Předkové této dvojdyšné ryby před 400 miliony let v devonu vyrazili z moře na souš, a nastartovali tak masivní evoluci pozemských obratlovců. Na jejím konci zatím stojíme my – lidstvo. Australští a němečtí genetici, kteří přečetli písmeno po písmeni celou DNA bahníka (Neoceratodus forsteri), v posledním vydání časopisu Nature uvedli, že gigantický genom této ryby nám objasní, jak obratlovci dobyli svět. „Už umístění ploutví této živoucí fosilie připomíná stavbu čtyřnožce,“ upozornili vědci.

Australský bahník má jen jednu plíci, na rozdíl od svých afrických a jihoamerických bratranců, kteří mohou dýchat plícemi dvěma. Ta vznikla z jeho plynového měchýře a pomáhá mu dýchat v období sucha, když řeky a laguny vysychají. Dorůst může i 1,5 metru délky a 40 kilogramů váhy. V současnosti se ryby tohoto druhu vyskytují pouze v australském státě Queensland v řekách Burnet a Mary. Je úzkostlivě chráněn.

Nejdelší genom
Překvapivě zcela nejdelší genom nemá živočich, ale pochlubit se jím může několik desítek centimetrů vysoká květina s bílými květy Paris Japonica, která endemicky roste na japonském ostrově Honšú. V roce 2010 vědci z laboratoří Jodrell v Kew spočítali, že její genom obsahuje 150 miliard písmen genetického kódu.

Nejkratší genom
Bakterie Nasuia deltocephalinicola, která žije v symbióze s hmyzem, je organismem, který má pro změnu nejkratší DNA – sotva 112 tisíc párů nukleotidů.

Umělý genom
Pětkrát delší genom, než má bakterie Nasuia deltocephalinicola, se podařilo syntetizovat genetickému týmu Craiga Ventera před několika lety podle vzoru bakterie M. mycoides. Jednalo se o první uměle vytvořený organismus.

Dvojdyšní, kterých dnes žije na Zemi již pouze šest druhů, zaujímají klíčovou pozici v evoluci. Jsou nejbližšími rybími příbuznými obojživelníků, plazů, ptáků i savců. „Přečtení celého genomu má velký význam pro pochopení evolučních inovací, které byly nutné pro život na souši,“ uvedli genetici. Tyto inovace už  lze mimo jiné nalézt u prvního dosud nalezeného čtyřnožce, který chodil před 395 miliony lety v devonu po zemi. Toho odkryli před deseti lety polští a švédští paleontologové ve Svatokřížských horách v jihovýchodním Polsku. 

„Pokud jde o obsah genomu, bahník je přesně na půli cesty mezi rybou a čtyřnožcem,“ uvedl Siegfried Schloissnig z Institutu molekulární genetiky ve Vídni.  Vědci se při čtení genomu zaměřili na ty geny, které například zodpovídají u suchozemských obratlovců za růst končetin, za rozvoj čichových buněk, za tvorbu plic apod.

Nejzajímavější na bahníkově DNA je asi její délka. Jedná se zatím o nejdelší přečtený živočišný genom. Celkem obsahuje 43 miliard párů nukleotidů – tedy základních písmen genomu. Jen pro porovnání lidská DNA má tři miliardy párů. Délka ale není všechno. Neznamená totiž, že by tato ryba měla i rekordní počet genů samotných.

Přes 90 procent jeho genomu tvoří tzv. intergenní oblasti, které nekódují žádné bílkoviny. U lidí tyto oblasti tvoří kolem 60 procent DNA. V minulosti se tyto fragmenty někdy označovaly za odpadní DNA, protože se nevědělo, zda k něčemu vlastně jsou. Dnes se předpokládá, že se mohou podílet například na regulaci genové exprese – tedy procesu, kterým je v genu uložená informace převedena v reálně existující buněčnou strukturu nebo funkci. Vědci se domnívají, že tak to bude i u bahníka.

Bahník v zoo
Jedinečnou rybu z daleké Austrálie si lze prohlédnout v brněnské zoo. Ve dvou akváriích v pavilonu Exotárium zájemci uvidí bahníky australské i další unikáty: baramundi australské a tandany skvrnité. „Tyto ryby nelze spatřit nikde jinde v Česku, některé dokonce ani v žádné jiné evropské zoo. Podařilo se nám je získat přímo z Austrálie,“ uvedl chovatel Dušan Šudák.