Od chvíle, kdy byla poprvé zaznamenána, letí kometa naší sluneční soustavou. V důsledku působení slunečního tepla z ní při tomto pohybu uniká plyn a roztavené částice, v nichž se nachází řada cenných informací o jejím původu. Některé mohou být staré až miliardy let. Informuje o tom CNN.

V prosinci astronomové zaměřili vesmírné i pozemské dalekohledy tak, aby sledovaly největší přiblížení komety k Zemi. Těleso se prosmýklo kolem Země ve vzdálenosti přibližně 305,8 milionu kilometru a vypustilo další vesmírný prach a plyn, zformovaný do známého kometárního ocasu.

Kometa plná oxidu uhelnatého

Tento na kometu blízký průchod zaznamenala a sledovala Atakamská velká milimetrová anténní soustava (ALMA) v Chile. "Bylo to poprvé, co jsme se dívali na kometu pocházející z vnějšku naší sluneční soustavy," uvedl podle CNN Martin Cordiner, astrochemik z Goddardova centra vesmírných letů v Marylandu a autor jedné ze dvou nových studií, které se "Borisovem" zabývají. "Dramaticky se liší od většiny ostatních komet, které jsme viděli dříve," dodal v prohlášení.

Podle studie uveřejněné v časopise Nature Astronomy obsahoval proud plynu z komety nezvykle vysoké množství oxidu uhelnatého. Časopis otiskl i další studii, jež se tím zabývala.

Podle obou studií bylo oxidu uhelnatého v této kometě podstatně více, než je u komet obvyklé. Předpokládá se, že jeho množství je devětkrát až šestadvacetkrát větší než u průměrné komety pocházející ze sluneční soustavy. To naznačuje, že těleso 2L/Borisov vzniklo jinde a za jiných okolností, než ve sluneční soustavě.

Na druhé straně byl zjištěna také přítomnost kyanovodíku, jehož množství hodnotám, jaké známe i z komet naší sluneční soustavy, zhruba odpovídalo.

"Kometa musela být vytvořena z materiálu velmi bohatého na zmrzlý oxid uhelnatý, který se vyskytuje pouze při nejnižších teplotách, jaké z vesmíru známe, tedy pod -250 stupňů Celsia," nabízí možné vysvětlení Stefanie Milamová, spoluautorka jedné ze studií a planetární vědkyně působící v Goddardově centru vesmírných letů v Marylandu, spadajícím pod NASA.

Putovala k nám miliardy let

Záhadné těleso mohlo po svém "vystřelení" z rodné soustavy plout osaměle miliony až miliardy let vesmírem, než vstoupilo do naší sluneční soustavy, kde je v srpnu 2019 poprvé spatřil sedmapadesátiletý ukrajinský amatérský astronom Gennadij Borisov. 

Odkud tedy vlastně přišlo?

Komety vyskytující se v naší sluneční soustavě jsou většinou zbytky z materiálu utvářejícího planety, jenž se nachází v protoplanetárním disku kolem našeho Slunce. Ale atakamská soustava radioteleskopů může sledovat i disky kolem dalších hvězd, které se Slunci podobají, byť jsou většinou mladší.

Tyto protoplanetární disky obsahují plyn a prach, z nichž se postupným shlukováním drobných částic a jejich vzájemným gravitačním působením utvářejí planety - přičemž ze zbytků vznikají komety, obsahující vesmírný prach, plyn a led.

Je tedy možné, že hvězda, kterou původně obíhala kometa 2L/Borisov, byla mladší verzí našeho Slunce. A táním uvolněné částice komety nám prozrazují, z čeho se protoplanetární disk kolem její hvězdy skládal.

"ALMA nám pomáhá pochopit složení komet pocházejících z naší vlastní sluneční soustavy a nyní díky tomuto jedinečnému tělesu i komet přicházejících od sousedů," uvedl s nadsázkou Anthony Remijan, spoluautor jedné ze studi, působící v Národní radioastronomické observatoři v Charlottesville ve Virginii.

"Pouze díky výjimečné citlivosti ALMA zachycující záření o submilimetrových vlnových délkách dokážeme plyn, jenž vychází z takových unikátních těles, blíže charakterizovat," dodal.

Vznikla v extrémním chladu

Podle astronomů mohou být rozdíly v množství oxidu uhelnatého způsobeny buď konkrétním místem, kde kometa vznikla, nebo tím, jak často a s jakou frekvencí se na své oběžné dráze dostala do větší blízkosti své hvězdy. Toto přiblížení totiž způsobuje tání komety a ztrátu prvků, které se snadno odpařují.

"Pokud plyny, které jsme pozorovali, odrážejí skladbu prvků v místě jejího zrodu, pak to naznačuje, že kometa 2l/Borisov mohla vzniknout v extrémně chladné oblasti vzdálené planetární soustavy, jiné, než naše sluneční soustava," uvedl Martin Cordiner.

Tuto oblast lze podle něj přirovnat k chladnému prostoru rozprostírajícímu se od oběžné dráhy planety Neptun až do vzdálenosti přibližně 55 astronomických jednotek od Slunce, který se nazývá Kuiperův pás.

Astronomové zatím nevědí, jakou hvězdu kometa obíhala, než byla vyvržena z její soustavy a poslána do naší. Mají však určitou teorii, jak asi k tomuto "vyhoštění" došlo - podle nich se to stalo v důsledku vzájemné reakce komety s gravitací hvězdy nebo nějaké obří planety v její soustavě.

Ukázala chemii formující vesmír

Kometa 2l/Borisov je teprve druhým tělesem z mezihvězdného prostoru, zaznamenaným v naší sluneční soustavě. Tím prvním byl mezihvězdný asteroid Oumuamua, spatřený v roce 2017. Ten však mohli astronomové pozorovat jen kátce a dlouho měli problém s jeho klasifikací. 

2l/Borisov se tu zdrží o trochu déle, i když ani tato kometa v naší sluneční soustavě nezůstane. Do června 2020 se kometa dostane ve svém letu daleko za planetu Jupiter a bude na cestě zpět do mezihvězdného prostoru.

"Kometa 2l/Borisov nám poprvé ukázala, jaká chemie formovala jiný než náš planetární systém. Ale teprve poté, až budeme moci toto těleso porovnat s jinými mezihvězdnými kometami, můžeme zjistit, zda představovalo výjimku, nebo zda každý mezihvězdný objekt má tak vysokou hladinu oxidu uhelnatého," dodává Milamová.