Stojí téměř v samotném centru města. Přesto opuštěná už řadu let chátrá. V minulém století zásobovala octem celý kraj, dnes už se zde shromažďují jen bezdomovci a sběrači kovů, kteří ji postupně rozebírají zevnitř. Řeč je o budově bývalé octárny v litoměřické ulici Na Kocandě.

Zašlá sláva

Dvoupatrová budova s nenápadně šedivou fasádou v současnosti zaujme pravděpodobně jen vymlácenými okny a odlamujícími se kusy omítky. Především v 60., 70. a 80. letech 20. století tu však jela výroba naplno. A když zrovna nebyla taková poptávka po octu, například v zimních měsících, vypomáhali octaři se stáčením lihovin krásnobřezenské likérce.

Octárna v Litoměřicích patřila v té době mezi podniky sdružené v takzvané Severočeské konzervárny a drožďárny, stejně jako hořčičárna v Bohušovicích, Fruta v Sulejovicích a Terezíně, cukrovar v Lovosicích, zmiňovaná krásnobřezenská likérka a další výrobny.

Ocet se tu vyráběl v obrovských kádích. Líh v nich bez přestávky probublával hoblinami z bukového dřeva, na kterých byly usazené octové bakterie, než se přeměnil v kyselinu octovou. Tu pak stroje stáčely rovnou do lahví.

„Veškerá výroba probíhala strojně. Stejně tak mytí lahví i stáčení octa. Pak si ale vybavuji těch dvanáct až patnáct žen, co v octárně pracovalo, jak sedí v bílých pláštích u linky a ručně hokejovými puky do lahví zarážejí korkové špunty.

Nevím, jestli byl nedostatek gumových palic nebo zda byly puky pro tuto práci vhodnější, zkrátka se to tak dělalo," vzpomínal jeden z bývalých zaměstnanců Severočeských konzerváren a drožďáren, který si však nepřál uvádět své jméno.

Podle jeho slov byla litoměřická octárna prosperující podnik. „Lidé si zeleninu dřív běžné nakládali sami. Okurky, houby, papriky. Poptávka po octu byla obrovská. A když o něj třeba v zimě nebyl takový zájem, na postranní malé lince octaři vypomáhali likérce se stáčením lihovin," popsal pamětník.

Ocet i rum

Do placatek s objemem dvě deci se v Litoměřicích stáčela vodka, rum i Stará myslivecká. Jistou zvláštností je, že i na tyto lahve přišly namísto šroubovacích uzávěrů korkové špunty. Přes ně potom smršťovací záklopky, které musel zákazník doma odříznout. Lahve s octem i alkoholem opatřené etiketou zaměstnanci skládali do přepravek a poté na palety. Další je pak rozváželi.

Výrobna octa v budově z konce 19. století v ulici Na Kocandě zaujímala především její spodní patro. V části horního měli byty zaměstnanci. Výroba totiž běžela stále a bylo zapotřebí na ni dohlížet.

„Dispozičně jde o velmi specifický objekt. Pokud by chtěl bývalou octárnu někdo obnovit, musela by zde nejspíš vzniknout zase nějaká průmyslová výroba. Veškerá technologie v budově podle mého zůstala," vypověděl bývalý zaměstnanec podniku.

Těžko říct, jaký je aktuální stav uvnitř budovy. Mimo provoz je octárna už řadu let. S největší pravděpodobností doplatila na nárůst konkurence v 90. letech i zastaralou technologii.

Posledním pokusem o navrácení zašlé slávy objektu byl záměr soukromé firmy přestavět ho v malý pivovar a pivní lázně s restaurací. To se psal rok 2008.

Podle výpisu z katastru nemovitostí jsou aktuální vlastníci objektu dva, Kristina Hanousková z Prahy a společnost Labena, která byla v roce 2010 v konkursu.

Bývalá octárna tak postupně chátrá. Její spodní patro navíc není zajištěné proti vniknutí bezdomovců či sběračů kovů. Podle litoměřických strážníků, kteří objekt kontrolovali naposledy na konci června, zde dochází k demontování kovových součástí budovy. Docela opuštěný však objekt není. Byt nad dřevěnými vraty do dvora s okny do ulice Na Kocandě pravděpodobně někdo obývá.