Zaparkovat lze v levobřežní části nazvané Oberrathen, přívozem se pak dostaneme na druhou stranu. Cesta z přístavu vede kolem hrázděných domečků, odbočujeme až na malém náměstí s historickým kamenným rozcestníkem.

Stoupající uličkou se dostaneme k Zelenému potoku, projdeme kolem Kosího jezera a pokračujeme dál údolím potoka až k dalšímu rozcestí. Vydáme se doleva přes malý můstek a vidíme před sebou první z celkem zhruba 700 schodů Švédských děr (Schwedenlöcher). Stoupáme po schodech mezi zužujícími se skalami, až vejdeme do divoké členité soutěsky. Ta se po chvíli zcela uzavře 
a musíme projít malou Švédskou brankou.

Vzápětí prudce zatočíme doprava a ocitneme se v jedné ze Švédských děr. Každou chvíli se protahujeme škvírami a stoupáme vzhůru po schodech, až vyjdeme 
k zastřešenému odpočívadlu. Odsud se dáme doprava a vejdeme na dlážděnou cestu, ze které po chvilce odbočíme podle směrovky Aussichtpunkt na vyhlídkovou plošinu, ze které je krásný výhled na okolní skály i stolové hory na obzoru.

Vrátíme se zpět na dlážděnou cestu a na dalším rozcestí se držíme vlevo, směr Bastei. Po lesní cestě dojdeme k hotelu, od kterého budeme směřovat k největší atrakci trasy – Basteibrűcke (Baštovému mostu). Most, spojující skalní věže, byl postaven 
v roce 1851, je 76 metrů dlouhý a klene se nad Kuní jámou (Mardeltelle). Projdeme po mostě, kolem něhož se tyčí skalní věže, a za mostem si můžeme koupit vstupenky na skalní hrad Neurathen.

Z areálu hradu sestupujeme po schodech dolů a jdeme nyní část trasy po tzv. Malířské stezce (Malerweg), jež spojuje místa v Saském Švýcarsku. Poté znovu údolím Zeleného potoka dojdeme zpět do Rathen k přívozu.

Víte, že…
Dva švýcarští malíři, kamarádi Adrian Zingg (1744-1816) a Anton Graff (1736-1813), kteří spolu studovali 
v drážďanské Akademii výtvarných umění, podnikali v druhé pol. 18. století cesty podél Labe do krajiny právě kolem Bastei a Pravčické brány. Tehdy tu ještě žádní turisté nebyli, zato zde byla krásná divoká příroda, která jim oběma připomínala jejich rodné Švýcarsko. 
A tak začali místům, do kterých se čím dál častěji vraceli a malovali tu, říkat Saské Švýcarsko. Pro příhraniční region na české straně se posléze vžil název České Švýcarsko.