Zub, označený jako Stajnia S5000, patřil podle nové analýzy neandertálci, který žil nejméně před 80 tisíci lety. Zažil tedy stěžejní období ekologických otřesů, které měly zásadní dopad na dějinný vývoje neandertálců. Analýza byla publikována v odborním titulu Scientific Reports.

Krajina středovýchodní Evropy prošla během středního paleolitu před zhruba 100 tisíci lety poměrně dramatickou změnou. Svět tehdy svíralo mimořádně chladné období známé jako poslední doba ledová neboli würmský glaciál, které proměnilo neandertálci obývané plochy severozápadní a střední Evropy z bohatých lesů na chladné tajgy a stepi. Taková krajina byla mnohem příjemnější pro mamuty, srstnaté nosorožce a soby, kteří byli přizpůsobeni drsným arktickým podmínkám, ale pro neandertálce se podmínky k životu rapidně zhoršily.

Neandertálci bojovali o přežití

S ochlazením oblastí se populace neandertálců zmenšila, ale když teploty začaly kolísat a znovu růst, vrátila se opět k původním hodnotám, načež následovalo další zalednění - celé toto období zkrátka charakterizovaly extrémní sezónní změny počasí a s ním spojený nedostatek biomasy (skutečná doba ledová neskončila dřív než před 11 700 lety). Jinými slovy, střídání ročních období bylo divoké a jídlo bylo vzácné.

Právě během jednoho z těchto období, známého jako mořský izotopový stupeň 5a (MIS 5a), jež začalo před zhruba 82 tisíci lety, nahradila altajské neandertálce ve Střední Asii populace západoevropských neandertálců.

Ale byť spousta evropských neandertálců odešla za teplem do mírnějšího klimatu, i v extrémně chladných oblastech dnešní východní Francie, Polska a Kavkazu po nich nadále zůstávala stopa. Vědci zjistili, že se zde používal specifický typ kamenného štípaného nástroje kategorizovaného jako Micoquian (sloužit mohl třeba jako drasadlo nebo pěstní klín), což naznačuje, že někteří neandertálci se dokázali měnícímu se světu přizpůsobit.

"Polsko, které se nachází na křižovatce mezi západoevropskými pláněmi a Uralem, představuje pro pochopení těchto migrací klíčový region. Stejně tak pro řešení otázek adaptability a biologie neandertálců v periglaciálním prostředí," uvedla archeoložka Andrea Picinová z Ústavu Maxe Plancka pro evoluční antropologie v Německu.

Štípané nástroje kategorie Micoquian se ve střední a východní Evropě začaly objevovat asi před 130 tisíci lety, tedy krátce předtím, než středoasijskou populaci začali nahrazovat evropští neandertálci.

Tyto artefakty, z nichž některé byly nalezeny v jeskyni Stajnia, se vyznačují tím, že jsou oboustranně plošně štípané (tzv. bifasy), mají asymetrické tvary nebo tvar připomínající list a nacházející se pouze v oblastech, kde se potulovali mamuti a srstnatí nosorožci, což naznačuje, že byly speciálně přizpůsobeny k lovu a ke zpracování kořisti v takové krajině. 

Schopnost neandertálců změnit svou strategii přežití naznačuje ještě několik dalších vodítek. Vědci se například domnívají, že vstupní otvor do jeskyně Stajnia je příliš úzký na to, aby sloužila pro trvalé osídlení, ale tlupy neandertálců ji mohly využívat jako dočasný tábor při cestě za potravou.

Pod sklovinou se ukrývaly informace

A pak je tu samotný zub. Jeho tvar odpovídá tomu, co o neandertálských zubech víme, a jeho opotřebení naznačuje, že šlo o zub dospělého jedince. Nejvíc toho o něm vědcům prozradila genetická analýza měkčí tkáně zachované uvnitř ochranného vnějšího pláště z tvrdé skloviny.

Ta za prvé umožnila zub datovat a určit, že patřil neandertálci žijícímu přímo v období MIS 5a. "Když genetická analýza odhalila, že zub je nejméně 80 tisíc let starý, úplně nás to nadchlo. Fosílie takového stáří se hledají velmi obtížně a DNA v nich obecně moc dobře zachovaná nebývá," uvedli archeologové Wioletta Nowaczewská z Vratislavské univerzity a Adam Nadachowski z Polské akademie věd. 

A za druhé jim genetická analýza dala možnost najít nejbližší příbuzné majitele zubu. "Zjistili jsme, že mitochondriální genom Stajnia S5000 odpovídá nejblíže genomu, který byl získán z fragmentů kostry neandertálce v jeskyni Mezmajskaja na Kavkaze," uvedla archeoložka Mateja Hajdinjaková z Ústavu Maxe Plancka pro evoluční antropologii.

Dvěma dalším neandertálcům, jejichž genom se částečně dochoval a kteří zemřeli v Belgii a Německu asi před 120 tisíci lety, byla tato DNA překvapivě vzdálená víc.

Spolu s nástroji, nalezenými na několika klíčových místech na severním Kavkaze, v Německu, v pohoří Altaj a na Krymu, zub naznačuje, že neandertálci ze severní a východní Evropy se při své cestě za potravou začali přesunovat na mnohem větší vzdálenosti a coby svou novou strategii přežití zvolili následování stěhovavých arktických zvířat po celém kontinentu. 

To by podle vědců vysvětlovalo, proč byly štípané nástroje Micoquian tak rozšířené a proč se v těchto regionech nepřetržitě používaly více než 50 tisíc let.

"Stolička Stajnia S5000 představuje skutečně výjimečný nález, který vrhá světlo na debatu o širokém rozprostření štípaných kamenných nástrojů Micoquian," uzavírá Picinová.