Přečtete si články od známého vojenského analytika.

Jednou z největších výzev, kterým v posledních letech čelí armády zemí bývalého východního bloku, jako je Polsko, Česká republika nebo Slovenská republika, je otázka, co si počít se zastaralou technikou ze sovětské éry. V letech 1955 až 1991 byly tyto země součástí Varšavské smlouvy, což vedlo, mimo jiné, ke značné unifikaci bojové techniky, nejčastěji na sovětské vzory. Když éra Varšavské smlouvy skončila, zůstaly těmto zemím rozsáhlé zásoby vybavení, zbraní a munice nekompatibilní s NATO.

Jedním z možných řešení bylo modernizovat vozidla ze sovětské éry na standardy NATO a pokusit se jim vyrovnat bojovou hodnotou. Takové přestavby nejsou vždy zcela úspěšné, ale téměř vždy jsou cenově mnohem dostupnější než zavedení zcela nové moderní konstrukce. Jedním z vozidel, která nutně potřebovala výměnu nebo modernizaci, bylo vždy BMP-2 (nebo, jak bylo označováno v bývalém Československu, BVP-2). Ačkoli se jednalo o na svou dobu vyspělé vozidlo, v roce 2010 už byla celá produkční řada BMP technicky a morálně zastaralá.

Obzvláště ochrana byla obrovským problémem, v procesu vývoje co nejlehčího BMP, aby zůstalo obojživelné, byla sovětskými konstruktéry úroveň ochrany snížena na minimum, což vedlo až k tomu, že boky vozidla byly schopné efektivně zastavit pouze palbu z ručních zbraní. Jak potvrzují masivní ztráty BMP v nedávných konfliktech v Sýrii, Iráku a na Ukrajině, na moderním bojišti je nedostatečná ochrana zcela zásadním problémem.

close BVP-2. Cvičení NATO Ramstein Rover na Libavé info Zdroj: DENÍK/Jiří Kopáč zoom_in BVP-2. Cvičení NATO Ramstein Rover na Libavé

Navzdory této široce známé zranitelnosti v boji je mnoho vozidel řady BMP v aktivní službě jednoduše proto, že jejich výměna je příliš nákladná. V roce 2010 stála armáda Slovenské republiky před stejným dilematem jako ostatní majitelé vozidel řady BMP. BVP-1 i BVP-2 totiž byla v té době stále ve službě dvou hlavních jednotek pozemních sil Slovenské armády, u 1. a 2. mechanizované brigády.

Slovenská vláda si tak pokládala nerudovskou otázku: Co s nimi? Podobně jako Poláci o deset let dříve se nakonec v Bratislavě rozhodli pro modernizaci.

BVP-2M

První smlouva na modernizaci BVP-2 byla podepsána mezi ministerstvem obrany a slovenským Vojenským technickým a zkušebním ústavem Záhorie 22. března 2010 pod kódovým označením úkolu "Šakal". Cílem této zakázky bylo navrhnout vylepšení stávající flotily BVP-2, nikoliv nutně zavést zcela nové vozidlo. Tato upravená BVP byla někdy označována jako BVP-2M.

Celá zakázka byla velmi vágní. Ministerstvo obrany na počátku nespecifikovalo žádné požadavky a v důsledku toho vzniklo několik obecných studií, které se zaměřovaly zejména na zvýšení přesnosti palby. I když je většina podrobností utajena, kolem roku 2012 byla navržena hloubková modernizace. Ta zahrnovala zásadní konstrukční změny a také novou, modernizovanou věž.

Na české straně pracovala na modernizované variantě BVP prakticky už od roku 2009 společnost Excalibur Army. Výsledkem bylo několik prototypů, z nichž poslední byl nazván BVP-M2 CZSK. Bylo proto logické, aby se při hledání budoucí modernizace řady BVP spojila česká firma se svými slovenskými kolegy.

Demonstrátor BVP-M2 CZSK představoval rozsáhlou přestavbu BVP-2 (z původního BVP zůstalo jen přibližně 50 procent komponentů). Měl tříčlennou posádku (střelec, velitel a řidič) a v závislosti na konfiguraci mohl vzadu přepravovat šest až sedm mužů.

Největší změnou prošla korba vozidla. Byla mnohem vyšší (střecha o 20 centimetrů), aby se do ní vešla nová dálkově ovládaná věž TURRA 30. Maximální bojová hmotnost činila 18 tun (o 4 tuny více než původní BVP-2). Pro zachování výkonů byl demonstrátor poháněn 9,3litrovým turbodieselem Caterpillar C9.3 o výkonu 400 koní spárovaným s modernizovanou automatickou převodovkou Norgren. V případě potřeby bylo možné motor vyladit až na 430 koní. Maximální rychlost vozidla byla přibližně 65 kilometrů za hodinu (v terénu 40 kilometrů za hodinu).

| Video: Youtube

Základní ochrana ocelové korby vozidla byla podle normy STANAG 4569 úrovně 2 (proti 7,62mm AP nábojům a střepinám z 155mm granátů na vzdálenost 80 metrů), ale díky upravitelnému systému přídavného pancéřování ji bylo možné zvýšit na úroveň 3 (moderní 7,62mm APCR munice a střepiny ze 155mm granátů na vzdálenost 60 metrů). Boky mohly být rovněž chráněny lamelovým pancířem. Spodní část vozidla byla také zesílena, ale stále odpovídala pouze protiminové ochraně 1. úrovně.

