Pohledem Jiřího VojáčkaPohledem Jiřího VojáčkaZdroj: Deník12. březnem 1999 vyvrcholila snaha české politické reprezentace o začlenění do bezpečnostního pilíře euroatlantických struktur, která se táhla po celá 90. léta. Nejpozději od rozpadu Československa v roce 1992 oba státy věděly, že Varšavská smlouva, která zanikla rok předtím, není poslední mezinárodní bezpečnostní organizací, které se staly členy. Jakkoli dnes představitelé Ruska často argumentují ústním slibem o nerozšiřování aliance směrem na východ, to, že se nové středo-  a východoevropské demokracie snaží nastoupit cestu do NATO, bylo zřejmé už brzy po rozpadu Varšavské smlouvy, po kterém následoval rozpad samotného Sovětského svazu.

1999

Přibližme si situaci roku 1999. Armády v našich končinách za sebou měly dekádu brutálních škrtů jak ve vojenských rozpočtech, tak v počtech bojové techniky. Československo, někdejší tanková zbrojnice Evropy, už dávno vyřadilo tisíce tanků T-54, T-55 a T-72. Naproti tomu sofistikovanější typy techniky, jako byly protiletadlové systémy či bojové letouny, zůstávaly stále ve výzbroji a právě se vstupem do NATO se začalo řešit, čím je nahradit, když to ekonomiky ve východní Evropě začaly alespoň pozvolna dovolovat.

Jugoslávské války, zejména krvavá válka v Bosně, byly minulostí, v okamžiku našeho vstupu však vrcholila krize v Kosovu, které se chtělo oddělit od zbytkové srbsko-černohorské Jugoslávie, čemuž chtěla vláda v Bělehradu zabránit. Po nesmírně brutálním zásahu jugoslávské armády proti vzbouřencům z takzvané UCK, kosovské osvobozenecké armády, který odnesla i spousta civilistů, se jen týden po vstupu České republiky, Polska a Maďarska do NATO, rozhodlo velení aliance provést letecké údery proti jugoslávské armádě, aby zastavilo útoky na civilní kosovské obyvatelstvo.

Před pětadvaceti lety, 12. března 1999, se Česká republika stala členem Severoatlantické aliance (NATO):

Přehlídka vojenské techniky: Dny NATO v Ostravě v roce 2023.
Čtvrtstoletí v NATO: ČR se stala uznávaným členem, zaplatila ale i krvavou daň

Pro tři nové státy to byl doslova křest ohněm, tím víc pro Poláky a Čechy, kteří měli se Srbskem historicky dobré vztahy už od konce 1. světové války. A ačkoli se naše armády do bombardování Jugoslávie nezapojily, minimálně přelety aliančních letounů přes naše území nám dokázaly, že být součástí NATO není a nebude jen politická proklamace. To se mělo potvrdit o dva roky později po útocích na World Trade Center ve válkách v Afghánistánu a Iráku.

Z hlediska mezinárodně politického musíme připomenout také jednu důležitou okolnost, a to že v první vlně rozšíření chybělo Slovensko. Země, ve které už od voleb v roce 1992 pevně vládlo hnutí HZDS v čele s Vladimírem Mečiarem, se netajilo příklonem k Rusku, v této souvislosti je jistě možné najít řadu paralel se současným Slovenskem. Proto do NATO v roce 1999 vstoupili pouze Maďaři, Češi a Poláci.

Výzbroj

Jaký byl stav tehdejší Armády České republiky, lze nejlépe popsat na základních typech výzbroje, kterou tehdy naše armáda používala. Letectvo v roce 1994 v dodnes známém obchodu vyměnilo s Polskem deset letounů MiG-29 za jedenáct lehkých vrtulníků W-3A Sokol. Stejně tak letouny 3. generace MiG-23 byly od letectva staženy, a to jak ve stíhacích verzích MF/ML, tak ve stíhacích-bombardovacích verzích MiG-23BN. Přestože se tehdy nabízelo hned několik modernizačních programů, které mohly „třiadvacítky“ doplnit avionikou a výzbrojí letounů nových generací, finanční situace státu to neumožňovala.

MiG-23ML českého letectvaMiG-23ML českého letectvaZdroj: Wikimedia Commons, Rob Schleiffert, CC BY-SA 2.0

Tím spíš, že právě během našeho vstupu do NATO vrcholily přípravy na zavedení nového typu do výzbroje, 72 kusů lehkého bitevníku L-159 ALCA, jehož první kusy přišly k leteckým jednotkám na konci příštího roku.

