„Už v dětství jsem rád četl knihy od Štorcha či Augusty, hltal jsem Burianovy kresby pravěkých zvířat a lidí. Láska k historii mi zůstala, moc rád chodím do muzeí. A když jsem zjistil, že to, co mají ve vitrínách, mohu mít doma také, neváhal jsem a začal zkameněliny sbírat.

Dnes mám doma fosilie od prvohor po čtvrtohory. Za prvé mi dělají radost a za druhé je beru trochu i jako investici,“ svěřil se Deníku sběratel ze západu Čech.

Ve světě se ceny fosilií šplhají až do neuvěřitelných výšek, před rokem byla jedna z největších a nejúplnějších koster Tyranosaura rexe prodána při dražbě v New Yorku za bezmála 32 milionů dolarů, tedy téměř tři čtvrtě miliardy korun  V tuzemsku se částky za zkameněliny pohybují mnohem níže, od několika stovek po několik set tisíc korun.

„Jsou lidé, kteří dokáží utratit jednorázově desetitisíce. Někteří berou zkamenělinu jako investici, jiní ji vystaví v kanceláří, ale já mám nejradši sběratele, kteří si každý měsíc koupí něco třeba za patnáct stovek a s nimiž si popovídám o společném koníčku, když si to přijdou vyzvednout,“ řekl Deníku jeden z nejznámějších českých obchodníků s fosiliemi Jiří Vedral.

Tuzemské kousky, které nabízí, získává nejčastěji ze soukromých sbírek, z nichž mnohé jsou velmi staré, v Čechách se zkameněliny sbírají už od dob Barranda. Zahraniční kusy vozí ze zemí, které to umožňují.

Jednoznačně největším producentem zkamenělin je podle něj Maroko, kde mají šanci najít pěkný kousek i běžní turisté. Cenné sběratelské kusy se ale vozí i odjinud. Například mamutí kly či stoličky z nedalekého Maďarska, z tamních štěrkoven.

„Je třeba poznamenat, že péče o mamutovinu není nijak snadná. Musí schnout, třeba rok či rok a půl, ve vlhkém sklepě, stažená páskami, které se utahují, až pak se to může pomalinku konzervovat, je to hrozná práce,“ upozorňuje s tím, že i preparace dalších kusů je mnohdy velice náročná.

Například práce na „3D“ trilobitovi, který je z horniny vypreparován i s ostny, očima atd., trvá i měsíc. I proto se v již zmiňovaném Maroku objevují padělky těchto trilobitů. To je ale podle Vedrala jediný případ falzifikátů. Jednoznačně největší zájem mají Vedralovi zákazníci o velké zuby megalodonů, obřích prehistorických žraloků. Velmi dobře se prodává i jantar, zejména ten s hmyzem.

I když se objevují názory, že se zkamenělinami by se obchodovat nemělo, komerční paleontologii není podle Vedrala důvod odsuzovat.

„Může být kvalitní, dobře udělaná, i od komerčních paleontologů mohou vycházet kvalitní vzorky, které se dále distribuují do muzeí, soukromých sbírek…,“ vysvětluje obchodník, jenž podle svých slov spolupracuje s muzei včetně Národního, kam nedávno dodal zkamenělé pleistocenní dřevo do nových prostor.

Právě Národnímu muzeu Deník zaslal několik otázek na komerční prodej zkamenělin, ale mluvčí muzea Šárka Bukvajová uvedla, že problematika je natolik závažná, že se k ní nelze stručně vyjádřit.