Vědci mezi lety 2009 a 2020 zkoumali tuto bouřku pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu. Zaznamenali nárůst rychlosti větru o osm procent. Jedná se o nárůst o zhruba 2,5 kilometrů v hodině za každý (pozemský) rok měření.

Server Science Alert poznamenává, že sice nejde o velký nárůst, ale je stále významný. Připomíná, že tyto poznatky bylo možné získat jen díky vysokému rozlišení obrázků, které je Hubbleův teleskop stále schopen pořídit.

Podle NASA se nová zjištění týkají vnější strany skvrny, kde se mají větry zrychlovat. Větry ve vnitřní části útvaru mají cirkulovat pomaleji.

„Když jsem poprvé spatřil výsledky, ptal jsem, zda to dává smysl. Nikdo nic takového nikdy neviděl,“ uvedl podle NASA planetární vědec Michael Wong z kalifornské univerzity Berkeley. „Je to však něco, co dokáže jen Hubble. Jeho dlouhověkost a stále pokračující pozorování umožnily tento objev.“

Proměna Velké červené skvrny Jupitera

Zdroj: Youtube

Vědci zvolili k analýze dat nový přístup. Používali modelovací software a vyhodnocovali až desítky tisíc různých vektorů větru (jednotlivé směry a rychlosti) pokaždé, kdy byl Hubble schopen fotografovat Jupiter.

Vzhledem k tomu, že barevné mraky na okrajích bouře nyní dosahují rychlosti až 640 kilometrů za hodinu (ve směru proti hodinovým ručičkám), vzniká tak otázka, co způsobuje toto zrychlení. Odpověď na ni však není vůbec jednoduchá.

Některé možnosti byly díky této studii a získaným datům vyeliminovány: za změny nejsou odpovědny jak změny střihu větru (nebo úhlu) od okolní atmosféry, tak ani změny teploty v různých nadmořských výškách. Příčina však odborníkům stále uniká.

„Je to těžké určit. Hubbleův teleskop není schopen zcela jasně pohlédnout do spodní části bouřky,“ vysvětlil Wong. „Vše, co je pod vrcholy mraků, je pro data neviditelné. Je to však zajímavý kousek mozaiky, který nám může pomoci pochopit, co tuto bouři pohání a jak si svou energii udržuje.“

Už díky předešlým studiím se ví, že se Velká rudá skvrna časem zmenšuje. To je další enigmou pro vědce. Server Science Alert upozorňuje, že řada podobných otázek zůstane nezodpovězena – alespoň dokud nebude možné pořídit mnohem detailnější a přímější měření.

Vítr ve Velké červené skvrně Jupitera

Zdroj: Youtube

Astronomové zkoumají tento jasně viditelný útvar již od 17. století. Kontinuální pozorování běží již od roku 1878. Postupem času se skvrna zakulatila zmenšila.

I přes to, že Hubbleův teleskop může zachytit jen objekty větší než 170 kilometrů, pořizuje velmi kvalitní snímky, které mapují vesmír a zaznamenávají dění na Jupiteru.

„Protože nemáme na Jupiteru speciální letadla, která by zkoumala bouřky, nemůžeme vítr na místě sledovat kontinuálně,“ uvedla planetární vědkyně Amy Simonová z NASA. „Hubbleův teleskop je jediným, který disponuje takovým časovým pokrytím a prostorovým rozlišením, které dokážou zachytit větry Jupitera v takových podrobnostech.“

Podle NASA podrobnosti o fungování atmosféry na Jupiteru vědcům pomáhají pochopit i fungování atmosfér na dalších planetách, včetně Země. „Čeká nás ještě mnoho práce, než to plně pochopíme,“ uzavřel dr. Wong.

Velký rudá skvrna
- Jde o atmosférický jev v horních částech atmosféry Jupiteru;
- je pozorována již od počátku dalekohledů – je tedy stará přes 300 let, nikdo však neví, jak přesně;
- jde o obrovský hurikán, anticyklónu, tedy o oblast vyššího tlaku vzduchu v atmosféře;
- původně byl útvar dvakrát větší než planeta Země;
- bouřkové mraky zde cirkulují v rychlosti přes 640 kilometrů v hodině;
- její vznik nebyl doposud objasněn;
- vědci tento fenomén detailně pozorují zejména díky Hubbleovu vesmírnému dalekohledu, který ve vesmíru operuje od roku 1990;
- vědci díky němu disponují daty z Jupiteru za posledních 11 let;
- postupem času se skvrna zmenšuje, v současnosti měří v průměru 16 tisíc kilometrů – naše planeta by se do ní tedy stále vešla.