Občanské sdružení ShineBean z Litoměřic vzniklo před pěti lety. Podporuje vzdělávání a sociální a ekonomický rozvoj v chudých komunitách v Keni; podporuje lidi, kteří nečekají pasivně na pomoc zvenčí, ale rozhodli se sami aktivně přispívat ke zlepšení svých životních podmínek, svých rodin a dalších členů své komunity. U nás pomocí rozvojového vzdělávání šíří povědomí o situaci a problematice v méně rozvinutých zemích mezi žáky a studenty. Předsedkyně sdružení Renata Rokůsková spolu s Radkou Rusínovou se nedávno vrátily z pracovního pobytu v Keni.

Co bylo cílem mise a jak se podařily všechny úkoly, které jste si daly, splnit?
Naším nejdůležitějším cílem bylo otestovat funkčnost solárních parabolických vařičů a zjistit, zda by o ně měli lidé na vesnicích zájem. V Keni, tak jako v mnoha rozvojových zemích, používá drtivá většina obyvatel pro vaření dřevo. To významně přispívá ke kácení posledních zbytků lesů a následně ke změně klimatu. Dřevo je dnes již velmi nedostatkové a drahé. Ženy a děti tak musí chodit sbírat dřevo stále dál, stráví touto činností několik hodin denně. Účinnost vařičů je v tropických podmínkách srovnatelná s elektrickou plotýnkou. Názorně jsme prezentovaly solární vaření na vesnicích a zájem o tuto novinku vysoce předčil naše očekávání.

Při této návštěvě Keni mě doprovázela Radka Rusínová, která nám nabídla, že může školit vesnické obyvatele jak chovat hospodářská zvířata. Ze začátku jsem měla obavy, zda zkušenosti z Čech jsou přenositelné do podmínek v rovníkové Africe, ale brzy se ukázalo, že Radčiny znalosti jsou pro tamní chovatele velikým přínosem a o její poradenství byl velký zájem. Takže tento úkol byl splněn na jedničku. Chceme poskytnout potřebné informace mnohem širšímu okruhu lidí, a proto vznikne jednoduchý manuál o chovu hospodářských zvířat, který budeme dále na keňských vesnicích šířit.
Tak jako pokaždé jsem také chtěla navštívit všechny naše probíhající projekty a prodiskutovat vše potřebné s lidmi, se kterými spolupracujeme. Podařilo se nám splnit téměř vše, co jsme si naplánovaly.

Odstartovaly jste v Keni nějaký nový projekt ShineBean?
Jak jsem již zmínila, chystáme se zahájit projekt Solární inovace pro vesnice, který bude fungovat formou sociálního podnikání. Lidé si budou od nás produkty kupovat za ceny pro ně přijatelné. Pomůžeme jim i s formou spoření, aby si mohli pořídit, co potřebují. Zisk projektu bude používán pro realizaci sociálních projektů, které ze své podstaty být výdělečné nemohou.
V Keni nám nadále běží projekt Otevřená škola, kde pomáháme s vybavením pro čtyři základní školy. Letos jsme dovezly do školy Kawili krásné výukové materiály, které pro ně připravili žáci Základní školy v Bohušovicích nad Ohří a studenti Malostranského gymnázia. Podporujeme konkrétní děti, které od nás dostaly kozu. Tito žáci mohou postupně prodávat svá kůzlata a tak si financovat další vzdělání. Takto podpořených dětí je již více než 60. Pravidelně podporujeme 11 dětí. Dovezly jsme také další sportovní vybavení od FK Teplice.

Velmi intenzivně rozvíjíme projekt Artworkshop, kde podporujeme nadané řemeslníky, kteří usilují o překonání chudoby svou prací. V současnosti spolupracujeme se třemi výrobními skupinami, od kterých kupujeme jejich výrobky za spravedlivé ceny. Jedna skupina se věnuje zpracování mastku. Ta se nachází ve vesnici Tabaka. Další dvě skupiny se schází v Nairobi, v jeho největší chudinské čtvrti. V první pracují především ženy, většinou svobodné matky samoživitelky a vyrábějí šperky z papíru a korálků. Třetí skupinu jsme objevily právě při tomto pobytu. Ta si zvolila velmi specifický materiál kosti, z nichž dělají krásné šperky. Zde pracují především mladí muži. Všichni jsou úžasně šikovní. Celkem jde o téměř 50 lidí, kterým dáváme práci. Není to tak, že by pracovali pouze pro nás, ale v některých případech naše objednávky už tvoří docela podstatnou část jejich příjmu.

Co na vás osobně udělalo největší dojem?
Až mi někdy někdo řekne, že je na něco starý, pošlu ho do Keni. Jsem zvyklá na to, že se v Keni setkávám s lidmi, kteří vynakládají veliké úsilí a překonávají těžké překážky pro to, aby zajistili lepší budoucnost pro svoje děti. Při tomto pobytu jsem si uvědomila, že do této kategorie často patří lidé, o kterých bychom mohli říct, že jsou již docela staří. Potkávaly jsme mnoho lidí, kterým bylo 70, 80 a více let, kteří aktivně pracují, učí se nové věci, mobil ovládají lépe než já, vítají nové technologie, přijímají nové myšlenky a příležitosti, jsou respektovanými příklady ve svých vesnicích. Zpravidla se také starají o malá vnoučata, která jim zůstala po dětech, které přežili.

Jak často se do Keni dostáváte a jakým způsobem získáváte zpětnou vazbu, že vaše práce má efekt?
Jezdím tam tak jednou ročně, ale loni se mi to nepodařilo. Přesto jsem velmi dobře v kontaktu s lidmi, se kterými spolupracujeme. Máme v Keni jednoho kolegu, který naše aktivity realizuje. S ním máme každý týden poradu po skypu. Stejně tak s lidmi, kteří jsou angažovaní v jednotlivých projektech, jsme v kontaktu přes internet nebo i přes telefon. Potřebujemeli něco společně vyřešit, domluvíme si internetovou konferenci. Myslím, že je to téměř stejné, jako kdybych spolupracovala s někým například z Brna.