Ukrajinci v současné době definitivně upevňují pozice pod městečkem Robotyne na úseku, který si lidé sledující situaci zvykli nazývat jižní fronta. Je již zřejmé, že jejich prvním strategickým cílem je to, co všichni od zahájení příprav protiofenzivy předpokládali, tedy útok směrem k Azovskému moři.

Právě teď se zde bojuje o soustavu tří malých vesniček, které leží na silnici 0406 směrem od Robotyne na jih. Jde o Novoprokopivku, Ilčenkove a Solodku Balku. Tyto vesnice o několika desítkách domů jsou poslední závažnou překážkou mezi ukrajinskými vojsky a městem Tokmak asi dvacet kilometrů na jih.

Ukrajinští vojáci. Ilustrační snímek
Ukrajina hlásí další úspěch. Prolomili jsme obrannou linii u Verbove, tvrdí

Z Tokmaku je to pak již zhruba jen čtyřicet kilometrů do Melitopolu, který padl brzy po zahájení války a je branou na Krym. Kdo drží Melitopol, drží spojnici mezi Donbasem, kde také probíhají boje, a právě Krymským poloostrovem. Tudy je například vedena voda, tudy míří na Krym zásoby. Pokud by se tedy podařilo Ukrajincům do zimy dojít až do Tokmaku, budou mít Rusové v zimě o čem přemýšlet.

Kursk

Mapa bitvy u KurskaMapa bitvy u KurskaZdroj: derivative work: Alexpl, CC BY-SA 3.0, via Wikimedi

Bitva o Kurský oblouk se odehrála mezi německými a sovětskými vojsky na východní frontě u města Kursk mezi 5. červencem a 23. srpnem 1943. Po třetí bitvě o Charkov (to už jsme na Ukrajině) se fronta stabilizovala s velkým výběžkem okolo města Kursk.

Německé velení doufalo, že v létě 1943 oslabí útočný potenciál Rudé armády právě tím, že odřízne velké množství sovětských vojsk na frontové linii u Kurska, která se stala známou jako Kurský oblouk. Eliminací tohoto ohybu by Němci zkrátili své obranné linie a snížili by tak sovětskou početní převahu v kritických sektorech. Plán spočíval v obklíčení sovětských vojsk prostřednictvím sbíhajících se obchvatných útoků ze severu a jihu. Nasazeny byly nejelitnější německé formace. Německé velení doufalo, že úspěch této operace vychýlí strategickou situaci na východní frontě ve prospěch Němců po drtivé porážce u Stalingradu.

Při současném pohledu na mapu, lze vidět prakticky stejný výběžek, jen v mnohem menším měřítku. Pro vývoj války je však dnešní postup ukrajinských vojsk ještě důležitější, než byl tehdy pro Sověty.

Výsadkáři

Ruské výsadkové jednotky (ruská zkratka VDV je často používána i v zahraničí) jsou samostatným druhem vojsk ruské armády, určeným k přepravě do místa bojů vzduchem a k plnění úkolů v týlu nepřítele. Oficiálním cílem jejich bojové činnosti je narušit řízení vojsk, vyhledávat a zničit pozemní prvky vysoce přesných zbraní (balistických raket, střel s plochou dráhou letu apod.), narušovat postup a rozmístění záloh, narušovat týl nepřítele a jeho komunikace.

Ruský útok na ukrajinskou vesnici Hroza, 5. října 2023
Zahynula pětina obyvatel vsi. Ukrajinská Hroza se vzpamatovává z krvavého úderu

Zároveň jsou ruští výsadkáři nasazování jako „hasiči fronty“. Kryjí zvláště důležité úseky, útočí na boky nepřátelských vojsk, blokují a ničí nepřátelské výsadky, prolamují nepřátelská uskupení. Tolik oficiální popis jejich činnosti.

Je důležité vědět, že jde o nejlépe vyzbrojené, vycvičené, fyzicky nejzdatnější a nejvíce motivované jednotky pravidelné ruské armády. Výsadkové vojsko jako celek je strategickou zálohou generálního štábu a jeho velitel, generálplukovník Michail Jurievič Teplinskij, jej vede do nejtěžších bojů. U výsadkových vojsk je zároveň vyšší míra profesionalizace než u standardních motostřeleckých útvarů.

Ruští výsadkářiRuští výsadkáři při vojenské přehlídce.Zdroj: Kremlin.ru, CC BY 3.0, via Wikimedia Commons

Jižní fronta

Při pohledu na vývoj na jižní frontě lze vidět, že od 1. července ukrajinská vojska prolomila ruské pozice do hloubky několika kilometrů. Velikostí se tak průlom nedá srovnávat s kurským obloukem, ten byl zhruba desetkrát větší, tvar fronty a rozmístění vojsk Kursk přesto nápadně připomíná.

