U příležitosti 150. výročí autorova narození byla ve čtvrtek v pražské Novoměstské radnici zahájena výstava obrazů Adolfa Liebschera, jež potrvá do 1. července. Liebscher patřil podobně jako Mikoláš Aleš či Vojtěch Hynais k tzv. generaci Národního divadla.

Výstava sestává z devíti tematických bloků: zastoupeny jsou návrhy na výzdobu Národního divadla, České elegie, historická malba, portréty, užitá grafika a ilustrace, dekorativní malba, obrazy s náboženskou tematikou, žánrová malba a krajinomalba. Nechybí ani fotoreprodukce rozměrných děl, která nelze přemístit. Výstava se následně přesune na zámek v Potštejně, kam malíř pravidelně zajížděl na letní pobyty a kde také zemřel.

Lunety i uhlí

Hlavním oborem všestranného umělce přelomu století byla dekorativní malba – vytvářel výzdoby fasád, slavnostních sálů i radničních síní. V Praze se uvedl vytvořením osmi lunet ve spojovací chodbě Národního divadla a proslavil se zejména jako dekorativní malíř.

Mezi jeho práce patří např. výzdoba hlavního sálu Národního domu na Vinohradech, průčelí radnice v Kolíně, alegorie Uhlí a železo pro zasedací síň radnice v Kladně či osm nástropních alegorií v hlavním sále Spolkového domu ve Vyškově. Úspěch ale sklízel i v dalších výtvarných disciplínách.

Díky své nevyhraněnosti a neobyčejně širokému záběru jej nyní můžeme obdivovat coby autora velkých historických pláten i drobných národopisných studií či líbezných žánrových obrázků. Právě díkynimsiv80. a90. letechminulého století získával stále větší přízeň publika. Účastnil se téměř každé soutěže, která se pořádala, a řada z jeho návrhů byla po právu oceněna. Na zakázku často doprovázel časopisecká i knižní vydání děl Svatopluka Čecha či Jaroslava Vrchlického.

Právě s ním jej pojí obdobný osud. Stejně jako Vrchlický, svého času velmi uznávaný autor, poté často kritizovaný a zatracovaný, byl totiž na sklonku života „převálcován“ nastupující, o poznání radikálnější generací.

Sláva, zapomnění

Název výstavy Sláva a zapomnění nemohl být vybrán lépe. Za svého dvaašedesátiletého života se Liebscher setkal s obojím. Hodnocení umělcovy tvorby bylo od počátku značně různorodé. Zatímco umělečtí recenzenti časopisů Zlatá Praha a Světozor, v nichž se jeho práce nejčastěji objevovaly, nešetřili slovy chvály, umělečtí historici a souputníci z generace ND byli kritičtější. „Hlavní příčina toho, že upadl v nemilost, byla jeho shánčlivost, a zejména pak jistá všudypřítomnost. V očích mladších kolegů byl jedním z nejoficiálnějších autorů. Vytýkali mu, že je nejvíce svázán konvencemi a že se podřizuje vkusu svých zákazníků,“ objasnila kurátorka výstavy.

„Cílem výstavy i publikace, která při této příležitosti vychází, je připomenout tvorbu kdysi populárního malíře. Naším záměrem je ocenit kvality jeho prací v kontextu doby – objektivně a bez předsudků,“ uzavřel předseda sdružení Liebscher Soběslav Hlinka.