Tradiční veletrh, který se koná již po osmadvacáté, však představí v předvánočním čase kromě hraček také vybrané šperky, obrazy, sklo, porcelán, nábytek a další užité umění, jež mohou být inspirací pro nákup vánočních dárků. Antique je totiž zároveň prodejní výstavou s nabídkou umění a artefaktů za přijatelné ceny. Na veletrhu bude prezentovat své unikátní kolekce z Čech i ze zahraničí šest desítek starožitníků a galeristů z celé republiky. Pořadatelem je Asociace starožitníků, která v letošním roce slaví 20 let působení v České republice.

Sběratelství starožitných hraček je mladý obor

„Sběratelství starožitných hraček patří k mladým oborům, začalo se rozvíjet až v období 20. až 30. let 20. století a zejména pak po druhé světové válce, kdy přibývalo majetných lidí. Objektem zájmu prvních sběratelů se staly hračky, které vznikaly od konce 19. století. Největší vášně vzbuzují starožitné panenky, které mají nejširší okruh příznivců, mezi něž patří i řada známých osobností. Věříme, že výběrem hraček coby tématu pro podzimní ANTIQUE, uděláme v předvánočním čase radost nejen dětem, ale také dospělým návštěvníkům,“ říká Simona Šustková, prezidentka pořádající Asociace starožitníků, podle které se na návštěvnosti může pozitivně odrazit zájem investorů o nákup cenných komodit, zejména zlata.


Sběratelské pouto může vzbudit hračka, která nám zůstala z dětství, po rodičích či prarodičích, případně vztah k určitému výrobci nebo místu. Samotná starožitná hračka se nedá snadno vymezit, její definici určují samotní sběratelé. Například v USA jsou prodávány drahá autíčka „angličáky“ z 60. let 20. století, za starožitnost jsou považovány také první panenky Barbie. V České republice se do definice starožitnosti obvykle vměstnají umělecké předměty vyrobené zhruba do konce 2. světové války.

Starožitná panenka až za sto tisíc

Cena starožitných panenek se běžně pohybuje v rozmezí 500 – 5000 EUR, což není s ohledem k cenám za sklo, obrazy nebo šperky tak vysoká částka pro investiční záměry. Proto se v této oblasti lze setkat spíše se sběrateli než investory. Přesto jednotliví investoři se zájmem o starožitné hračky je nakupují cíleně na zahraničních trzích a aukcích a následně je prodávají konkrétním sběratelům. K početnějšímu sdružování investorů však nedochází. Panenky jakožto typické dívčí hračky se objevovaly už mezi antickými pamětihodnostmi; sběratelsky nejatraktivnější jsou však kusy pocházející ze 17. století a mladší. Starší exempláře se vyskytují velmi vzácně spíše jako součást muzejních sbírek.


Tváře panenek se nejčastěji vyráběly z materiálů jako dřevo, vosk, papírmašé, biskvit, celuloid nebo látka. Některé mají malované obličeje, u novějších se už objevují i pohyblivé oči a pohyblivá víčka s řasami. Centrem výroby panenek bylo především Německo, které dlouhou dobu drželo své prvenství co do kvality a množství vyráběných kusů. Po něm Francie s pozoruhodnou tradicí řemeslné výroby - zrodily se zde panenky Bébé s dětským vzhledem a Pařížanky s tváří dospělé ženy.

Sbírá je i manželka expremiéra Fischera


Panenky mají svou bohatou historii také v Itálii, v Anglii a později se staly centrem jejich výroby Spojené státy. Cílem většiny sběratelů je najít všechny kusy z jednotlivých řad konkrétních značek či období. Starožitné panenky jsou totiž přesně katalogizovány, a tak jejich sbírání funguje na podobné bázi jako třeba sbírání známek. Speciálně starožitné panenky se těší oblibě i u řady významných osobností; u nás se mu věnuje například manželka bývalého premiéra, Dana Fischerová.

Nejen panenky, ale i medvídci či plechové hračky


Kromě panenek zasahují do zorného pole sběratelů starožitností také medvídci či hračky plechové nebo samočinné se zabudovanými strojky a mechanické figuríny pocházející už z konce 19. století, které napodobují pohyby lidí a zvířat. Z kategorie plechových hraček zaznamenáváme značnou oblibu zejména u mužské populace mezi autíčky, vláčky, loděmi, letadly či vojenskými stroji. Tyto hračky jsou často vybaveny skutečnými mechanismy, jako například parním pohonem, a dokonale zachycují technický pokrok. Z domácích dílen se výroba postupně přemístila do továren a stala se samostatným průmyslovým odvětvím. U nás byla zřejmě nejznámější německá firma Marklin. Ale i velké firmy začaly vyrábět zmenšeniny vlastních výrobků pro děti, jako například firma Singer šicí stroje či firma Citroen dětská autíčka.


Další zajímavou kategorii tvoří cínoví vojáčci, z nichž nejvzácnější kusy bychom našli v období 18. století. Vojáčci bývají nejčastěji vyrobeni ze směsi cínu a olova nebo z čistého olova, existují ale i sběratelé, kteří upřednostňují vojáčky vyřezávané ze dřeva, z papíru nebo kompozitových hmot. Ceny těchto druhů starožitných hraček se pohybují v řádech desítek tisíc korun a pro investory jsou výrazně méně atraktivní než rozšířenější (a tudíž likvidnější) panenky.

(zdroj: SMART Communication)