Řadu let pracovala jako vedoucí jídelny. Po roce 1993 absolvovala několik základních keramických kurzů. Za rozhodující moment ve své umělecké kariéře považuje rok 1995, kdy se setkala na kurzu s Pavlem Nálezkem, bývalým elektrikářem, který se sám vypracoval na profesionální úroveň lektora. Žádné legrácky, pravda přímo do očí. „Za vaše peníze moje zkušenosti," to bylo jeho heslo. Po roční spolupráci se rozhodla.

V bývalé prádelně panelového domu na Severní Terase se souhlasem nájemníků založila první dílničku. Zakoupila nejlevnější hrnčířský kruh, materiál, místo dovolené nechala postavit vypalovací elektrickou pec. Znovu a znovu cestovala po celé republice, aby sbírala poznatky o glazurách. Kohoutov, Bechyně a několikrát malebná vesnička Doupě v jižních Čechách.

„Dílna v prádelně byla po určité době malá, tak jsem se přestěhovala do Chabařovic do rodinného domku. Když jsem na několika výstavách zjistila, že moje kameninové krajáče, hrnky, sádláky, kouňáky a mísy jsou pro zákazníky zajímavé, došlo k zásadnímu rozhodnutí. Začnu se keramice věnovat na plný úvazek. Od ledna letošního roku je má ptačí značka pomyslným podpisem na výplatnici. Žádný zázrak, ale splnil se mi velký sen," vysvětluje chabařovická umělkyně.

Hlavu má plnou plánů. Na zahradě chce postavit vypalovací pec na dřevo. „Glazura z této pece je jedinečná, originální, má jinou kresbu, stíny, dýchá. Ještě tohle musím dokázat a potom budu jenom sedět a mazlit se s hlínou," uzavřela rozhovor paní Soňa.

V pátek se s ní můžete setkat osobně v Letním kině, kde bude demonstrovat práci za hrnčířským kruhem.