Novinka – věž TURRA 30

Demonstrátor BVP-M2 CZSK byl vybaven bezosádkovou věží TURRA 30, kterou vyvinula slovenská společnost EVPÚ. V základní podobě je věž vyzbrojena stejným kanónem, jaký používá BVP-2 (sovětský 30mm 2A42), ten však lze nahradit moderním 30mm automatickým kanónem Excalibur CZ30 nebo americkým typem Mk.44 Bushmaster II stejné ráže. Zbraň měla být každopádně plně stabilizovaná s náměrem od -10 do +70 stupňů, což jí mělo dávat možnost postřelovat i vzdušné cíle.

Sekundární zbraní věže TURRA 30 je koaxiální 7,62mm kulomet PKT. Věž může být vybavena také odpalovacím zařízením ATGM - konkrétně ruským systémem 9K111-1 Konkurs (dvě odpalovací zařízení) nebo izraelským Spike (rovněž dvě OZ). Věž byla vybavena také vrhači dýmových granátů Galix. Za zmínku stojí, že věž byla modulární a byla nabízena i pro jiné korby. Například spárováním věže TURRA 30 s korbou KTO Rosomak vzniklo vozidlo Scipio IFV. Modernizované BVP-2 bylo každopádně vybaveno také integrovaným bojovým systémem C4I pro připojení k sítím řízení bojiště budoucnosti.

Demonstrátor BVP-M2 CZSK byl veřejnosti představen během vojenské výstavy IDET 2013 v Brně jako společný česko-slovenský podnik, ale česká armáda o něj neprojevila zájem. Slovenská však ano a slovenský ministr obrany a náčelník generálního štábu oznámili, že modernizace stávajících vozidel BVP-2 by mohla začít ještě do konce téhož roku.

Šakal na scéně

Další slovenské BVP-2 bylo přestavěno na standard BVP-M2 a prošlo dalšími vojskovými zkouškami, tentokrát už pod názvem Šakal. Zkoušky však bohužel nebyly příliš úspěšné, byla u nich totiž zjištěna řada problémů. Nedostatečná protiminová ochrana a celkově nedostatečná úroveň ochrany (slovenská armáda požadovala alespoň úroveň 4 podle normy STANAG 4569). Přetížení starého podvozku o více než 4 tuny, což snižovalo pohyblivost, chybná konstrukce podavače nábojů pro kulomet PKT. Zároveň byl výrazně snížen počet nesených 30mm nábojů z 500 až na 300.

Bylo také zřejmé, že už nelze dále počítat s neperspektivní ráží 30 milimetrů, ať už proto, že se v posledních letech ukázala být nedostatečná, zároveň však proto, že věže s těžší zbraní větší ráže by přetížený podvozek neunesl.

close Obrněnec CV90 na mediálním dnu při testování bojových vozidel pěchoty (BVP) z tendru pro českou armádu ve vojenském prostoru Libavá, 27. května 2021. info Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň zoom_in Obrněnec CV90 na mediálním dnu při testování bojových vozidel pěchoty (BVP) z tendru pro českou armádu ve vojenském prostoru Libavá, 27. května 2021.

Zastánci modernizace naopak argumentovali nižší cenou oproti pořízení nových strojů až o 75 procent či vytvoření nových pracovních míst v domácím zbrojním průmyslu. Ani tato pozitiva však nemohla převážit negativní stanoviska slovenské i české armády, kde se pomalu začalo uvažovat o nákupu zahraničního typu, a bojové vozidlo pěchoty Šakal tak bylo odmítnuto.

V roce 2014 se ještě objevila přepracovaná verze nazvaná BMP-M2-EXCALIBUR na bázi BMP-1 s dálkově ovládanou věží Rafael Samson Mk.II. I když však využívala mnoho řešení z předchozího projektu, ani zde se nepodařilo zcela odstranit potíže s vyšším zatížením podvozku, a tak se za celým projektem Šakal definitivně zavřela voda a tím prakticky i nad dlouhými roky působení bojových vozidel pěchoty BVP-1 a BVP-2 v české a slovenské armádě.

Budoucnost bude v obou armádách patřit typu CV90. Nákup 246 švédských bojových vozidel pěchoty za 59,7 miliardy korun loni schválila česká vláda.