Oživení tradic

Oživit z valné většiny již zaniklé krušnohorské tradice se snaží Kateřina Herzánová z Nadačního fondu Obnova Krušnohoří, která se do Lesné přistěhovala před sedmi lety za manželem. Postupně se jim podařilo vybudovat hojně navštěvovaný přírodní areál kolem horského hotelu, jemuž vévodí Krušnohorský lidový dům. Je vybavený vším potřebným pro domácí řemeslnou výrobu, které se věnovali původní místní obyvatelé po celé generace.

Zelí symbolem hor

Také šlapání zelí patřilo podle Herzánové k tradičním činnostem našich předků. „Zelí bylo první plodinou, která se v Krušných horách pěstovala. V loňském roce jsme si to zkusili nanečisto a letos už uspořádali šlapání zelí pro veřejnost. Jednak se zájemci mohli podívat, jak se správně šlape, ale také si tuto činnost sami vyzkoušeli. K tomuto účelu jsme zapůjčili krušnohorský kroj i umyté a vydezinfikované holínky,“ vysvětlila.

Metrák zelí

O tom, že je správná příprava zelí fyzicky náročná, se přesvědčily nejen „šlapačky“, jež jako by do pochmurné a mlhou zahalené scenérie Krušných hor seskočily z mola velkoměstské módní přehlídky, ale také kráječi. Svýma nohama a rukama totiž sehraný tým mužů a žen v sobotu zpracoval necelý metrák zelných hlav.

Zabijačka

I přes nepřízeň počasí - chladné sobotní odpoledne zahalila navíc hustá mlha - našlo do lesenského areálu cestu na 500 návštěvníků. Pořadatelé se ale proti případnému nezájmu o krušnohorské tradice chytře pojistili. V pátek porazili vykrmené vepře, a mohli tak lidem nabídnout kromě dech beroucího pohledu na sličné šlapačky zelí, často se sukněmi vykasanými až k bokům, také zabijačkové pochoutky. O tom, že volba byla více než správná, svědčil nekončící zástup strávníků. Občerstvovali se přímo na místě, řada z nich si ale jitrnice, jelita či tlačenku odvážela také domů. Nejspíš i proto se už necelé dvě hodiny po začátku akce po ovaru a jelitech jen zaprášilo.

„O šlapání zelí v Lesné jsme se dozvěděli náhodou. Cesty ale v žádném případě nelitujeme. Škoda jen té mlhy. K duhu přišly i zabijačkové pochoutky,“ svěřila se Eva Chrzová z Litvínova.

Další řemesla

V lidového domě šikovní nadšenci předváděli i výrobu na hrnčířském kruhu, paličkování či tkaní na stavu. Celou budovu pak provoněly zelné placky, jež zručně sázel na pánev kulinářský mistr. O životě horalů v období před zhruba 100 lety informují nástěnné dvojjazyčné panely, nechybí dobové zemědělské náčiní a renovované zemědělské stroje. Půdní prostory objektu slouží jako výstavní síň, kde se střídají zajímavé expozice. K lesenskému areálu patří také muzeum a zvonice.