Odnepaměti podněcují lidskou fantazii příběhy o divokých nájezdech nelítostných ženských bojovnic, ovládajících zbraně stejně jako muži, jen ještě krvelačnějších. Do značné míry jde o mýty podobné české pověsti o dívčí válce, archeologické objevy však ukázaly, že tyto legendy mají také své racionální jádro. Válečnice, které mohly inspirovat jejich vznik, totiž doopravdy existovaly.

Hroby bojovnic se nacházely už dříve

Například ruští vědci zveřejnili koncem loňského roku archeologický objev ostatků dvou žen, považovaných za kmenové příslušnice kočovných Skytů z doby před zhruba 2500 lety, tedy asi ze 4. století před naším letopočtem. Obě ženy byly pohřbeny v oblasti dnešní západoruské obce Devitsa a do hrobu byly spolu s nimi uloženy i součásti koňských postrojů a zejména zbraně, včetně železných nožů a třiceti šípů.

"S jistotou můžeme tvrdit, že tyto dvě ženy byly válečnice," prohlásil na adresu tohoto nálezu archeolog Valerij Guliaev z Archeologického ústavu Ruské akademie věd.

Obě těla byla nalezena v pohřebišti, kde se už dříve našly ostatky dalších dvou žen - jedné ženy ve věku mezi 40 a 50 lety, jejíž hlavu zdobila zlatá čelenka s ozdobnými květinovými ornamenty, a druhé ve věku mezi 30 a 35 lety, která byla pochována spolu se dvěma oštěpy a uložena do polohy připomínající jízdu na koni.

"Během posledních deseti let objevila naše expedice přibližně 11 hrobů ozbrojených mladých žen. Lidé jim vytvořili oddělené mohyly a pohřbili je se všemi obřady, které se běžně používaly jen pro uctění pohřbívaných mužů," popisoval Guliaev.

Válečník? Ne, třináctiletá ozbrojená dívka

Nyní další ruský archeologický tým zmapoval genom 2600 let starých skytských ostatků, uložených společně s několika zbraněmi v dřevěném sarkofágu a objevených už v roce 1988. 

"Jde o kostru dítěte, ale původně se vědci domnívali, že patřila muži, protože spolu s ní byly do hrobu uloženy předměty přisuzované obvykle mužům: sekera, luk a šípy," řekla webu Science Alert archeoložka Varvara Busova z Ruské akademie věd.

Nový výzkum DNA však odhalil, že jde skutečně o ostatky velmi mladé ženy. "Můžeme díky tomu s jistou pravděpodobností tvrdit, že skytské dívky se účastnily také loveckých nebo vojenských výprav," dodala Busova. Dívčiny ostatky byly částečně mumifikovány díky pečlivému utěsnění rakve proti působení čerstvého vzduchu.

"Tato mladá ‚Amazonka' ještě nedovršila věku 14 let," uvedla archeoložka Marina Kilunovskaja z Ústavu pro dějiny materiální kultury Ruské akademie věd, hlavní autorka nového výzkumu, publikovaného ve Stratum Plus.

Princezna v myším kožíšku

Mladá válečnice byla pohřbena na jižní Sibiři v oblasti dnešní Tuvinské republiky. Do rakve z modřínového dřeva byl kromě ní vložena sekyra, luk a toulec s deseti šípy, vědci tedy mohli zkoumat kosti, dřevo a zbytky kovu, mimo jiné bronzu. 

Dívku pochovali v dlouhém kožichu, košili a kalhotách nebo sukni. Materiál kožichu vědci prozkoumali pomocí skenovacího elektronového mikroskopu a zjistili, že kromě legendy o Amazonkách poskytuje jejich objev nový pohled i na další mýtus a pohádku - a to o princezně, která skrývá svou pravou podobu pod myším kožíškem. Dívčin kabát byl totiž skutečně ušit z kožek řady malých až středně velkých hlodavců, zřejmě z čeledi tarbíkovitých. 

Podle uhlíkového datování dalších předmětů nalezených v hrobu byl celý pohřební komplex vytvořen v době mezi sedmým a pátým stoletím před naším letopočtem, což je rané období skytských výprav.

Busova uvedla, že její tým by nyní rád podrobněji prozkoumal dívčiny ostatky a také přesně složení kovových předmětů z hrobu, mimo jiné pomocí CT technologie. Ta by mohla poskytnout bližší vodítko při pátrání po tom, proč dívka zemřela. Poté chtějí vědci celý nález co nejpečlivěji zakonzervovat. 

Bojovaly a lovily spolu s muži

"Nález nás mimoděk přivádí zpět k mýtům o Amazonkách, jež se nám dochovaly díky Hérodotovi z Halikarnássu," napsal tým ve své práci. Antický historik Hérodotos, označovaný Ciceronem za otce dějepisu, totiž ve svých spisech tvrdil, že Amazonky bojovaly proti kočovným Skytům. Nyní se však zdá, že to mohly být ve skutečnosti skytské ženy, které se cvičily, lovily a bojovaly po boku svých mužských protějšků.

"Asi třetina skytských žen byla pochovávána se zbraněmi a vyznačovala se podobnými válečnými zraněními jako muži," uvedla už v roce 2014 pro National Geographic historička Adrienne Mayorová. "Skytové žili v malých kmenech, kde dávalo smysl, aby se všichni účastnili na přežití rodu. Všichni se museli podílet na obraně, případných válečných výbojích i na lovu."

Mytologie a z ní odvozené kulturní směry přisoudily Amazonkám postupně řadu až nadlidských schopností a současně nevázané a nevypočitelné chování - prý beze studu jezdily na koních a bojovaly nahé, výrazně předčily muže v přesnosti lukostřelby a nelítostně vraždily novorozence, pokud byli mužského pohlaví. Moderní archeologické studie a možnosti výzkumu DNA nám snad prozradí více o tom, jaké byly tyto ženy doopravdy.