Na místní poměry je to nezvykle pohodlná a bezpečná procházka. Žádná auta, žádné troubení, žádné uskakování, žádné pokutování, žádné láteření. Kolem jen stromy, ptačí zpěv, bublání řeky Bíliny, sem tam kodrcání vlaku a hlemýždi, kteří na hladkém asfaltu malují slizké mapy. A hlavně vděční chodci. Dalo by se říct romantika na kritizovaném předměstí, kde by nikdo nový chodník s lampami nečekal.

Pavel Ferko po něm přichází od Chánova, kde chodník do Mostu začíná, a teď se ocitá na jeho konci, na okraji města u nádraží. Tady chvála končí a začíná městská divočina. Takzvaně sociálně vyloučený Ferko nemůže jít pohodlně dál, jak si to přála Evropská unie, ale má několik možností. Soukromé závory, které se tam nedávno objevily a brání autům vjíždět z vedlejší ulice na soukromé nevyužívané autobusové nádraží, může přeskočit či podlézt. Pak mu ještě zbývá jít komplikovanou oklikou po spodní železničářské silnici k vlakovému nádraží a přes nástupiště a halu vyjít u nových zastávek MHD. Postarší Ferko volí poslední možnost. Trochu skloní hlavu a projde po kamenech štěrbinou mezi závorou a houštím.

„Myslím si, že chodník je až sem dobře udělaný, ale tohle je podle mě problém," svěří se. „Chtělo by to dořešit, aby nový chodník navazoval na starou cestu k vlakovému nádraží. Stačilo by vysekat část křoví, aby tudy mohly kočárky," navrhuje.

Jeho postřeh není ojedinělý. „My jsme s chodníkem spokojené," říká mladá žena ve skupině matek s kočárkem, „ale proč se neudělalo tohle, aby se tudy dalo projít?" Kritiku tlumí jen díky tomu, že výhody městského chodníku převažují. „Jsme rádi hlavně kvůli dětem, už nemusíme po silnici s kočárkem," dodává.

„Tamto je maličkost," hodnotí omezení u nádraží 59letá Eva. „Já jsem za chodník ráda. Už nemusím po silnici." Důležité podle ní je, že chodci už nebudou dostávat pokuty, když přecházeli hlavní silnici, aby se dostali do Mostu.

„Teď je to lepší," potvrzují chodci Arpád Šándor a Zlatka Vítková.

Chodník nevyužívají jen obyvatelé Chánova. „Když se chodilo po silnici, mohlo vás něco porazit," konstatuje Jaroslav Klauzek z Obrnic.

Teď se čeká, zda chodník s lampami odolá vandalství, kterým je okraj města nechvalně proslulý. Městská policie už má cestu na seznamu lokalit, do kterých běžně vyráží na kontroly. „Stoprocentní ochranu zaručit nejde, ale lidi by si měli chodníku vážit," říká při chůzi další seniorka. Ví, že řada Mostečanů chodník kritizuje a považují ho za vyhozené peníze. Také tuší, že stačí jeden vandal, který něco poškodí, a bude se to házet na všechny Romy. „Chodník vydrží. Lidi jsou rádi, že ho mají," prohlásí důrazně Eva.

Další chodecký pár odmítá cokoliv komentovat. „My teď nemůžeme. Jsme na dně," zašeptá shrbená starší žena, opět skloní hlavu a s mužem pomalu kráčí k Mostu.

Šlo o mnohem víc

Chodník je dlouhý 1,2 kilometru, široký přes dva metry a je i cyklostezkou. Ještě není zkolaudovaný, ale stavbaři a radnice tam lidi tolerují, protože je bezpečný a zbývá dodělat jen detaily v okolním terénu. Chodník stál přes deset milionů korun. Investorem je město Most. Většinu nákladů má uhradit Evropská unie.

Bez chodníku by se v Mostě nemohla opravit řada domů a prostranství a nemohla by vzniknout nová parkovací místa. Chodník byl totiž jednou z podmínek, které muselo město splnit, aby získalo dotaci na integrovaný program DEMOS, jenž kromě Chánova umožnil rekonstrukci domů a ulic ve Stovce a u nádraží. Tato místa, která využívají tisíce lidí, tvoří spojený komplexní integrovaný celek, základ pro podporu od EU.