"Domníváme se, že sledované objekty zahalené prachem představují zbytky rozpuštěné mladé hvězdné hvězdokupy, která se začala tvořit v kruhovém jaderném disku," napsali vědci v článku, zveřejněném v odborném titulu The Astrophysical Journal.

Těleso G2 objevili astronomové v roce 2011 a popsáno bylo ve studii publikované následující rok. V té době se řítilo k takovému bodu na své oběžné dráze, v němž bude nejblíže černé díře.

Není to mrak, je to spíše hvězda

Astronomové logicky předpokládali, že se těleso při tomto blízkém setkání roztrhá a bude černou dírou pohlceno, což mělo vést k superhmotnému akrečnímu ohňostroji.

Jenže nic takového se nestalo. Těleso G2 se při přiblížení se k černé díře protáhlo, a poté se opět vrátilo do kompaktnějšího tvaru.

Jeho další výjimečnost spočívala v tom, že bylo velmi horké, mnohem teplejší než běžný oblak vesmírného prachu. Je sice možné, že ho mohla zahřát Sgr A* nebo nějaké další hvězdy, ale jeho teplota zůstávala stejná bez ohledu na to, kde se těleso právě nacházelo. To naznačovalo, že ať již bylo jeho "ohřívadlem" cokoli, nacházelo se to daleko spíše v samotném mraku, než že by šlo o vnější vlivy.

Astronomové nakonec došli k závěru, že takové chování odpovídá spíše hvězdě než oblaku. Tým výzkumníků proto loni představil teorii, že oblak G2 v sobě skrývá utajenou hvězdu, respektive, že jde o výsledek srážky dvou hvězd, při níž se kolem nich vytvořil obrovský oblak plynu a prachu.

Nejsou to dvě hvězdy, je jich víc. A jsou mladé

Stejná studie však také odhalila objev dalších čtyř podobných objektů ve středu galaxie, čímž se celkový počet G objektů zvýšil na šest. A to je spousta sloučených dvojhvězd.

Tým výzkumníků, vedený astrofyzikem Florianem Peißkerem z univerzity v Kolíně nad Rýnem v Německu, proto důkladně přezkoumal 14 let trvající pozorování vesmírné oblohy za pomoci zařízení Sinfoni na vesmírném dalekohledu ESO/VLT a přišel s alternativním vysvětlením: podle jeho analýzy by se v G2 mohly skrývat dokonce tři hvězdy staré asi jeden milion let.

Na hvězdy je takový věk velmi nízký; například Slunce je staré 4,6 miliardy let. Hvězdy G2 jsou zkrátka tak mladé, že je ještě stále obklopuje materiál z oblaku, v němž vznikly.

"Že se G2 ve skutečnosti skládá ze tří vyvíjejících se mladých hvězd, je naprostá senzace," říká Peißker. "Tento objev činí tyto tři hvězdy nejmladšími hvězdami, jaké kdy byly kolem SgrA* pozorovány," dodává.

Mladá hvězdná populace

Ve středu galaxie se již zvláštní populace mladých hvězd nachází, je známá jako hvězdokupa S. Podle modelu Peißkerova týmu by hvězdy G2 do ní mohly patřit také. Všechny se mohly "narodit ve stejné hvězdné porodnici" a vytvořit hvězdokupu, jež se později rozpustila, jednotlivé hvězdy se z ní odtrhly a vytvořily nové dráhy kolem Sgr A*.

I kdyby nebyly spojeny s hvězdokupou S, byly hvězdy G2 pravděpodobně v určitém bodě součástí větší kupy hvězd. Jejími dalšími součástmi pak mohly být i další prašné objekty obíhající kolem Sgr A*, jež by při pohybu směrem k supermasivní černé díře již ve větší vzdálenosti narušila gravitace.

Protože prostředí kolem Sgr A* astronomové nepovažují za příznivé pro hvězdotvorbu, bude zapotřebí dále zkoumat, odkud G2 a další G objekty mohly pocházet. Nové poznatky však mohou posloužit k tomu, aby se více dozvěděli o černých dírách.

"Nové výsledky poskytují jedinečný pohled na to, jak černé díry fungují," říká Peißker. "Na prostředí SgrA* můžeme zkoumat, jak se vyvíjely galaxie ve zcela jiných koutech našeho vesmíru."