Nově objevená planeta se nejen podobá Zemi, ale navíc patří k mnohem menší podskupině kamenných exoplanet, které obíhají svou hvězdu ve vzdálenosti srovnatelné se vzdáleností oběžné dráhy Země od Slunce. A konečně, nově objevená planeta je až neuvěřitelně vzdálená - nachází se ve vzdálenosti 24 722,65 světelného roku od nás, což by z ní mohlo udělat dosud nejvzdálenější exoplanetu Mléčné dráhy, jaká kdy byla objevena. O novém objevu informuje web Science Alert.

"Je vzdálená a současně se nachází v blízkosti - nebo možná dokonce uvnitř - galaktické výduti, hustého seskupení hvězd uprostřed galaxie, vyskytujícího se u většiny spirálních galaxií," uvádí Science Alert.

Exoplanety? Ošidná lovná zvěř

"Lov exoplanet" není dodnes jednoduchý, protože tato vesmírná tělesa představují velice ošidnou a drobnou "lovnou zvěř". Nevydávají žádné vlastní světlo a to, které mohou odrážet od své hvězdy, představuje příliš slabou záři, již většinou překryje vlastní svit jejich hostitelské hvězdy. 

Většinu exoplanet, o nichž dosud víme, tak vědci zaznamenali pomocí jedné ze dvou metod. Jednou z nich je tranzitní metoda, která detekuje planety pomocí sledování pravidelných, nepatrných zastínění hvězdné záře, k nimž dochází, když hvězdu v zorném úhlu od Země mine po oběžné dráze exoplaneta. Druhou metodou je sledovat nepatrné kolísání, vyvíjené na hvězdu gravitačním vlivem exoplanety.

Jak ale upozorňuje Science Alert, existuje ještě třetí metoda, založená na předpovědích teorie obecné relativity: objevování exoplanet pomocí efektu gravitační mikročočky.

"Představte si v přímce dvě hvězdy, jednu za druhou, a v určité vzdálenosti od nich pozorovatele (nás). Paprsky světla ze vzdálenější hvězdy (zdroje) při jejich průchodu kolem bližší hvězdy (čočky) lehce ohne její gravitace. Tím zkreslí a zesílí zdrojové světlo vzdálenějšího objektu," popisuje princip gravitační mikročočky Science Alert.

Pokud kolem bližší hvězdy krouží exoplanety, pak vytvoří další rušení světla vzdálenější stálice, a tyto změny jsou zaznamenatelné i pozorovatelem - astronomové tak mohou díky nim rozpoznat i velmi vzdálené exoplanety, protože mohou analyzovat světelnou křivku mikročočkové události.

Unikátní objev

"Pro představu, o jak vzácné zaznamenání šlo. Doba potřebná ke sledování světelného zesílení vyvolaného hostitelskou hvězdou byla přibližně pět dní, samotná planeta pak byla detekována pouze během drobného pětihodinového zkreslení jasu," popsal objev nové exoplanety astronom Antonio Herrera Martin z Cantenburské univerzity na Novém Zélandu. Objev byl publikován v The Astronomical Journal.

„Poté, co jsme potvrdili, že zkreslení bylo opravdu způsobeno jiným tělesem odlišným od hvězdy, a ne pouhou vadou na přístrojích, začali jsme tento hvězdný a planetární systém charakterizovat."

Mikročočkovou událost, nazvanou OGLE-2018-BLG-0677, zaznamenaly nezávisle na sobě dvě různé experimentální soustavy, jednak systém včasného upozornění na optické gravitační čočkování (OGLE), jednak korejská síť mikročočkových dalekohledů (KMTNet).

Oba tyto experimenty detekují přibližně tři tisíce mikročočkových událostí ročně, z nichž většinu způsobují jen hvězdy. V tomto případě tomu ale bylo jinak.

"Doktor Herrera Martin si nejprve všiml neobvyklého tvaru světelného výstupu z této události, načež strávil několik měsíců výpočetní analýzou, která vedla k závěru, že tuto událost vyvolala hvězda spolu s nízkohmotnostní planetou," uvedl pro Science Alert astronom Michael Albrow z Cantenburské univerzity.

Vědecký tým následně zjistil, že zmíněná exoplaneta představuje tzv. super-Zemi, tedy planetu se zhruba 3,96krát větší hmotností, než má naše Země. Jde o jednu z "nejlehčích" planet, jaké kdy byly pomocí gravitační mikročočky objeveny.

Také hvězda, již tato planeta obíhá, je malá - má jen 0,12 větší hmotnost než Slunce. Kvůli její drobnosti vědci ani nedokázali určit, zda jde o nízkohmotnostní hvězdu nebo o hnědého trpaslíka (subhvězdný objekt, který nevyzařuje světlo a energii díky termonukleárním reakcím jako hvězdy hlavní posloupnosti, ale vysílá rádiové a infračervené paprsky. Někdy také vyzařuje viditelné světlo o velmi dlouhé vlnové délce, tzv. červené světlo, pozn. red.).

Dá se tam žít?

Vzdálenost oběžné dráhy planety od hvězdy se pohybuje mezi 0,63 a 0,72 astronomickými jednotkami, což odpovídá přibližně vzdálenosti oběžné dráhy Venuše od Slunce. Ale protože je hvězda tak malá, planeta se kolem ní pohybuje docela pomalu - její rok činí zhruba 617 dnů.

"Jestli by tato exoplaneta mohla být obyvatelná, se jen tak nedozvíme. Za prvé neznáme povahu její hvězdy, přičemž teplota a stupeň aktivity hostitelské hvězdy hrají v obyvatelnosti planet zásadní roli. Jenže tato hvězda je tak daleko, že nemáme a v dohledné době mít ani nebudeme přístroje dostatečně citlivé, abychom jimi mohli prostudovat její spektrum a zjistit tak, zda má atmosféru," uvádí Science Alert.

Dodává však, že jednou z nejčastějších otázek týkajících se možného života ve vesmíru je to, jak často má život tak, jak ho známe, šanci se ve vesmíru zrodit. Víme, že na kamenných exoplanetách by tomu tak být mělo, protože už se to jednou stalo na Zemi. Čím více jich tedy vědci objeví, tím více se k odhalení tohoto tajemství přiblíží. Využívání principu gravitační mikročočky pomáhá tyto vzdálené nízkohmotnostní exoplanety nacházet. "A to je sakra důvod pro posvátný úžas," uzavírá Science Alert.