Když tehdy od Pacifiku zafoukal vítr, odkryl hrůzný nález. Z písečné duny se vynořily kosti. Lidské i zvířecí. Desítky, stovky kostí. To bylo před deseti lety. Nález z lokality Huanchaquito-Las Llamas v severním Peru od té doby několikrát přepsal dějiny předkolumbovské Ameriky.

Na místo tehdy dorazili archeologové Gabriel Prieto z katedry antropologie na Floridské univerzity a John Verano z antropologického oddělení Tulane University. I kvůli nedostatku financí odkrývali naleziště postupně až do roku 2016. Na ploše více než 700 metrů čtverečních, pouhých 300 metrů od pobřeží oceánu, našli přirozeně mumifikované ostatky 140 dětí, 200 lam a mimo vyšlapané cesty i tři kostry dospělých: dvou žen a muže. Všechny dokonale zachovány.

U zvířat se dochovala i srst a lana, kterými byla vedena na porážku. V řadě případů se zachoval také obsah žaludků a střev. A na ten se zaměřila pozornost vědců. Své výsledky nyní publikovali v magazínu Latin American Antiquity. Vše nasvědčuje tomu, že s obětními lamami bylo zacházeno stejně jako s lidmi a dětmi v různých koutech a kulturách předkolumbovské Jižní Ameriky. „Děti obětované Inky známé jako capacocha dostávaly měsíce před svou smrtí speciální stravu. Dětské oběti z národa Llullaillaco objevené v Argentině konzumovaly zase alkohol a kokain,“ napsali v úvodu svého textu.

Díky zachovaným popruhům a látkám dětského oblečení datovali archeologové nález do let 1400 až 1450. Zároveň vybrali jedenáct lam nalezených Prietem a Veranem v letech 2011-16 pro další studium.

Oblast Huanchaquito-Las Llamas  se nachází se v údolí Moche v regionu La Libertad, jen jeden a půl kilometru severozápadně od starobylého hlavního města předincké říše Chimú Chan Chan. Dnes jsou to jen čtyři kilometry do města Trujillo. Chimor – říše Chimú - existoval od 11. století až do roku 1475, kdy ho dobyli Inkové. V období největšího rozkvětu - v první polovině 15. století - se táhl téměř tisíc kilometrů od dnešní peruánsko-ekvádorské hranice na severu po dnešní metropoli Limu na jihu.

Došlo k oběti za silného deště? 

Vědci se domnívají, že lidé i zvířata byli zavražděni v jednom velkém obětním rituálu. Chimúští kněží pravděpodobně prosili bohy, aby zastavili přívalové deště způsobené El Niñem. Tento klimatický jev již tisíce let pravidelně ohřívá východní Pacifik a způsobuje prudké a ničivé lijáky. Výsledkem je oceán bez ryb, záplavy a masivní eroze na souši.

Je možné, že ke slavnostní vraždě došlo právě za silného deště nebo jen těsně po něm. Na duně se totiž vytvořila silná vrstva bahna. Archeologové v ní našli mnoho stop tragédie: otisky sandálů dospělých, bosých nohou dětí a lamích kopyt. Zvířata byla zjevně vyděšená, protože po sobě zanechala smykové stopy.

Výzkum DNA, který archeologové zveřejnili v roce 2018, ukázal, že dětem - chlapcům i dívkám - bylo v době smrti pět až 14 let a pocházely z různých částí říše. I lamy byly mladé, maximálně osmnáctiměsíční. Všechny byly hnědé nebo béžové. Děti i zvířata byly zabity stejným způsobem; kněží jedním zručným pohybem rozřízli hrudní kost, roztáhli žebra a vytáhli srdce. Tři dospělé utloukli ranami kyji do hlavy.

Protože se ve střevech a žaludcích zvířat zachovaly zbytky stráveného jídla, mohla doktorka Clarissa Cagnato z pařížské Sorbonny a hlavní autorka aktuální studie prozkoumat se svými kolegy, co přesně lamy před svojí smrtí jedly. Zjistila to díky unikátní a v tomto případě v takovém rozsahu poprvé použité analýze dochovaných škrobových zrn.

Lamy z těchto oblastí totiž za normálních okolností po celý svůj život žerou slanou trávou, tzv. grama salada, distichlis spicata, což je travina odolávající slanému prostředí u pobřeží oceánu. Poslední jídlo zkonzumované minimálně 50 hodin před smrtí ale bylo úplně jiné. Skládalo se z chilli papriček, fazolí a manioku. Vědci je dokázali identifikovat pomocí již zmíněných škrobových zrn v mumifikovaných lamích střevech. Různé tvary zrn totiž odpovídají jiným druhům rostlin.

Posvátné rostliny 

Autoři publikace sice připouštějí, že si zvířata mohla sama najít u měst a vsí fazole a kukuřici, ale kořen manioku by si ze země vykopat již schopná nebyla, natož aby dobrovolně požírala chilli papričky. Navíc Chimúové považovali tyto superostré rostliny za posvátné a používali je v náboženských obřadech, stejně jako Inkové. Obrazy papriček lze vidět i na keramice kultury Chimú.

Řada zrn žádný identifikovatelný tvar ani neměla, z čehož podle vědců plyne, že obětní lamy byly před rozříznutím krmeny i vařenými pokrmy. Vyšší teplota morfologii škrobu degraduje. Kromě speciálního jídelníčku měly lamy nejspíš i svůj pitný lístek. Podle všeho nepily vodu ale chichu – tedy rituální alkoholický nápoj – na bázi piva - vyrobený ze speciální odrůdy kukuřice. Chicha v předkolumbovských kulturách byla sice běžně konzumována, zároveň ale byla „klíčovým prvkem rituálních a politických událostí“. Kádě a dřevěné špachtle používané při výrobě tohoto piva byly nalezeny kousek od obětiště.

„Po identifikaci škrobových granulí ze střevních zbytků jsme určili několik druhů rostlin, které byly součástí stravy rituálně obětovaných zvířat. Tím se podařilo zvýšit naše povědomí o podobě těchto náboženských obřadů a posledních chvílích obětovaných lidí i zvířat,“ uvedli vědci ve shrnutí studie. Navíc unikátní analýza střevních zbytků pomocí škrobových zrn se podle nich ukázala jako přínosná pro další podobné studie.

Chicha de jora (výslovnost čiča de chora) je kukuřičné pivo připravené z naklíčené kukuřice, extrahováním sladových cukrů, vařením mladiny a kvašením po několik dní ve velkých nádobách, tradičně obrovských hliněných kádích.

Kultura Chimú (výslovnost: čimú) byla civilizace předkolumbovské Ameriky, která existovala na pacifickém pobřeží moderních států Ekvádoru a Peru od desátého do patnáctého století našeho letopočtu. Navázala na kulturu Moche a její existence skončila po dobytí území Inckou říší.