejvíc baví?

Žít.

Rozhovor a další zajímavé čtení najdete v novém vydání časopisu Glanc. Právě teď v prodeji!