Po překročení prahu u vstupních dveří stačí ujít sotva tři metry a hned je jasné, že tenhle byt v prvním patře činžáku v zapadlé uličce nedaleko pražského Václavského náměstí neslouží jen jako zázemí pro „obyčejné žití".

V prostorné místnosti visí naproti velkému oknu na ramínkách desítky kusů oblečení mnoha barev. Na tom by nebylo nic tak zvláštního. Ne každý musí mít skříně. Vzápětí však poutá pozornost snad milionem špendlíků propíchaný kabát, který se nachází ve stadiu „právě se na mně pracuje". A tím to nekončí. Vzadu v rohu si průvan pohrává s krejčovským metrem a spořádaně navěšeným dámským spodním prádlem. Hodně odvážným. „Ta spousta oblečení a kabát vedle nejsou moje práce. Jen to spodní prádlo," vysvětluje šestatřicetiletá módní návrhářka Tereza Vu, když z kuchyně přináší sklenice s vodou.

Tady má svůj showroom, tedy jakýsi předváděcí prostor. Zákaznice sem za ní může přijít a koupit si její oblečení nebo si může něco vyzkoušet a nechat si poradit. Právě na spodní prádlo a také na plavky se zaměřuje. Čas od času si ale „střihne" i společenské nebo svatební šaty. Práce má nad hlavu a zejména v pražských kruzích platí za velice uznávanou. Ještě v pětadvaceti nicméně nic nenasvědčovalo tomu, že by si měla na živobytí vydělávat právě takhle. I když k tomu odmalička tíhla.

LONDÝNSKÁ „SEDMILETKA"

Šít se Tereza Vu naučila ve svých šesti letech díky babičce, která s ní měla obrovskou trpělivost. „Stříhala jsem vždycky do středu látky a hromadu jich zničila. Babička z toho kolikrát byla trochu špatná. Ale já byla ve svém živlu," vzpomíná s úsměvem. „Jako první jsem ušila polštářek pro psa. Pak jsem začala oblékat panenky. Prostě klasika." Pomalu se tak rodila jasná představa o budoucím povolání. Lákala ji i medicína, jenže se objevil nepřekonatelný zádrhel. „Začalo se mi dělat špatně z krve, takže tahle možnost vypadla," podotýká.

Tereza Vu se svou prací - se spodním prádlem, které navrhla.

A módní návrhářka vypadla také. „Rodičům to nepřišlo jako něco, co bych měla dělat. Z jejich pohledu bylo fajn být třeba právník. Uměleckou dráhu nepokládali za to pravé," vypráví Tereza Vu, jež se narodila v Lounech, odkud se v osmi letech přestěhovala do Mostu, protože maminka dostala práci v chemičce.

Po základní škole nastoupila na mostecké gymnázium, na kterém si začala dobře rozumět s francouzštinou. Nejprve z ní odmaturovala a pak ji začala studovat na Karlově univerzitě. Návrhářství šlo stranou. Těsně před cílem, v pátém ročníku, jí život ovšem začal nenápadně ukazovat tu správnou cestu. „Chyběly mi vlastně jenom státnice, když jsme se odstěhovali s mým tehdejším manželem do Londýna. Jeli jsme tam s tím, že se jedná o několikaměsíční pobyt, po kterém školu dodělám. Jenže už jsem se k tomu nevrátila," pokračuje.

Pobyt ve městě nad Temží se protahoval. Mezitím se stala i matkou, porodila syna. Postupně začala řešit, co bude v britské metropoli dělat, protože být jen mámou a manželkou jí nestačilo. „Tak jsem si řekla, že absolvuji kurz angličtiny a že pak už určitě pojedeme domů. Příliš jsem se neinformovala o charakteru toho kurzu. Když jsem ale v jeho rámci udělala nějaké speciální testy, všichni, co tam se mnou chodili, se mě pořád ptali, na jakou školu se hlásím, protože přeci kvůli tomu se ty testy dělají. To já ale vůbec netušila."

Návrat do České republiky byl stále v nedohlednu, a tak si podala přihlášku na bakalářský obor Middlesex University. A pomalu se tak zase začala věnovat módě. Studium totiž bylo zaměřeno na komplexní vývoj módního produktu. Když ho absolvovala, začala ji kamarádka nabádat, že by to chtělo ještě „někam na magistra". „Napadlo ji, že bychom si mohly dát přihlášku na London College of Fashion. Ťukala jsem si na čelo a ptala se jí, jestli se nezbláznila, že na nás tam určitě nečekají. Navíc jsem pořád měla v hlavě, že se vrátím do Čech. Nakonec jsem ale kývla. Přihlásila jsem se a zase mě vzali."

