„Jistá nechuť teoretiků zabývat se více Muchovým fotografickým dílem snad historicky pramení z toho, že fotografie mu nikdy nebyla „uměleckým” oborem, ale pouhým prostředkem k zachycení momentálního okamžiku; poloh, výrazů a gest modelů, se kterými dále pracoval již jako malíř,” prozradil kurátor výstavy Zdeněk Hrabák.

Fotografické obrazy na pomezí dokumentu

„Snad právě pro tento moment se zdají být jeho fotografie statické a naaranžované, ale za objektivem vždy stál Alfons Mucha, malíř. Tak jsou jeho snímky více fotografickými obrazy na pomezí dokumentu, než živými fotografiemi majícími prvoplánově umělecké ambice,” dodal Hrabák.

Desky i negativy se naštěstí zachovaly

S fotografováním modelů a ateliérových kompozicí začal Mucha velmi záhy, nejspíš již ve Vídni kolem roku 1880, tedy v době, kdy fotografie byla víceméně novým oborem zobrazování, a prakticky se jí věnoval až do konce 20. let 20. století, zvláště intenzivně pak v období vzniku Slovanské epopeje, tedy mezi lety 1912-1926. Šťastnou shodou okolností, i péčí Jiřího Muchy, zůstaly desky a negativy, které si Mucha také sám vyvolával, v rodině zachovány a mohly být znovu vykopírované.

Výstavu si zájemci mohou prohlédnout v Severočeském muzeu do soboty 11. února 2012.