„Jel jsem jako náhradník místo kamaráda, který musel cestu zrušit. Vše měl již zařízené, nevím ani kdo a kdy to organizoval, jenom bylo změněno jeho jméno za mé a na posledních chvíli jsem jel na letiště. Byl jsem rád. Těšil jsem se, že na vlastní oči uvidím, jak to skutečně v oblasti vypadá," vysvětloval svoji účast Doubrava v pondělí dopoledne během cesty do Moskvy. „Byl jsem v Luhansku, kromě mě tu byli další dva Češi, Slovák, ale i Francouzi, Němci," doplnil Doubrava.

Nežádoucí osoby?

Z pohledu oficiální ukrajinské vlády přijeli ilegálně. V neděli večer dokonce tamní tajná služba označila pozorovatele za nežádoucí osoby. „Lidé na východě Ukrajiny si současný stav vybojovali. Proto jsem přijel jako pozorovatel. Aby nikdo nemohl říci, že volby jsou zmanipulované, že nikdo nechodil k volbám a podobné nesmysly," zdůraznil Doubrava.

Podle něj byl zájem o volby obrovský. Ještě před osmou ránou, než se otevřely volební místnosti, se tvořily dlouhé fronty. „Většinou to byli lidé středního věku výše. Volební účast se odhaduje na 70 až 80 procent. Volební místnosti se uzavřely až ve 23 hodin, o tři hodiny se tak kvůli zájmu nastavoval čas. S účastí mladých to nebylo tak jednoduché. Projížděli jsme kolem rozbombardovaného učiliště, přesto se tam učilo. Byla neděle a studenti doháněli po mnoha týdnech bojů, co se dalo," popsal Doubrava.

Navzdory napjaté situaci nedošlo k žádným incidentům. „Jen ve městě Antracyt sebrala ochranka před volební místností samopal asi čtyřicetiletému muži, který si prý zbraň vzal jako módní doplněk," řekl Doubrava.

Čas naděje

Na otázku, jaká je atmosféra mezi lidmi, ji senátor popsal jako čas naděje. Přirovnal náladu tamějších lidí k pocitům Čechů po listopadu 1989. „Ti, s nimiž jsem mluvil, říkali to samé: Chceme mír a lepší život. Bez Ukrajiny. Mrtvých bylo příliš a ti pocitově definitivně oddělili východní Ukrajinu od vládní kyjevské Ukrajiny. Třeba jsem si povídal se starším mužem. Měl v očích slzy, když vzpomínal na syna, který padl v bojích s ukrajinskou armádou. Prý se utěšuje tím, že padl za svobodu. Je to možná patetické, ale v Luhansku to je všední realita," popsal Doubrava.

Na každém kroku jsou prý vidět následky bombardování a vzpomínek na válečné oběti.  „Všude jsou improvizované pomníčky. Na zdi přilepené fotografie a pod nimi svíčky, květiny. Nebo jen hromádka kamení s fotografií. Byla zde skutečná válka, teď je jenom příměří. Nedokážeme si vůbec představit život pod palbou. Po měsících bojů je tak zdejším voličům úplně jedno, že ukrajinská vláda volby neuzná," dodal Doubrava.