Nakrátko ostříhaný muž ve sportovních botách se tak trochu vymyká představě o bohémském umělci. Je totiž především vášnivým milovníkem nedotčené přírody, vlastní horolezeckou výstroj a část roku už léta tráví nejraději vysoko v horách.

„Ve svých dvaceti letech jsem prošel pěšky celé Československo,“ říká o své dobrodružné vášni, která ho přivedla k potřebě zachytit nádherné okamžiky a zážitky z koutů a míst, kam lidská noha často nezavítá. „Vždy mě lákala příroda ve své původnosti, proto cíle mého zájmu byly na stále méně dostupných místech. Panenská příroda beze stop působení člověka mě nikdy nepřestala fascinovat. Ve své práci se snažím podívat i na běžnou rostlinu zkoumavým pohledem, hledám výraz pro ztvárnění její podstaty.“

Tomáš Záborec maluje především na svůj nejoblíbenější materiál – dřevo, ze kterého často vytváří také reliéfy a plastiky. „Používám hrubé nástroje – pilníky, pily, dláto, hoblík i sekyru,“ odtajňuje svoje umělecké prostředky a potřeby. „A někdy maluju i vlastními prsty.“

Obrazy Tomáše Záborce ve výstavních prostorách hradecké Filharmonie vyzařují nadšení i skutečný obdiv k tématu – k přírodě. Objevují spoustu krásy v detailech a překvapují dokonalým pozorovacím talentem.

„Jde mi o co nejpřirozenější a nejpůvodnější zobrazení tématu tak, aby působilo poctivě a co nejpravdivěji a divákovi umožnilo vstoupit do neslyšného dialogu s přírodním světem, jehož rozmanitá krása k nám promlouvá – umožníme-li mu to – na každém kroku,“ vyznává se na závěr ze své životní lásky výtvarník Tomáš Záborec.