Václav Jelínek, hospodář zdejšího Severočeského územního svazu ČRS ale zároveň hovoří o vzestupu tohoto hobby a desítkách tisíc vysazených ryb.

Čím si vysvětlujete úbytek vaší členské základny z minulých let?
Ekonomická krize se podepsala na všech odvětvích rekreace. Včetně rybolovu. Lidé měli méně volných peněz, proto jim na postradatelné činnosti nezbývalo. V současné době registrujeme první náznaky obrácení trendu a mírný nárůst členů. Opět ve vztahu k ekonomické situaci.

Za rok 2014 je odhad škod, napáchaných chráněným kormoránem velkým, kolem 300 tisíc korun a doprovodné náklady asi milion a půl. Co je pro vás nejhorší problém?
Škoda bývá často nenahraditelná. Kormoráni loví pstruha obecného a lipana podhorního. Ty nelze, nebo jen obtížně, nahradit rybami z umělých chovů.

Jak v tom pomáhá stát?
Nijak. Ztráty nekompenzuje. Získat povolení k lovu kormoránů je velmi obtížné stejně jako lov samotný. Veškeré náklady hradí rybáři, kteří za to nemohou. U pytláků je vyčíslení škod problematické, ovšem v porovnání s kormorány násobně menší.

Obchod s rybami a rybí násadou by to ale mohl nahradit?
Ne. Většinu naší práce děláme jako dobrovolníci. Udržujeme tak nízké ceny povolenek, abychom umožnili rybolov široké členské základně. Myšlenka lidového rybolovu je naše základní poslání. Peníze za povolenky utratíme za nákup ryb a náklady spojené s revíry. Byli jsme před účinností nového občanského zákoníku nezisková organizace, dnes občanské sdružení či spolek. Naším cílem není zisk a ani žádný nemáme, ale trvale udržitelné hospodaření v krajině.

Jaké další úspěchy si můžete připsat?
Třeba letos spolupracujeme se soukromými firmami na zarybnění Bíliny. Také jsme v prvním pololetí roku vysadili 10 tisíc ročních lipanů podhorních do Ohře v Žatci, Kamenice na Děčínsku a Lužické Nisy na Liberecku. Budeme pokračovat i ve druhé polovině roku.