Syn jí zemřel na AIDS před dvěma lety, snacha o rok později. Zůstaly po nich dvě malé děti, o které se musela jejich babička postarat.V zemi, kde je tradičním živitelem muž, zůstaly naprosto bez obživy. Spadly do kategorie nejchudších z chudých…

Jeden z mnoha příběhů, který si z konference o chudobě v Etiopii přivezla členka Diakonie Českobratrské církve evangelické (CCE). „Naše kolegyně se tam kromě samotných příběhů seznámila i s projekty, které se této nejubožejší vrstvě lidí snaží pomáhat. Nejvíce se jí zalíbil jeden, který pomocí sbírky nedává lidem obživu, ani jim opakovaně neposkytuje peněžité dary, ale konkrétním způsobem dá šanci jedné ženě, aby se dokázala postavit na vlastní nohy, postarat se o sebe, ale hlavně o děti, jejichž péči na sebe převzala po smrti muže nebo jejich rodičů,“ říká ředitel Diakonie CCE Střediska humanitární a rozvojové pomoci Jan Dus.

Belynesh má vedle domu vlastní stánek

Nejčastěji jde o staré ženy. Vinou AIDS vymírají v této africké zemi celé střední generace.

Díky projektu, který začala Diakonie podporovat sbírkou mezi svými zaměstnanci a jejich přáteli, se Belynesh, jak se stará žena jmenuje, naučila na trhu prodávat kukuřici, zeleninu a brambory. Z českého daru nakoupila zboží do začátku. Nyní už nechodí jenom na trh z vydělaných peněz si postavila vedle svého domu vlastní stánek. „Chtěla bych být ještě dlouho živa a při silách,“ říká. „Ne kvůli sobě, ale kvůli vnoučatům. Dělám to kvůli nim, aby vystudovala a našla si slušnou práci,“ řekla.

V čem pomoc spočívá?

Podmínkou je, že rodina musí být místní samosprávou vyhodnocena jako ‚nejchudší z nejchudších‘ a jeden z rodičů, eventuálně i dětí, je HIV pozitivní. Musím říci, že mne nadchlo, jak úsporně a efektivně tento systém funguje.

Jen 5000 birrů, což je něco málo přes 5000 korun, stačí, aby pomohlo vdově nastartovat drobnou živnost,“ popsal ředitel Diakonie.

Za prvních 1000 birrů se ženy naučí základům hospodaření a drobného podnikání. Často to bývá chov ovcí, koz nebo slepic, prodej ovoce, zeleniny nebo obilí na trhu, pečení placek či malý obchůdek. Zbývajících 4000 birrů uloží ženě na konto v bance. Tyto peníze nejsou určeny na obživu, ale na rozvoj její živnosti. Žena si z nich nakoupí zvířata nebo zboží do začátku, váhy nebo pícku. Pak už je to na ní. První tři měsíce má žena ‚finanční prázdniny‘, od čtvrtého měsíce si však musí začít spořit. Alespoň 20 birrů měsíčně.

„Jde o to naučit ženy myslet na budoucnost. To v této kultuře není běžné. Žena ví, že dostala jedinečnou a jedinou šanci, která se už nikdy nebude opakovat. Nechceme přinášet dary, stavět sirotčince, vnášet do země jinou kulturu, ale pomáhat lidem tak, aby se dokázali o sebe postarat ve svém vlastním prostředí. Navíc je to i motivující pro děti, které se tak vlastně naučí hospodařit a postavit se jednou na vlastní nohy,“ vysvětlil Jan Dus.

Byla radost vidět, co se jim podařilo

Za první dva roky se Diakonii podařilo nashromáždit přes 200 tisíc korun. Znamená to konkrétní pomoc čtyřiceti ženám a nejméně dvojnásobnému počtu osiřelých dětí. Jedna taková žena se často stará o dvě, tři i čtyři děti.

„Byla radost vidět, co se jim podařilo z pouhých pár korun vybudovat. Byly náležitě hrdé na to, jak z prvních pár ovcí, které od nás dostaly, už dnes mají stádečko, k tomu kozy a slepice. To nejpodstatnější však je, že sirotci, o které pečují, mají co jíst, chodí do školy a nežebrají na ulici,“ popsal ředitel střediska Diakonie CCE.

V letošním roce poprvé rozšířil sbírku ze svých zaměstnanců a přátel i na veřejnost. Sbírka odstartovala na Popeleční středu 22. února a potrvá až do velikonočního pondělí, které v letošním roce připadá na 9. dubna.

Číslo sbírkového účtu pro projekt s názvem „Stavíme lidi na nohy“, prostřednictvím kterého můžete dát šanci africkým ženám a dětem i vy, je 9371 9371/0300.