Kraniální deformace, tedy umělé způsoby, jak záměrně modifikovat lebku, byly lidstvem praktikovány od nepaměti, když nejstarší z nich sahají až do neolitického období (zhruba 8 až 5 tisíc let před naším letopočtem). Uchylovaly se k nim přitom značně rozmanité kultury – od jihoamerických Mayů až po mongolské Huny – a v některých regionech světa byly prováděny ještě poměrně nedávno. K umělé modifikaci lebky zpravidla docházelo již těsně po narození dítěte, kdy je lebeční kost flexibilní.

„Stále si nejsme jisti, proč k nim docházelo. Mohla to být módní záležitost, ale také viditelná známka příslušnosti k určité kultuře či zkrátka ukazatel sociálního statusu,“ řekl serveru Newsweek Mario Kovak, který působí na Výzkumném ústavu archeologie v chorvatském Záhřebu.

Právě Kovak společně se svým týmem zkoumal trojici lebek nedospělých chlapců, které byly objeveny na pohřebišti nacházejícím se nedaleko chorvatského Osijeku. Ty byly datovány do čtvrtého až pátého století našeho letopočtu, kdy v Evropě docházalo k velkému stěhování národů, a zajímavé jsou především tím, že dvě z nich vykazují známky výrazné modifikace.  

Dvě deformované lebky 

Podle studie zveřejněné ve vědeckém časopisu PLOS One patřila první z nich (SU 259) nedospělému chlapci, který zemřel ve věku mezi 14 až 16 lety, a na první pohled zaujme svou výrazně prodlouženou délkou. Vědci se domnívají, že tato lebka byla modifikována za pomoci "tvrdých" a "neohebných" nástrojů. "K modifikaci první lebky pravděpodobně došlo pouze v oblasti frontálního laloku, protože týlní kost nenese žádné známky úpravy," konstatoval vědecký tým.

V případě druhé lebky (SU 750), jež patřila o něco mladšímu chlapci, ovšem došlo k diametrálně odlišné modifikaci. V porovnání s běžnou lebkou byla tato vepředu nepřirozeně zploštělá a překvapovala i svou výškou. K takové deformaci mohlo podle vědců dojít pouze díky využití nejrůznějších "flexibilních" nástrojů, kupříkladu látkových obvazů, upozornil server Newsweek. 

Rozdílné modifikace obou lebek ovšem nejsou ničím nevysvětlitelným. Navzdory stejnému místu nálezu jejich kosterních pozůstatků totiž obě děti příslušely k rozdílným kulturám. Zatímco první chlapec (SU 259) pravděpodobně pocházel z východní Asie, druhý byl (SU 750) vzdáleným příbuzným dnešních obyvatel kontinentální Evropy. Původ třetího chlapce, jehož lebka nebyla nijak deformována, pak lze vystopovat buď do jižní Evropy nebo severní Afriky. 

"Zjištění, že všichni tři pocházeli z odlišných částí světa, je důležité. Znamená to totiž, že v tomto období skutečně docházelo k míšení nejrůznějších kultur," uvedl další člen vědeckého týmu Ron Pinhasi. "Nepředpokládali jsme, že na jednom pohřebišti objevíme tak geneticky rozdílné jedince," dodal.

Silná podvýživa 

Vzhledem k těmto zjištěním považují Pinhasi a Kovak za pravděpodobné, že umělé modifikace lebky skutečně označovaly příslušnost k určité kultuře. "Když to shrneme, pravděpodobně jsme našli Huna s protáhlou hlavou a možná i příslušníka některého nomádského íránského kmene s vysokou lebkou a Germána s nemodifikovanou lebkou," upozornil Kovak.

Jednu věc ovšem měli všichni tři chlapci společnou - trpěli silnou podvýživou. "Nedostatek potravy zanechal výrazné stopy na jejich kostech a zubech," vysvětlil Kovak s tím, že právě podvýživa mohla být příčinou jejich smrti. "Kvůli podvýživě měli nejspíš výrazně oslabený imunitní systém, což se mohlo negativně projevit na jejich zdraví," uvedl.

A proč byli pohřbeni v jednom hrobě?  "Sdíleli nedostatek potravy a byli pohřbení v jedné jámě. Proč? Způsob mísení různých kultur během velkého stěhování národů zůstává stále zahalen rouškou tajemství. Zatím proto nedokožáme s určitostí vysvěsvětlit, proč byla trojice obdobně starých chlapců různého původu pobhřebena společně," konstatoval Pinhasi závěrem.