"O špatném dopadu změny klimatu na Českou republiku jsou častěji přesvědčeni lidé vysokoškolsky vzdělaní, obyvatelé Prahy a Olomouckého kraje. Lidé, kteří jsou nespokojení s politickou situací, z hlediska politické orientace jsou to lidé hlásící se k pravému středu či pravici. Jde o lidi, kteří se zajímají o problematiku změny klimatu, a podle kterých je tato změna způsobena lidskou činností, zároveň se za změnu klimatu cítí osobně zodpovědní,” vysvětlila Radka Hanzlová, která průzkum pro CVVM zpracovala. Zároveň ještě dodala, že lidé přesvědčení o negativních dopadech klimatické změny se domnívají, že svým chováním a aktivitami mohou přispět ke zmírnění dopadů klimatické změny na Zemi.

Z průzkumu dále vyplývá, že o samotnou problematiku změny klimatu se alespoň trochu zajímají více než tři pětiny Čechů a Češek. Naprostá většina (86 procent) české veřejnosti věří, že v posledních 100 letech dochází ke změně klimatu na Zemi. Téměř polovina dotázaných (49 procent) se domnívá, že za změna klimatu mohou přirozené přírodní procesy a člověk. Osobní zodpovědnost za měnící se klima ale cítí pouze dvě pětiny (39 procent) respondentů, 57 procent lidí naopak osobní zodpovědnost necítí.

"Pocit osobní zodpovědnosti za změnu klimatu na Zemi se zvyšuje s nejvyšším dosaženým dosažením, s rostoucím spokojením s vlastním životem a se zlepšující se životní úrovní vlastní domácnosti. Dále se více zodpovědní za změnu klimatu cítí obyvatelé Pardubického a Plzeňského kraje a z hlediska levopravé politické orientace příslušníci pravice. Naopak dotázání z Královéhradeckého kraje, levicově orientovaní a potenciální voliči KSČM mají častěji pocit, že oni sami nejsou zodpovědní za změnu klimatu na Zemi,” dodala kontext k analýze Radka Hanzlová ze Sociologického ústavu Akademie Věd.

Exkluzivně z klimatického summitu OSN v Madridu 2019.

Zodpovědnost za změny klimatu a plán na jejich zmírnění jsou hlavními tématy právě probíhajícího summitu OSN v Madridu. Nutno podotknout, že jde především o negativní změny, jak dnes na tiskové konferenci naznačil Peter Taalas, generální sekretář Mezinárodní meteorologické organizace (WMO).

"Posledních 5 roků bylo nejteplejších let v historii. Negativních rekordů dosáhly i emise skleníkových plynů. Máme za sebou anomálie jako oteplování antarktidy a nečekané mrázy v USA. Dochází k oteplování oceánů a zvedání jejich hladiny. Za posledních sto let se hladina zvyšovala o 1 až dva milimetry ročně, nyní je to 3 až 4 milimetry za rok. Zaznamenaly jsme rekordní vlny veder a požárů. Tropické cyklony, které napáchaly neskutečné škody," představil Taalas jen některé z varovných informací, které potvrzují nastupující klimatickou krizi.

Varovné signály 

Nejvarovnějším signálem je zvyšování teploty na Zemi. Podle Taalase došlo od 19. století k jejímu zvýšení o 1,1 stupně Celsia. Vědci varují, že pokud se efektivně nezmění náš přístup ke klimatické změně, dojde do konce 21. století k nárůstu o 3 až 5 stupňů Celsia, což by mělo fatální následky pro lidstvo.

"Několik evropských zemí představilo ambiciózní programy. Vidíme vzrůstající zájem soukromého sektoru zapojit šetrnější technologie, ale to nestačí. Jsou tu země, které stále neplní závazky Pařížské dohody,” řekl Peter Taalas a dodal, že není důvod být úplně pesimistický, že se nic neděje. “Děje se toho dost, jen to není dostatečně ambiciózní,” dodal.

K většímu úsilí o omezení negativních vlivů klimatické změny nabádala v Madridu také Maria Neira, ředitelka Oddělení životního prostředí, klimatické změny a zdraví Světové zdravotnické organizace. "7 milionů lidí zemře ročně kvůli znečištěnému ovzduší, které je následkem spalování fosilních paliv. Musíme zvýšit naše snahy ochránit životní prostředí. Naše zdraví je v ohrožení a platí vysokou cenu za to, že toho neděláme dost v boji s klimatickou zmměnou,” řekla Maria Neira.

Snahou klimatického summitu COP25 v Madridu je připravit a schválit celou řadu pravidel pro efektivní boj se změnami klimatu. Tento soupis pravidel budou muset dodržovat státy, jež podepsaly Pařížskou dohodu. Účelem dohody je mimojiné udržení nárůstu globální průměrné teploty pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a úsilí o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C.