Zapůsobila na vás mohutná oblaka černého kouře, která vycházela z porouchaného reaktoru elektrárny? Není divu, protože byla vskutku zlověstná. Ve skutečnosti ale z reaktoru unikaly spíše jemné obláčky bílé páry, upozornil server Business Insider.

Již v první epizodě seriálu se fanoušci setkávají s britským hercem Donaldem Sumpterem, který ztvárnil roli zaníceného bolševika Žarkova. Právě on po havárii reaktoru přesvědčuje úředníky, aby nevyhlašovali poplach. Sovětský svaz se sice snažil nehodu ututlat, postava Žarkova je však smyšlená – a díky tomu se na skutečnosti nemůže zakládat ani hojně diskutovaná scéna.

Reálnou postavou není ani Ulana Khomjuková, vědecká pracovnice Běloruského institutu pro jadernou energii. V seriálu hraje poměrně významnou roli, když bez pozvání přijíždí do Černobylu, vyslýchá dozorce a poměrně brzy se ocitá v blízkosti samotného Gorbačova. Základem postavy se údajně stalo několik sovětských vědkyň. V jinak spíše mužském světě seriálového Černobylu sice ženská postava působí nepatřičně, pravdou ale zůstává, že sovětské ženy byly velmi podporovány ve vědeckých a technických kariérách.

Helikoptéra se zřítila až později

Nepřesnostem se zcela nevyhnula ani následující epizoda. V ní totiž havaruje helikoptéra, která přelétává nad reaktorem. Tento incident se v Černobylu skutečně odehrál, seriál však selhává v jeho časovém zařazení.

K havárii došlo až v říjnu 1986, tedy několik měsíců po explozi, zdůraznil Business Insider. Pád zapříčinilo zachycení rotoru o lano jednoho z jeřábů, které nad vybuchlým reaktorem stavěly sarkofág.

Jak to vypadá v Černobylu dnes:

Smyšlené je i přátelství mezi Borisem Sčerbinou, vedoucím komise pro likvidaci následků, a Valerijem Legasovem, šéfem vyšetřovací komise černobylské havárie. Seriál sice vykreslení prohlubujícího se pouta mezi oběma muži věnuje poměrně dost času, neexistují ale žádné důkazy, že k tomu skutečně došlo.

Ačkoli Legasov společně s dalšími vědci již při zavádění reaktoru RBMK do sovětských elektráren upozorňoval na rizika vyplývající z jeho nebezpečné konstrukce, pravděpodobně nebyl až takovým "mučedníkem" jako v seriálu.

Sovětský vědec zemřel 27. dubna 1988, přičemž obecně se má to, že spáchal sebevraždu oběšením. Před svou smrtí nahrál ještě zvukový záznam, v němž uvedl více podrobností o katastrofě v Černobylu. Rozhodně se v něm ale nedotazoval „Kolik stojí lež?“ ani nedumal nad smyslem pravdy.

Neúspěšná technická zkouška

Černobylská havárie je rozsahem následků tou nejhorší v dějinách jaderné energetiky. K výbuchu reaktoru číslo 4 došlo v sobotu 26. dubna 1986 po neúspěšné technické zkoušce.

Míra radiace, jež se postupně rozšířila nad polovinu Evropy, v nejbližším okolí elektrárny několikanásobně překonala sílu bomb svržených na japonská města Hirošima a Nagasaki. O rozsahu neštěstí svědčí mimo jiné i skutečnost, že Uzavřená zóna Černobylské jaderné elektrárny dodnes zahrnuje 2600 kilometrů čtverečních na Ukrajině a 2100 kilometrů čtverečních v Bělorusku.

Přesné určení počtu úmrtí způsobených událostmi v Černobylu je nesmírně obtížné. Odhady se pohybují od 31 zemřelých (přímo při havárii až do tří měsíců po ní) až po bezmála milion. Nejčastěji se ovšem udává počet čtyř tisíc mrtvých, který stále narůstá. Příčin havárie bylo několik – mezi nejčastěji skloňované patří typ použitého reaktoru RBMK, nevhodně provedený pokus a nedostatečná kompetence zaměstnanců.