Některé svou živnost provozují na plný úvazek. Jindy jako přivýdělek o víkendech. Svou práci ale až na výjimky pečlivě tají. „A to nejen před svými rodinami, ale i před lékaři, pracovníky státní správy a podobně. Prostituční scéna je v naší společnosti stále stigmatizována. Jejich okolí se s prací v sexbyznysu jen těžko vyrovnává," říká Pavla Procházková z organizace Rozkoš bez rizika, která už přes dvacet let pomáhá ženám, které se živí v sexbyznysu.Se svou kolegyní, zdravotnicí Markétou Stezkovou několikrát do roka objíždí „svůj" terén. Noční kluby v Liberci, Jablonci nad Nisou, České Lípě, ale zejména na Šluknovsku, kde je situace nejhorší.

„Je tu hodně žen, které jako vyučené ve sklářském nebo textilním oboru nemají po uzavření továrny příliš možností, jak sehnat práci. Jenže potřebují umazat dluhy, kterými se zprvu snažily svou situaci vyřešit, a které je teď dostihly. Většinou jde o samoživitelky, i když to není pravidlem. Mezi našimi klientkami jsou i invalidní důchodkyně a dokonce víme i o paní v důchodovém věku, pro kterou je práce v klubu jediným východiskem," popisuje Pavla Procházková.

Lepší situace není ani v Ústeckém kraji. Tam dokonce polovina žen ze sexbyznysu uvedla, že je vdaná. V kraji se čtrnácti procentní nezaměstnaností často nepracují celé rodiny…

Ženám poskytují hlavně testování na HIV, případně další choroby přenosné pohlavním stykem syfilis, ale i různé další potíže. Například chlamydiové infekce nebo žloutenku typu B a C. K tomu slouží sanitka. „Testy na HIV provádíme jednoduchým testem z krve přímo v klubech, privátech nebo i na ulici, pokud o to ženy stojí. Vše je totiž založeno nejen na naprosté diskrétnosti, ale hlavně dobrovolnosti," upozorňuje Markéta Stezková, profesí zdravotní sestra.

Pokud se objeví v testu nějaké anomálie, pak ženy posíláme na další vyšetření, jehož výsledek se dozvědí za delší dobu. Odběry provádíme zhruba jednou za tři měsíce, to je totiž inkubační doba," vysvětluje zdravotnice. Vzápětí ukazuje statistiku z výroční zprávy. Počet nakažených virem HIV 0.

Zdravotní prevence je ale jen jednou, i když podstatnou částí práce terénních pracovnic. „Ženy se na nás obracejí s mnoha dalšími problémy, které souvisejí s tím, že prostituce, na rozdíl třeba od Německa či Holandska není u nás stále legalizována. Ženy v sexbyznysu dokáží svými příjmy finančně zajistit své děti, ale těžko prokáží své příjmy na sociálním odboru, a žijí pak v ustavičném strachu, že jim budou děti z péče odebrány. Další trauma pro ně představuje, že by jejich práci zneužil třeba bývalý manžel v soudním řízení o děti," vyjmenovává jen některé problémy s nimiž se jim ženy svěřují.

„Všechno je otázka důvěry, kterou si vzájemně musíme vybudovat. Nesoudíme, snažíme se prostě pomáhat. Třeba i tím, že ženy prostě vyslechneme. V každém kolektivu vznikne dříve či později ponorková nemoc, natož v klubech, kde některé i žijí a tráví tu vlastně 24 hodin denně. Některé se za svou práci stydí. Mnohdy jsme s kolegyní jediné, kdo se s nimi o jejich starostech baví, vnímá je jako plnohodnotné bytosti," doplňuje Pavla Procházková.

Dokladem toho je právě dnešní Mezinárodní den žen, kdy se terénní pracovnice vydají do klubů, aby kromě klasického testování předaly ženám i symbolický karafiát

Květinou tak vyjádří podporu ženám pracujícím v oblasti, která není v ČR legislativně uznána za práci.

Rozkoš bez rizika

Sdružení vzniklo před více než dvaceti lety. Jeho cílem jeprevence, diagnostika a léčba sexuálně přenosných infekcí a snížení negativních sociálních důsledků spojených s provozováním prostituce.V současné době má sdružení 9 týmů pracujících ve dvanácti krajích ČR.

Kontakt pro Liberec, Jablonec a Českolipsko a Šluknovský výběžek:

tel: 777 180 357; liberecko@rozkosbezrizika.cz

pro Ústí nad Labem:

tel: 777 180 004 ustecko@rozkosbezrizika.cz