Podle biografie, která na jednom z panelů výstavu obrazů doplňuje, byla do Terezína deportovaná v roce 1942. Díky tomu, že jako novorozeně nebyla v žádných záznamech, mohla zůstat i v ghettu s matkou a dalšími ženami. "Tyto ženy nějakým způsobem dokázaly, že jsem v letech prožitých v ghettu měla "normální" dětství," napsala Tetznerová. V Terezíně zůstala až do roku 1945, kdy odtud jejího otce odvezli do koncentračního tábora v Dachau a jí s matkou a dalšími příbuznými do Osvětimi. Jako sirotek zůstala po konci války několik let v utečeneckém táboře, pak se jí ujala pěstounská rodina z Norska.

V roce 1999 se Tetznerová rozhodla vystěhovat do Izraele. "Přistěhovalecká procedura byla v mém případě obtížná - bylo těžké prokázat dokumenty, kdo jsem, kdy, kde a komu jsme se narodila. O své rodině jsem věděla velice málo," popsala obtíže spojené s hledání nové vlasti. Podařilo se jí ale najít příbuzné v USA, společně pak zjistili, že jejich předkové žili v Teplicích.

"Vždy jsem kreslila. Ale teprve v Izraeli se z malování stala pro mě vše pohlcující vášeň. Tolik dětských děsů bylo slovy nevyjádřitelných, tak jsem je raději namalovala," vysvětlila výtvarnice, jejíž díla jsou v současnosti k vidění v Holandsku, Norsku, Švýcarsku, USA a Izraeli.

Stejný název jako výstava obrazů v Ústí nad Labem nese i Tetznerové kniha, který vyšla vloni. Ve třech povídkách doprovázených vlastními ilustracemi přibližuje život v terezínském ghettu očima dítěte. Připravuje také divadelní hru s názvem Anna v Terezíně o své pratetě Anně Salomonové. "Je to pocta starším ženám v Terezíně, o kterých se málo ví a které jsou většinou zapomenuty," dodala.

Výstava v Ústí potrvá do 21. prosince.