Jaká bude budoucnost české armády?

Vrtulník Sikorsky UH-60 Black Hawk.
Budoucnost české armády? Američané se zbavují slavných vrtulníků, je to šance

Letectvo v té době provozovalo ještě dva další bitevní typy, Suchoj Su-25 pro přímou podporu pozemních vojsk (slavné „Hrábě“) a také mezi piloty mimořádně oblíbený stíhací bombardér Su-22. Oběma Suchojovým konstrukcím však na českém nebi zvonila hrana, byť zejména vyřazení Su-22 se ve své době setkalo s drtivou kritikou, koneckonců například Polsko provozuje tento typ prakticky dodnes. Su-25 však byly vyřazeny se zařazováním prvních L-159, Su-22 pak v roce 2022, tedy jen o dva roky později.

Společné vojenské cvičení COMAO probíhá v těchto dnech na 22. základně letectva u Náměště nad Oslavou. Na snímku jsou k letu připravovány stroje Su-22 polské letky.Na snímku jsou k letu připravovány stroje Su-22 polské letky.Zdroj: Deník/Libor Plíhal

Zároveň se už v té době vedly debaty o přezbrojení našeho letectva jedním víceúčelovým nadzvukovým typem, na leteckých dnech CIAF se v 90. letech často ukazovaly zejména letouny F-16, spekulovalo se o pořízení nových či olétaných kusů, okrajově byly nabízeny i letouny F-15, Tornado nebo dokonce F-4 Phantom. Z dvojitého tendru, který rozpůlily v roce 2002, povodně pak nakonec vyšlo řešení, které známe dodnes, pronájem pouhých 14 kusů švédských letadel Saab JAS 39 Gripen.

Pozemní vojsko

Hlavním cílem pozemního vojska, které v 90. letech odmítlo řadu zajímavých modernizačních návrhů ze strany Vojenského opravárenského závodu 025 (známá byla například modernizace bojových vozidel pěchoty BVP-1MA), bylo dokončit přezbrojení tankových jednotek. To probíhalo už od roku 1997 a mělo skončit v roce 2001 dodáním pětatřicáté modernizační sady T-72M4CZ. Zde je nutné uvést, že modernizace T-72M4CZ byla ještě Klausovou vládou z ekonomických důvodů zastavená v polovině, z tohoto důvodu nebyly vyměněny například staré sovětské stabilizátory kanónu, přestože se už nakoupil výkonný a drahý systém řízení palby Turms-T. To nakonec deklasovalo ofenzivní schopnosti stroje, když pravděpodobnost zásahu první ranou spadla hluboko pod soudobé moderní typy a nedosahovala dokonce ani polské modernizace PT-91.

Letitý modernizovaný český tank T-72M4CZLetitý modernizovaný český tank T-72M4CZZdroj: se svolením Armády ČR

Patrně nejdůležitější změna čekala armádu o pět let později, když ministr Tvrdík prosadil reformu, v jejímž rámci byla uzavřena staletá branecká zkušenost našich vojsk, takže armáda přestala nabírat vojáky základní služby. Vliv na toto rozhodnutí měla i změna v celkové koncepci nasazení armády, která po útocích na Světové obchodní centrum doznala změn směrem k expedičnímu sboru. Od těchto změn přitom pod vlivem války na Ukrajině odstupuje až dnes.

Resumé

Vstup České republiky do Severoatlantické aliance měl dalekosáhlé pozitivní důsledky nejen pro celkovou bezpečnost státu, ale i pro konkrétní armádní postupy. Změnily se výcvikové plány, armáda se postupně profesionalizovala a dnes už mnohem víc než v roce 1999 připomíná armády menších západních států, jako je belgická.

Před dvaceti pěti lety se Česko a Polsko staly členy NATO. Dnes musí pomoci Ukrajině k odražení ruské agrese:

Exkluzivní, společný článek šéfů české a polské diplomacie
Jan Lipavský a Radosław Sikorski pro Deník: Putin chce zvrátit náš vstup do NATO

Nedávno přijatá Koncepce výstavby Armády ČR do roku 2035 pak dává tušit, že dvě procenta HDP, které má armáda nově zajištěny zákonem, budou využity bezezbytku, a to jak na zlepšení výcviku, tak modernizaci zbraňových systémů.

Zbývá jen čekat, jak dopadne politická debata o znovuobnovení základní vojenské služby.