„Vzpomínat na herce, který odešel, jako na kolegu ze seriálu, je nepatřičné. Věrka byla vzácný člověk a jedna její seriálová role neurčovala život,“ prohlásila Gabriela Vránová, která si sGalatíkovou zahrála právě vseriálu My všichni školou povinní. „Pocházela zMoravy, stejně jako já, obě jsme studovaly– ikdyž vjiném ročníku– brněnskou JAMU. Jsem ráda, že se dožila vnoučat, protože se na ně moc těšila,“ doplnila herečka, která sVěrou Galatíkovou naposled mluvila před několika dny, když ležela vnemocnici. „Říkala, že ji tam odvezli kvůli problémům se srdcem, ale přitom věděla, že to tak není. Byla nesmírně statečná, ona si svoje vykoupila. Věřím, že je vráji,“ dodala Vránová.

Galatíková bojovala srakovinou několik let. „Vživotě jsem si nepřipouštěla, že zrovna mě rakovina postihne,“ uvedla před čtyřmi lety po operaci plic vrozhovoru pro náš list. „Vždycky jsem byla zdravá moravská holka, kterou když potkaly nějaké zdravotní potíže, tak se znich brzy , vylízala`. Mám vsobě od Pána Boha neuvěřitelnou dávku energie,“řekla.

Její muž Ladislav Frej, snímž má dceru Kristýnu a syna Ladislava, jí prý často říkal, aby se šetřila, když je vrekonvalescenci. „Já jsem ho neposlouchala, nikdy jsem neuměla odpočívat, ikdyž jsem věděla, že operace plic je tvrdý zásah do životně důležitého orgánu,“ svěřovala se Galatíková, která si byla už tehdy dobře vědoma toho, že se může do nemocnice zase kdykoliv vrátit. „Vždyť dispozici kté hrozné chorobě jednoznačně mám, ale nedělám si ztoho velkou hlavu, nemám na to čas. Teď už si můžu akorát nadávat, že jsem celý život kouřila, poznala jsem, jak krutá je dechová nedostatečnost,“ řekla Galatíková, která se nakonec po pětatřicetileté závislosti dokázala závislosti na kouření zbavit, dokonce se angažovala vprotikuřácké kampani. Loni na jaře ale odmítla klasickou razantníléčbu.

Galatíková se narodila ve Zlíně, po absolvování brněnské JAMU hrála vPardubicích, do Prahy odešla vroce 1967, vNárodním divadle působila od roku 1993. „Vmém prvním představení ve Státním divadle vBrně mi Evžen Sokolovský svěřil, coby studentce druhého ročníku JAMU, krásnou roli ve středověké bláznivé komedii Šprýmování aneb Frantové a bařtipáni. Tenkrát jsem hrála například po boku Vlasty Fialové, byla jsem nevýslovně pyšná. Amoji rodiče evidentně šťastní. Ipoté, kdy jsem ve svých čtyřiadvaceti letech absolvovala a následně dostala angažmá vPardubicích, kde jsem se setkala sbudoucím manželem,“ vzpomínala.

Nejkrásnější pro ni byly čechovovské role. Poprvé se sČechovem setkala ještě vPardubicích, kde jí režisérka Glancová svěřila roli Jeleny ve Strýčkovi Váňovi. VČinoherním klubu si později zahrála sPavlem Landovským, Josefem Abrhámem, Josefem Somrem či Táňou Fišerovou postavu Raněvské ve Višňovém sadu. VLibni ji zase režisér Krejča obsadil do role Vojnicevové vPlatonovi. „Cítila jsem, že kdybych nestárla, tak bych dokázala hrát jenom Čechova, který mě jako autor fascinoval hloubkou myšlenek, neuvěřitelnou divadelností ikomediálností jeho dramat,“ sdělila svým původním povoláním učitelka.

Za celoživotní dabing získala Galatíková před sedmi lety cenu Františka Filipovského. Svůj hlas propůjčila francouzské herečce Annie Girardotové, sníž se iněkolikrát sešla osobně. „Vždycky šlo ovelice příjemně prožité chvilky. Dnes už je zté energické dámy věchýtek, ale stále je vní ten francouzský esprit. Stáří je kruté,“ dodala.