V Antarktidě funguje od prosince 2010 tzv. neutrinová observatoř IceCube, jejímž smyslem je pátrání po neutrinech, tedy elementárních částicích o mimořádně nízké hmotnosti, vznikajících při jaderných reakcích. Tyto částice mají nulový elektrický náboj, proto téměř vůbec nereagují s okolním prostředím a je velmi obtížné je detekovat.

Z vesmíru vysílá neutrina k Zemi každou vteřinu například Slunce, v jehož hlubokém nitru dochází k atomovému rozpadu, ale jen zlomek neutrin se při průchodu planetou dostane tak blízko k atomu, aby to vyvolalo zaznamenatelnou reakci.

Loví je pod ledem i ve stratosféře

Aby observatoř IceCube vůbec zachytila vzácný záblesk neutrina rozbíjejícího se o molekulu zmrzlé vody, používá dlouhé řetězce zařízení mimořádně citlivých na světlo, která jsou pohřbena hluboko pod antarktickým ledem.

Po celou desetiletou existenci observatoře zaznamenávají tato zařízení stovky záblesků denně a vytvářejí tak rozsáhlou informační databázi o směru a energii neutrin procházejících Zemí.

Další známky po neutrinech zkouší "ulovit" observatoř Anita (Impulsive Transient Antenna) americké vesmírné agentury NASA, která je zavěšena v héliovém balonu ve výšce téměř 40 kilometrů nad Antarktidou a rozpoznává neutrina pomocí souboru rádiových antén v tomto balonu. I tato observatoř už během svých prvních letů v posledních několika letech zachytila několik záblesků energetických částic. Dva signály však kupodivu nepřišly zeshora z prázdné oblohy, ale zamířily vzhůru skrz planetu samu.

Neutrina v těchto energetických signálech byla navíc daleko "sociálnější" a slučovala se s atomy naší planety mnohem rychleji. Jen velmi málo jich zůstalo nedotčených.

Záběry UFO, jejichž pravost potvrdilo americké námořnictvo:

Záhadní sloni v porcelánu

"Obecně se tvrdí, že neutrina představují ´nepolapitelné´ nebo ´strašidelné´ částice, protože mají pozoruhodnou schopnost procházet materiálem, aniž by se o něco rozbila," říká astrofyzik Alex Pizzuto z Wisconsin-Madisonské univerzity ve Spojených státech.

"Ale v těchto neuvěřitelných energiích jsou neutrina, která se chovají jako sloni v porcelánu - pravděpodobnost, že budou vzájemně reagovat s částicemi na Zemi, je mnohonásobně vyšší," dodal.

Vědci nyní zkoumají, co by objev těchto "nemotorných" neutrin vysvětlilo. Jedním z možných výkladů je, že jde jednoduše o náhodný objev neuvěřitelně vzácného jevu. Mít takové štěstí není vyloučeno. Mnohem pravděpodobnější však podle nich je, že detekované částice patří k nějakému daleko většímu množství stejných elementů.

Vědci proto začali zpracovávat statistiky, kolik vysokoenergetických neutrin by bylo potřeba, aby se co nejvíc zvýšila šance na jejich zachycení anténou Anita, a porovnávali to s daty z observatoře IceCube. Chtěli tím odhalit potenciální události, jež mohly vyvolat jejich zvýšenou tvorbu.

"IceCube je pozoruhodným doplňkem při zkoumání dat zjištěných Anitou, protože pro každou anomální událost, kterou Anita detekuje, by měl IceCube zaznamenat mnoho dalších. Ale právě v tomto případě se to vůbec nestalo," říká fyzička Anastasia Barbanová z Ženevské univerzity ve Švýcarsku.

Řešení se ještě hledá

Takže, kde se ona "zdivočelá neutrina" vlastně vzala? To je otázka, nad níž si vědci zatím lámou hlavu.

Jednou z možných odpovědí je chyba na přístrojích, protože i dobře zafinancované profesionální experimenty nejsou neomylné. Web Science Alert v této souvislosti zmiňuje například necelých deset let starý vzrušující objev pravděpodobného nálezu neutrina rychlejšího než světlo, z něhož se nakonec vyklubala jen víc než pravděpodobná chyba.

Současné nálezy proto fyzici předložili vědecké komunitě k dalšímu zkoumání a nalezení možných teorií. Od výzkumu neutrin si přitom slibují odhalení nových vesmírných tajemství, která by mohla vést až k novým rozsáhlým fyzikálním objevům.

Zvažuje se například role tzv. temné hmoty (hypotetické formy hmoty, jejíž existence by vysvětlovala nesrovnalosti mezi některými skutečně pozorovanými jevy a mezi hodnotami vypočítanými z modelů) nebo možnost, že jde o nové druhy částic, které sice fungují jako vysokoenergetická neutrina, ale tvoří se jiným, zatím neznámým způsobem. Další variantou je, že existují nějaké vesmírné urychlovače částic, které vysílají neutrina příliš rychle na to, aby je dokázala zachytit současná pozemská technologie.

"IceCube i Anita budou bezpochyby hledat další z těchto záhadných vysokoenergetických strašidel v naději, že tak posunou hranice fyziky," uzavírá Science Alert.