Charitativní projekt S Elánem na prázdniny, který se uskuteční už tuto sobotu v pardubické ČEZ Areně, podpoří i herečka Veronika Nová. Tu televizní diváci znají hlavně díky jejím seriálovým postavám.

V Pardubicích zřejmě nejste poprvé.

„Asi před dvěma lety jsem se na dovolené zamilovala do zdejšího sportovce. Díky němu jsem se do Pardubic několikrát podívala a hned si je zamilovala. Dosud k nim mám blízký vztah. Zaujalo mě mimo jiné i zdejší Východočeské divadlo Pardubice, které má úžasný repertoár. Pardubice jsou mojí srdeční záležitostí.“

Na charitativním projektu, jehož výtěžek bude i letos věnován dětskému oddělení Pardubické krajské nemocnice, se podílíte již podruhé. Kdo vás oslovil?

„Můj tehdejší přítel se znal s panem Uhlířem, který mě pak oslovil s nabídkou, zda bych nechtěla podpořit charitativní akci na podporu dětského oddělení pardubické nemocnice. A taková nabídka se neodmítá.“

Podporujete i jiné charitativní projekty?

„Společně s Ivanou Jirešovou, kolegyní z Ordinace v růžové zahradě, jsme byly osloveny, abychom se zapojily do boje s rakovinou děložního čípku. V České republice tímto typem rakoviny ročně onemocní asi 1000 žen, z toho 400 žen nemoci podlehne. A to je hodně vysoké číslo. O rakovině děložního čípku se toho ví obecně stále málo, proto je třeba o tomto tématu mluvit zejména s dívkami kolem patnácti let, které jsou nejohroženější skupinou. Holky se bojí chodit na prohlídky ke gynekologovi. A to byl také jeden z důvodů, proč jsem se do této kampaně zapojila. Kromě toho spolupracuji ještě s Lilian Sarah Fischerovou a nadací Slunce dětem, pro kterou jsem moderovala odpoledne v akvaparku.“

Moderování jste si už jednou vyzkoušela také v televizi, kde jste společně s Danielou Šinkorovou a Ivanou Jirešovou provázela udílením cen ANNO 2008. Jak na to vzpomínáte?

„Moderování ANNO 2008 byla velká zkušenost. Jako holka, co teprve studuje herectví, jsem moderovala akci, kterou obvykle režiséři svěřují profesionálním moderátorům s dlouholetými zkušenostmi. Pro mě to byla velká výzva. Ačkoli se to může někomu na první pohled zdát, rozhodně to nebyla procházka růžovou zahradou. Naštěstí jsme měly skvělé publikum, které nás povzbuzovalo. A všichni také brali v úvahu, že jsme moderující herečky, nikoliv profesionální moderátorky.“

Měla jste velkou trému?

„Měla jsem obrovskou trému! V sále seděla spousta herců a moderátorů. Navíc to byl přímý přenos, má první velká moderátorská akce, k tomu drobné technické problémy…“

Jaké?

„Podle scénáře jsem měla po reklamě říct jednu repliku na kameru se čtečkou, ale protože přenos byl rychlejší, než se ve scénáři počítalo, přiběhl za mnou asistent, že musím ihned na scénu. V tu chvíli jsem ale měla mít osm minut pauzu, nedalo se nic dělat, asistent mě vystrčil na pódium… To bylo tehdy hodně nepříjemné. Nebyla jsem na to připravená. Ale všechno je o zkušenostech.“

Chtěla byste se moderování věnovat i v budoucnu, nebo pouze herectví?

„Herectví je pro mě prioritou, ale dalšímu moderování se rozhodně nebráním. Už však nechci skočit znova rovnou po hlavě do tak velkého projektu, chtěla bych se postupně vypracovat a získat zkušenosti. Dobrým hercem a moderátorem se člověk nerodí, ale stává.“

Jaký máte vztah k improvizaci?

„Improvizace mi nevadí, mám ji docela ráda, ale jen v určité míře. Tenkrát to však byla nadstandardní krizová situace… Improvizované divadlo bych ale dělat nechtěla. Jsem spíš ten typ, který se na všechno rád a pečlivě předem připraví. Stoupnout si na pódium a odmoderovat něco spatra, to si ještě dokážu představit, ale stoupnout si na jeviště s tím, že nevím, co se bude další hodinu dít?! To ne.“

Podle všeho se v sobotu v Pardubicích zúčastníte i pokusu o překonání českého rekordu v počtu lidí jedoucích na bruslích středem města. Máte ráda sport?

„Sport mám ráda, hlavně se na něj ráda dívám (smích). Nejsem ale sportovní typ. Třeba v posilovně mě nikdo v životě neuvidí, ale sportu se nevyhýbám. Samozřejmě, že jsem uvažovala, jakým způsobem se překonání rekordu zúčastním. Jestli budu stát jenom někde podél trati, anebo se usmívat z tribuny. Nakonec jsem ale uznala, že bude fajn, když budu mezi lidmi, proto pojedu na bruslích s ostatními.“

Jak dlouho jezdíte na kolečkových bruslích?

„Zatím vůbec. (smích)“

Děláte si naděje na dobré umístění?

„Velké! (smích) Pro mě bude úspěch už jen to, že dojedu do cíle. Ale doneslo se ke mně, že se prý kromě nejstaršího a nejmladšího účastníka bude vyhodnocovat kategorie bruslaře s nejoriginálnějším pojetím. V této kategorii si dělám velké ambice (smích).“

Vraťme se k vaší herecké profesi. Mohou vás diváci vidět také na divadelních prknech?

„Samozřejmě. Na konci března měla v Divadle Na Prádle premiéru nová divadelní hra. Je to autorské divadlo, taneční muzikál, který jsme si společně napsali na konzervatoři, a jmenuje se Krysy. Všechno si děláme sami, režii, choreografii, kostýmy…“

Taneční muzikál? Vždyť přeci nerada zpíváte!

„Máte pravdu, ale protože to o mně spolužáci vědí, tak nezpívám žádné sólo. Naopak se spokojeně ztrácím ve sboru (smích).“

Takže vás v Krysách zpívat neuslyšíme?

„Podle mé maminky mě uslyšíte. Byla se nedávno podívat na jednom z mých představení, kde zpívám jen čtyři repliky úplně sama a zbytek představení odzpívám se sborem, přesto mě prý bylo velmi zřetelně slyšet.“

A proč vlastně nemáte ráda zpívání?

„Protože si myslím, že to neumím, nejsem si ve svém pěveckém projevu jistá, nemám jistý hlas.“

Letos vás čeká absolutorium na konzervatoři. Už máte divadelní angažmá?

„Zatím ne, obeslala jsem několik divadel a čekám na odpověď. Ráda bych si zahrála třeba v Divadle Na Vinohradech, ale třeba i v pardubickém divadle, kde už hostuji v inscenaci Čas katů. Nezříkám se ani televizní práce. Své role v seriálech (Ordinace v růžové zahradě, Hop nebo trop) jsem si užívala a doufám, že další zajímavé nabídky přijdou. Moc ráda bych si například zahrála i v cyklu Soukromé pasti.“