Ukrajincům v prvních dnech vzdorovalo jen několik málo menších jednotek do velikosti tří pluků. Ve chvíli, kdy Rusové naznali, že právě zde Ukrajinci povedou strategický útok, začali rychle přisunovat posily. Dnes tak ukrajinská armáda v oblasti čelí ekvivalentu dvaceti motostřeleckých pluků.

Na vojenském letišti nedaleko ruského Kursku hoří zásobník ropy (snímek z 6. prosince 2022)
Zásobník ropy na letišti u Kursku zachvátily plameny. Útok drony, tvrdí Rusko

Nejzajímavějším je však jejich geografické rozložení a skladba. Jak lze vidět na dalším obrázku, Rusové přisunuli celých šest pluků k Novoprokopivce, první ze tří vesniček, které leží na silnici 0406 mezi Robotyne, o které se strhla bitva před několika týdny (a které Ukrajinci osvobodili), a strategickým Tokmakem. Ruská armáda se tak snaží všemi silami přehradit ukrajinský postup. V místech, kde se nasazují prapory, maximálně jednotlivé pluky, nasadila pluků šest, tedy dvě divize v 75procentních stavech.

Zdroj: Deepstatemap.live, repro Jiří Vojáček

Ruské „SS“

Němečtí generálové chtěli v létě 1943 „uštípnout“ kurský výběžek kleštěmi ze svých nejlepších jednotek. Do levé strany základny výběžku tak útočila například 2. tanková armáda, zatímco na pravou stranu tlačil mimo jiné 2. tankový sbor SS, který sestával z nejlepších jednotek Waffen SS, 1. divize Leibstandarte Adolf Hitler, 2. divize Das Reich a 3. divize Totenkopf.

Že tehdy Němci neuspěli, je známo. Přesto je až zarážející, jak se ve výběžku u Robotyne historie opakuje. Podle respektovaného serveru deepstatemap.live, který přináší informace o rozmístění jednotlivých ruských jednotek na Ukrajině, se ruské velení rozhodlo, stejně jako OKW před osmdesáti lety, nasadit k levé a pravé základně výběžku výkvět své armády.

Na levé části oblouku tak stojí 104., 234. a 237. výsadkový pluk elitní 76. výsadkové divize. Ta vznikla jako 157. střelecká divize již během 2. světové války a za hrdinství svých členů v bitvě u Stalingradu obdržela právě před bitvou u Kurska v létě 1943 přízvisko gardová. Po válce byla z pěší jednotky změněna na výsadkovou, a tak vydržela dodnes. Účastnila se většiny sovětských a ruských válek, včetně Čečenska nebo Gruzie.

Na druhé straně oblouku stojí 56., 108. a 247. výsadkový pluk 7. gardové horské výsadkové divize. Stojí za zmínku, že dvě z jednotek navazují na tradice kozáckých pluků. 108. pluk z Novorossijsku na kozáky z Kubáně a 247. pluk ze Stavropolu na kozáky ze severního Kavkazu.

Sovětští protitankoví střelci v bitvě v Kurském oblouku, červenec 1943. Střelci byli vyzbrojeni protitankovou puškou PTRD, určenou k prorážení pancíře tanků.
Drtivá porážka nacistů u Kurska? Historik: Stovky zničených tanků jsou mýtus

Dvě výsadkové divize doplňují na pravé straně výběžku dvě další speciální jednotky, 22. brigáda Specnaz, obdoba amerických Delta Force, nejlepší bojové jednotky, které Rusko má, a s nimi 100. průzkumný pluk, který vznikl před několika lety jako zkouška, jak by se v ruské armádě využil ekvivalent amerických jízdních jednotek. 100. průzkumný pluk je tvořen zčásti výsadkáři a zčásti bývalými příslušníky Specnaz, jde v každém případě opět o naprosto výlučnou a výběrovou jednotku.

Zda se Rusové odhodlají k protiútoku, dnes není jasné. Jak zní ale staré pravidlo spisovatele Čechova, když v prvním dějství divadelní hry visí na stěně puška, lze se domnívat, že se s ní v závěrečném dějství bude střílet. Ani na ukrajinském bojišti nedává smysl, aby ruské velení soustředilo ty nejlepší z nejlepších, vysloveně útočné jednotky jen proto, aby držely pozice. Podobnost s kurským obloukem a nasazením jednotek SS do jeho základny tak, aby obklíčily postupující vojska a vytvořily „kotel“, ve kterém obrovské nepřátelské uskupení zničí, je do očí bijící.

Ukrajinci tedy kromě sveřepého hrdinského postupu stále dál směrem k Tokmaku musí hledět i na svá křídla, jinak by se jim mohlo stát, že přijdou o všechny jednotky ve výběžku. Ukrajinská letní protiofenziva by tak skončila neúspěchem.

Postavení ruských jednotek podél ukrajinského postupuPostavení ruských jednotek podél ukrajinského postupu.Zdroj: Deepstatemap.live, repro. Jiří Vojáček