V Pelhřimově „postavil“ kramatorium a nejeden turista ho na hřbitově každý rok marně hledá. Zasloužil se také o existenci nejslavnějšího humpoleckého přistěhovalce. A dokonce i všeuměl Jára Cimrman zanechal na Pelhřimovsku své stopy.

Díky vám celá republika ví, že Kojčice jsou až u Pelhřimova a že se Hliník odstěhoval do Humpolce. Nechystáte se opět nějakou filmovou hláškou nebo postavou připomenout Pelhřimovsko?

Musím říct, že když jsme s Ladislavem Smoljakem psali filmové dialogy, nikdy jsme je neplánovali jako hlášky. To slovo jsme ostatně tenkrát ani neznali. O tom, co se stane oblíbenou větou, rozhodují diváci. A jejich rozhodnutí jsou často neodhadnutelná. Například „Tvárnice nebrat!“ nebo „Já bych si s dovolením vzal.“ A v naší nejnovější hře České nebe, kterou jsme právě dopsali, se Pelhřimovsko bohužel nevyskytuje.

Jak vás napadla postava Hliníka z filmu Marečku, podejte mi pero?

Jméno Hliník dobře zahraje v hodině chemie. Nejprve chemikář zjišťuje, zda je ve zkumavce přítomen sodík a potom draslík. Když pak řekne: „Nyní se přesvědčíme, zda je přítomen hliník“, večerní student Mužík v podání Zdeňka Srstky odpoví své: „Hliník se odstěhoval do Humpolce“, je to legrace.

A proč jste Hliníka odstěhovali zrovna do Humpolce?

Humpolec jsme zvolili zřejmě proto, že jsme scénář psali na chalupě poblíž tohoto krásného města.

Už více než rok funguje v Humpolci Hliníkárium, tedy muzeum jednoho z nejznámějších humpoleckých přistěhovalců. Jak jste s ním vy osobně spokojený?

Hliníkárium je světový unikát. Nevím o tom, že by někde měli pamětní síň věnovanou filmové postavě, která se na plátně vůbec nevyskytne a o které máme jednu jedinou informaci – že se někam odstěhovala. A spokojený jsem s ním velmi.

Která postava z Vašich scénářů by si podle Vás ještě zasloužila vlastní muzeum?

Jára Cimrman. Ale ten už ho vlastně má v suterénu pod Petřínskou rozhlednou.

Najdeme stopy působení tohoto českého génia také na Pelhřimovsku?

Samozřejmě, že ano. Jeho kočovná herecká společnosti Lipany tu v roce 1904 sehrála několik představení, ale zřejmě s nevelkým úspěchem. Svědčí o tom palcové titulky v tehdejším místním tisku, které hlásají: Již nikdy Lipany!

Můžete objasnit, jak vás napadla ona slavná věta: „Jeď do Pelhřimova, prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš?“, která zazněla ve známém filmu Vesničko má, středisková?

Jednou jsem jel kolem pelhřimovského hřbitova a viděl, že se tam staví nějaká budova. Domníval jsem se, že to bude krematorium, a tak jsem ho tam ve scénáři umístil. Plyne z toho poučení, že si jako scenárista musím své domněnky ověřovat. A nebo taky, že by Pelhřimovští mohli to krematorium postavit.