Představitel mimo jiné legendární role Igora Hnízda ve Svěrákově Obecné škole, se vrátil ze zámoří po pěti letech, aby nastudoval hru francouzské režisérky Yasminy Rezy.

V Americe jste již přes třicet let. Nelitujete rozhodnutí odjet v mládí do úplně cizího prostředí?
„Těch třicet let bylo báječných. Ničeho nelituji a jsem šťastný, že těch třicet let jsem prožil tak, jak jsem je prožil.“

Jak jste se dostal k roli ve hře Kumšt?
„Tenkrát mě oslovil přímo režisér Jan Hřebejk. Zrovna jsem dotočil film Jana Švankmajera Šílení a zcela náhodou jsem se v jedné pražské kavárně, v den odjezdu do Ameriky, potkal právě s Honzou Hřebejkem, který mi říkal, že tu má jednu moc zajímavou hru. Měl u sebe poslední výtisk scénáře. Dal mi ho a já jsem si ho cestou do Frankfurtu, kde jsem přesedal na spoj do Ameriky přečetl. Pak už jsem jen volal Janu Hrušínskému coby řediteli Divadla Na Jezerce, že to budu rád hrát. Bohužel to nešlo tak hladce, protože jsem měl dosti závazků v Americe. Tudíž se celý projekt v podstatě o dva roky odložil.“

Pojďme ke hře, která měla 10. května 2007 českou premiéru. Hlavním tématem rozhovorů mezi hlavními hrdiny hry Kumšt je modernistický obraz. Vlastníte doma také nějaký specifický obraz či jiný umělecký předmět?
„Kdysi jsem býval velkým fandou abstraktního umění. Patřil jsem spolu s Václavem Havlem a Věrou Linhartovou k velkým obdivovatelům tehdejšího abstraktního umělce Mikuláše Medka. Ale abych vám řekl pravdu, tak právě s postupujícími lety se čím dál tím víc stávám vyznavačem klasického umění.“

Nedokážete si tedy představit, že byste si zašel na dražbu obrazů světoznámých malířů?
„To si nedovedu představit v žádném případě. Nyní mám k tomuto žánru umění zcela minimální vztah.“

Kromě filmů, v nichž jste si v poslední době zahrál, vás diváci znají především z letních Shakespearovských slavností, kde jste se před pěti lety objevil ve hře Král Lear. Letos je na programu hra Bouře. Jakou roli zde ztvárníte?
„Kdo nezná Shakespearovu Bouři, tak vřele doporučuji. Je to komplexní a komplikovaná hra, která bývá shakespearology považovaná za jeho skutečně poslední dílo. Já v této hře hraji Kalibana, což je taková zvláštní postava, zkrátka otrok. Polodítě, polozvíře, poloprimitiv. Ale role je zvláštní tím, že i když je to otrok a aktéři mu vyjadřují velké pohrdání, tak Shakespeare tohoto hrdinu obdařil tím nejkrásnějším básnickým jazykem ze všech jeho děl.“

Ale vy už jste jednou hrál tuto roli…
„Ano, v Americe, v 80. letech. V jedné věhlasné inscenaci, která měla velký úspěch a tentokrát ji budu hrát podruhé, ale zároveň poprvé česky. Proto se na to velice těším.“

Je o vás známo, že rád běháte, abyste si utužil pevné zdraví. Proč zrovna jogging je váš oblíbený sport?
„Protože běhat se dá všude. Bez přestání cestuji. Moje povolání mě zavádí z města do města a běhání je ten nejjednodušší způsob, jak se odreagovat, protože vám na to stačí jen kvalitní obuv.“

Teď se zdržujete v Praze. Chodíte běhat do parků?
„Ne. Já běhám po ulicích, v centru města. Je to prostě americký národní sport. Je to snadné, nazout boty a jít běhat.“

Máte nějaký zajímavý zážitek z běhání?
„Jednou jsem takhle v zimním mrazivém období vyběhl v Paříži z hotelu, že si půjdu zaběhat a nějak jsem zabloudil a nemohl jsem dlouho najít cestu zpět.“

Dokdy se v České republice zdržíte a co vás po návratu do Ameriky čeká?
„Vracím se 8. listopadu a před sebou mám jeden filmový projekt, ale z pověrčivosti ho nebudu jmenovat (smích).“

Díváte se v televizi na nové filmy?
„Ne. Za prvé na to nemám čas a za druhé je spíš vyrábím, než bych se na ně měl dívat.“

Uvízl vám v paměti za poslední dobu nějaký, i český film svojí jedinečností?
„Letos to byl film Babel. Měl jsem velice rád i film Little Miss Sunshine. Z české tvorby je to Kráska v nesnázích.“

Vaše role ve filmu Zdeňka Svěráka Obecná škola, role přísného učitele Igora Hnízda se zapsala neodmyslitelně do paměti všech diváků. Říkají si děti s postupem času o podpis?
„Ten film je mi znovu a znovu připomínán právě dětmi, kteří chtějí, abych se jim podepsal. Ale ne jako Jan Tříska, ale jako Igor Hnízdo. A přesně tak, jak jsem se podepisoval ve filmu na tabuli. Jsem za to vděčný.