Pták, který si získal latinské označení Asteriornis maastrichtensis, připomínal zhruba dnešní křepelku. Jeho potomci přežili pád obřího meteoritu a vytvořili dlouhou rodovou linii, která sahá až ke dnešním slepicím a kachnám. Vědci došli k tomuto poznatku na základě analýzy zkamenělých ostatků jednoho exempláře tohoto pradávného ptačího druhu, které zahrnovaly téměř kompletní lebku a několik kostí končetin.

Podle této analýzy byl Asteriornis maastrichtensis úzce spjat s předky dnešní drůbeže a vodního ptactva. "Jeho lebka představuje nikdy dříve neviděnou směs rysů kachen a kuřat," popisuje podle webu Science News nový nález Daniel Field, paleontolog  Cambridgeské univerzity zaměřený na studium obratlovců.

Jedním z nejstrašlivějších predátorů byl bezesporu Tyrannosaurus rex:

Některé předchozí studie založené na molekulárních analýzách živých ptačích rodů odhadovaly, že moderní ptáci se vyvinuli zhruba před 66 miliony let, ještě předtím, než živočišné druhy žijící na tehdejší Zemi začaly hromadně hynout v důsledku přírodních změn, k nimž došlo po pádu obřího asteroidu. Toto je však podle vědců první zachovalá fosilie, která dokládá existenci takto starého příslušníka ptačího druhu dnešního typu.

Podle Kevina Padiana, paleontologa studujícího obratlovce na Kalifornské univerzitě v Berkeley, naznačuje objev nové fosilie, že ty odhady, které zasazovaly vznik ptáků do doby před 139 až 89 miliony let, možná časnost jejich nástupu přecenily.

Všichni ptáci měli společného předka

Moderní ptáci sdílejí několik klíčových rysů, jako je bezzubý zobák nebo fakt, že jejich kosti chodidla splývají se třemi podélně srostlými nártními kostmi v běhák.

"Téměř 11 tisíc žijících ptačích druhů - nelétaví ptáci neboli běžci (Palaeognathae), vodní ptáci neboli vrubozobí (Anseriformes), drůbež neboli hrabaví (Galliformes) a zbývajících 95 procent žijících ptačích druhů (Neoaves) - ti všichni mají společného předka. Domníváme se, že tento předek žil někdy před koncem věku dinosaurů, ale bohužel se z této doby dochovalo jen velmi málo ptačích zkamenělin," říká Field. 

Fosilie "úžasného kuřete" byly už dříve nalezeny v mořských usazeninách, což naznačuje, že tento pták žil zřejmě na pobřeží tehdejšího moře.

Hadrosauři patří mezi nejznámější druhy kachnozobých dinosaurů:

Nová zkamenělina byla objevena v Belgii v malém kusu kamene zhruba o velikosti baterie digitálního fotoaparátu. "Kámen vytvořený ze ztvrdlých mořských sedimentů nevypadal na první pohled jako nic zvláštního, byl na něm jen otisk pár zlomených končetinových kostí," uvádí Field.

Kámen však svým stářím odpovídal době ještě před dopadem meteoritu a hromadného hynutí živočišných druhů, proto i ptačí kosti na něm byly pro vědce zajímavé.

Napůl kuře, napůl kachna

Field a jeho kolegové proto prostudovali nalezený ztvrdlý sediment pomocí počítačové tomografie, což je druh rentgenového skenování, jímž lze nahlédnout pod povrch. Uvnitř kamene spatřili ptačí lebku. Okamžitě věděli, že našli něco výjimečného.

"Podíval jsem se na lebku a okamžitě mnou projelo: A kruci!" zavzpomínal Field.

Přední část lebky připomínala lebku kuřete, včetně nosní kosti pomáhající tvarovat zobák, jenž je u kuřat uzpůsoben k sezobnutí prakticky čehokoli (na rozdíl od některých jiných ptáků, jejichž zobáky jsou jednoznačně uzpůsobené k přijímání určitého druhu potravy, ať už jde o zakřivené trhavé zobany dravců nebo dlouhé štíhlé zobáky kolibříků uzpůsobené k vysávání nektaru z květů).

Daný tvar naznačoval, že tento pták, podobně jako kuřata, nebyl v jídle nijak vybíravý. "To mohla být zásadní vlastnost, která mu po dopadu obřího asteroidu pomohla přežít," domnívá se Field.

Opeřený dinosaurus Wulong bohaiensis:

Část lebky však obsahovala pro změnu rysy, jež jsou charakteristické pro vodní ptactvo, jako například pro kachny. Patřila mezi ně například výrazná kost vyčnívající ze zadní části lebky do očnice nebo zahnutá kost v zadní části čelisti. Analýza končetinových kostí naznačila, že Asteriornis maastrichtensis měl poměrně dlouhé nohy. Fakt, že jeho zkamenělina byla nalezena v mořských usazeninách, svědčila zase o tom, že to byl pravděpodobně mořský pták.

"Je to jedna z nejdůležitějších ptačích zkamenělin, jaké kdy byly nalezeny," říká Stephen Brusatte, paleontolog zabývající se obratlovci na Edinburské univerzitě, který se na dané studii nepodílel. "Dozvídáme se z ní, že ti ptáci, kteří byli drobnější velikosti a vyskytovali se na mořském pobřeží, měli zřejmě větší šanci přežít období hromadného hynutí živočišných druhů na konci křídy, které se mnoha větším dinosaurům stalo osudným."