Jméno Excalibur dali paleontologové nově nalezené fosilii mořského červa Lepidocoleus caliburnus, měřící sotva zlomek palce. Ačkoli byl tak drobný, připomínal podle nové studie otištěné v Papers in Palaeontology opravdu dávného rytíře v plné zbroji, a to díky tomu, že jeho tělíčko pokrývaly a chránily vzájemně se překrývající pláty krystalů kalcitu, které se táhly po celé délce jeho těla.

Spolu se svým příbuzným druhem Lepidocoleus shurikenus - pojmenovaném po šurikenu, což je rovněž proslulá vrhací hvězdice známá z japonských filmů o bojovnících nindža - žil tento červ v období devonu, tedy asi před 400 miliony let, v blízkosti tehdejšího pobřeží asutralského bloku. 

Červi v brnění

"Oba červi se pravděpodobně vyskytovali na korálových útesech v mělkých vodách, které jsou nyní součástí australské pevniny," napsali autoři studie. Živochové se živili zřejmě organickým odpadem a jejich "opancéřování" jim sloužilo k obraně před predátory.

Aby autoři studie zjistili, jak dobrá tato obrana byla, provedli mikro-CT skeny zkamenělin červů a vytvořili digitální 3D modely jejich pancéřových plátů.

"Pomocí mikro-CT dokážeme virtuálně oddělit jednotlivé součásti brnění a jsme schopni hýbat s virtuálními modely tak, abychom určili, jak se tyto části pohybovaly vůči sobě navzájem a jak moc se vzájemně překrývali," uvedla v prohlášení vedoucí autorka studie Sarah Jacquetová, odborná asistentka geologických věd na Missourské univerzitě.

Vědci zjistili, že zbroj červů se opravdu do značné míry podobala té rytířské, a to dokonce včetně toho, že ji tvořily dva vzájemně se překrývající systémy. Zatímco u rytířů v období vrcholného středověku tvořila jeden systém kroužková zbroj, sloužící zejména k ochraně kloubních jamek, a druhý zbroj plátová, překrývající větší plochy těla, červi měli jeden obrněný systém, chránící po celé délce jejich kostru, a druhý, jenž pokrýval jejich boky.

Zničilo je hromadné vymírání

Tento systém pravděpodobně umožňoval těmto pradávným tvorům stočit se při útoku predátorů do klubíčka, jak to dnes umějí například mnohem větší luskouni, ale ani tato ochrana je podle Jacquetové nezachránila před hromadným vymíráním na konci devonského období.

Toto masové hynutí přírodních druhů, k němuž došlo v epoše začínající asi před 365 miliony let, vyhladilo podle vědců asi 75 procent tehdejšího pozemského života, včetně obou pozoruhodných druhů mořských červů. Jejich pevné skořápky se však uchovaly, a tak jim umožnily vstoupit do lidské paměti stejně jako oněm bájným postavám a magickým předmětům z prastarých mýtů.