Jde o první misi tohoto typu. Binární systém dvou asteroidů, které nese označení 65803, tvoří těleso Didymos A o průměru přibližně 800 metrů, kolem něhož obíhá měsíc Didymos B, který je velký asi 150 metrů.

Dvojice nepředstavuje pro Zemi žádnou hrozbu a je podle NASA ideálním testovacím cílem. Podle nich je totiž snadnější měřit změny v oběžné dráze menší planetky, která obíhá kolem větší, než sledovat změny v letové dráze jedné planetky, která obíhá kolem Slunce.

Útvary podle vědců však odpovídají velikosti asteroidů, které by v případě srážky se Zemí mohly znamenat riziko. „Čím menší jsou, tím více jich kolem nás existuje, ale jak se jejich velikost zmenšuje, ubývá také energie, kterou v sobě nesou,“ uvedl pro server Astronomy.com Donovan Mathias, letecký inženýr z NASA Ames.

Podle modelů jeho týmu mají asteroidy mezi 100 a 200 metry nejvyšší pravděpodobnost úderu na Zemi a způsobení značných škod. Menší asteroidy se s velkou pravděpodobností rozpadnou na většinou neškodné kousky a shoří v atmosféře, zatímco větší jsou mnohem vzácnější a snáze se hledají a sledují.

Tělesa Didymos A a B byla objevena již v roce 1996, ale pozorně je vědci zkoumají až od roku 2015 s cílem zjistit co nejvíce informací. Pomohou jim výkonné dalekohledy rozmístěné po celém světě. Poslední velké pozorování proběhlo v Observatoři Paranal v severním Chile, pozorovacím stanovišti Evropské jižní observatoře. 

Příliš malé

Zatím vědci však přiznávají, že příliš informací nemají. „Systém Didymos je příliš malý a příliš daleko na to, abychom mohli vidět více než pouhý světelný bod. Můžeme však získat data, která potřebujeme, měřením jasu tohoto bodu světla. Ten se totiž mění podle toho, kdy se Didymos A otáčí a Didymos B obíhá kolem něj," říká Andy Rivkin, jeden z vědců podílejících se na výzkumu. 

„Ačkoliv útvary pozorujeme již delší dobu, o tělese Didymos B z hlediska jeho struktury nevíme mnoho,“ uvedla také Angela Stickleová, členka výzkumného týmu DART pro simulaci dopadů. „Musíme předvídat širokou škálu možností a jejich následky. Správnost našich měření se tak skutečně ukáže až poté, co DART do planetky Didymos B narazí," dodává. Klíčovým se zde zdá být zmapování struktury povrchu vesmírného tělesa. 

„Snažíme se předpovědět, jak moc Didymos ovlivníme, ale je to složité, protože nevíme, z jakého je materiálu,“ vysvětluje Sabina Raducan z Imperial College London. Vědci si zatím nejsou jisti, zda povrch planetky tvoří pevné skály, volné sutiny nebo "něco měkčího", podobné písku. "Měkčí povrch by byl schopen absorbovat více síly. Sonda by tak nemusela být poháněna s takovou silou, než kdyby měla narazit na tvrdší povrch," dodávají vědci. 

I malé ovlivnění letu pomůže

K odklonění případného nebezpečí by podle nich stačilo i jen malé ovlivnění letové dráhy. Špatně připravený zásah, který by způsobil rozpad tělesa, by ale mohl znamenat nepředvídatelné riziko.

Sonda DART má mít velikost malého automobilu vážícího zhruba půl tuny. V současnosti vědci předpokládají, že nárazem změní rychlost planetky o 1 milimetr za sekundu, což je asi 0,003 km za hodinu. To sice příliš kurz asteroidu nezmění, ale pokud by byla mise uskutečněna roky před plánovaným dopadem na Zemi mohlo by to zachránit celou planetu. 

Výzkumný tým bude opět pozorovat Didymos od konce roku 2020 do jara roku 2021. S vypuštěním sondy DART se počítá v létě 2021 a její dopad předpokládanou rychlostí přibližně šest kilometrů za vteřinu je plánován na září následujícího roku, kdy by Didymos měl být „jen“ 11 milionů kilometrů daleko od naší planety. Tato vzdálenost totiž umožní sledovat test pomocí přístrojů ze Země.