V několika knihovnách má vzorně poskládanou odbornou literaturu v němčině, ruštině a angličtině. O kaktusech. Jmenuje se Bohdan Hiekisch a nejen v Ústí ho považují za mimořádného znalce v této problematice.

Dárek od sestřenice

„Když mi bylo šestnáct let, dostal jsem od sestřenice ježatou kuličku. Moc se mi líbila, ale nepřežila dva měsíce. Dával jsem si za vinu, že jsem si nepřečetl nic o těchto vytrvalcích. A tak jsem si pořídil vlastní exemplář a začal jej pozorovat," líčí své začátky.

O své rostliny se Bohdan Hiekisch pravidelně s láskou stará.Po týdnu se přidal kamarád, potom další a brzy v Neštěmicích založili kroužek kaktusářů. Později se dočetl, že v Erfurtu je největší pěstírna a prodejna kaktusů v NDR. „Dostal jsem se až k řediteli. K mému překvapení vzniklo z toho setkání přeshraniční kaktusové přátelství na celý život." vypráví Bohdan Hiekish.

Hromady knih

Po chvilce na stůl přináší několik časopisů a knih. Za šedesát let toho kolem kaktusů nasbíral dost. Dokonce pro kamarády v roce 1978 zpracoval a vydal latinsko český kaktusářský slovníček. Kaktusy a ostatní sukulentní rostliny jsou označovány téměř výlučně latinskými názvy, proto ta aktivita. Nic takového v Čechách tehdy neexistovalo. „Jednou se moje fotka dostala až do Ruska. Bývalý armádní důstojník sběratel mi napsal dopis a vydrželo nám to hodně dlouho," říká.

Sen každého kaktusáře prý začíná získáním malého semínka, do kterého vkládá své naděje. „Když po letech objevíte drobný kvítek, nemůžete ani usnout," tvrdí Bohdan Hiekisch.

Kaktusových nadšenců každým rokem ubývá. „V Ústí nad Labem nás bylo 80, nyní je nás tak třetina," dodává smutně. Kaktusářům dnes chybí mládež. Má raději počítače.