Akt proběhl podle skautských zásad s nástupem a hlášením před státní vlajkou na rubu s lilií a letopočtem 1921. Na řeku vyplula pramice s posádkou a nejstarší skautka otočením klíče Ohře uzamkla. Po zakotvení v přístavu a podání hlášení následoval volný program s teplým čajem a opečenými špekáčky.

„V současné době máme 17 členů ve smíšeném oddíle. Klubovnu, kde se scházíme jednou týdně, a sklad lodí máme v bývalé prachárně. Vyvrcholením činnosti je vždy dvoutýdenní letní tábor, letos se opět uskutečnil ve Stvolínkách u Holanského rybníku, kam se všichni těšíme. Jednou v měsíci, někdy i dvakrát připravuji výpravy. Mimo to navštěvujeme hry a jiné akce, které připravují skautská střediska především v regionu," říká vůdce oddílu Karel Husar.

Skauti nejsou žádní ufňukánkové, ale Karel Husar si posteskl, že by k sobě uvítal víc pomocných rukou z řad dospělých.

Vodní skauti mají slušné zázemí a materiální vybavení. V jejich vlastnictví nejsou jen pramice schopné plachtění a kanoe, ale také jedna devítimetrová motorová jachta, na které v minulosti starší skauti dopluli až do Holandska.

„Bohužel, momentálně není plavby schopná, protože ji jeden bratr z Prahy, kterému jsme ji půjčili, vrátil poškozenou a nyní se ke škodě nehlásí," vysvětluje terezínský vůdce.

Vodní skauting v Terezíně byl založen po válce, nejprve jako chlapecký oddíl se skauty z Terezína, Českých Kopist a Litoměřic. V roce 1950 byla organizace celostátně zrušena a v Terezíně obnovena na konci roku 1989. Vzniklo zde jedno středisko společné pro oddíl pěších, tak i vodních skautů.