Stala se tak studentkou jedné z nejprestižnějších návrhářských univerzit na světě. Na přednáškách poslouchala módní ikony a začala pracovat na vlastní značce. Aby toho nebylo málo, vyhrála ještě konkurz a mohla se tak zúčastnit exkluzivního kurzu na London Business School, jehož cílem bylo, zjednodušeně řečeno, naučit se podnikat. „Najednou jsem v Londýně žila a zabývala se tím, co mě lákalo už jako malou holku. Byla jsem tam nakonec sedm let," podotýká, když kolem projde Kateřina Geislerová. Další známá návrhářka. Už je jasné, kdo je autorem „rozpíchaného" kabátu.

HUDRUJÍCÍ MODELKY

Během pobytu v Anglii často při telefonátech z domova padala otázka, kdy dodělá „Karlovku". Vztahy s rodiči kvůli tomu nějakou chvíli nebyly nic moc. „Dlouho jsem byla taková černá ovce. Připadala jsem si trochu vyděděná," usmívá se. „Ne, zase až takové to nebylo, ale opravdu je mrzelo, že mi v Praze chybělo tak málo k dostudování a já to ne a ne dodělat. A často mi to dávali najevo. Pak za mnou ale přijeli na promoci do Londýna a byli moc šťastní a hrdí. Viděli, že něco fakt moc chci a že se mi v tom začíná dařit. Já si myslím, že člověk se vždycky dostane tam, kde má být."

Značka Tereza Vu.

Spodní prádlo značky Tereza VU z roku 2013. V kolekcích se opakují detaily, které jsou uplatňovány v kolekcích večerních, společenských nebo i svatebních šatů. Návrhářka sází na precizní řemeslnné zpracování a používá luxusní hedvábné tkaniny. Modely jsou navrhovány tak, aby především vynikla ženská krása. Materiály jako hedvábný satén, tyl, organza, šifon, krepdešín, žoržet nebo krajka a tlumená barevnost podtrhují smyslnost a nositelkám navozují pocit lehkosti a odhmotnění. Foto: terezavu.com

Ona se dostala mezi absolutní elitu. Její značka je známá u nás i v Anglii a je k dostání nejen tady v showroomu ale i ve vybraných buticích. Objednat si ho lze i prostřednictvím internetového obchodu. Má ráda éteričnost, jednoduchost a rafinovanost. Baví ji pracovat s látkami, které nedrží tvar. Její modely vyzdvihují ženskost. Ze spodního prádla, které vytváří, doslova čiší sexuální náboj. Třeba z takzvaných otevřených kalhotek. „No jo, těmi stmeluji manželství. Je ale velmi složité něco takového prezentovat. Modelky, které mi mají nafotit kolekci, trochu hudrují, co na to řekne přítel a tak," usmívá se. Několik kolekcí jí nafotily například Michaela Štoudková, Andrea Kalousová či Nikol Švantnerová.

Několikrát už dostala otázku, kdy se zaměří i na muže. Na tu ale bude zřejmě vždy odpovídat negativně. „Spousta chlapů už se mě ptala, ale nechce se mi. Necítím se, že bych to měla dělat," krčí rameny Tereza Vu. Když dostane otázku, zda se jedná o umělecké jméno, rozesměje se. „Tohle je moje skutečné jméno. Můj manžel byl Asiat. Ale divné to přijde více lidem. Jednou mi paní pošťačka řekla, že mají kvůli tomu jménu problém s doručením, protože se takhle určitě nejmenuji a nedoplnila jsem celé jméno," říká.

Praha se logicky proměnila v její domov. Most už dnes v jejím životě nefiguruje. „Nikoho tam už nemám, žádné zázemí. Mamka je tady v Praze, stejně tak bratr, táta i babička. Naposledy jsem v Mostě byla před několika lety na srazu s bývalými spolužáky z gymplu. Že tam nejezdím, ale neznamená, že k němu nemám žádný vztah. Často si na něj vzpomenu. Když se řekne Most, vybaví se mi především Benedikt, kde jsem trávila spoustu času."

Tereza Vu
- je jí 36 let
- narodila se v Lounech, v osmi letech se s matkou přestěhovala do Mostu
- vystudovala bakalářský obor na Middlesex University, magisterský obor na London College of Fashion a absolvovala kurz na London Business School
- hovoří perfektně anglicky a francouzsky
- je rozvedená
- má dvě děti, s bývalým manželem dvanáctiletého syna a se současným přítelem několikaměsíční holčičku
- ráda běhá, hraje squash a tenis
- říká, že by si nikdy neobula "Crocsy" (gumové pantofle)