Letadlové lodě byly dlouhé roky zejména doménou západních námořnictev. Američané a Britové během druhé světové války rychle pochopili, že budoucnost námořního vojenství už neleží v bitevních lodích, vyzbrojených mohutnými dalekonosnými děly, ale na bedrech mnohem útlejších lodí letadlových, jejichž perutě jsou schopné operovat mnohonásobně dál, než dostřelí nejvýkonnější námořní kanóny.
Po válce se o několik projektů letadlových lodí pokusil i Sovětský svaz (například Orel, Uljanovsk), nakonec však kvůli nedostatku peněz a zkušeností se stavbou takových plavidel skončil u víceúčelových vrtulníkových křižníků a hybridních letadlových lodí projektu 1143.5 s malým počtem plnohodnotných stíhaček.
close
info
Zdroj: Wikimedia Commons, K. E. Sergejev, CC BY-SA 3.0
zoom_in
Nákres nikdy nedokončené sovětské letadlové lodi Uljanovsk.
Letadlové lodě v čínském námořnictvu
Výzkum technologií pro stavbu letadlových lodí má v čínském námořnictvu dlouhou tradici. Už od 80. let země zakoupila celkem čtyři použité a rozestavěné letadlové lodě za účelem výzkumu jejich technologií. Zajímavě v dnešní době zní zejména první nákup, kdy Čína v roce 1985 pořídila vyřazenou letadlovou loď Melbourne australského námořnictva. Číňané tak poprvé mohli prozkoumat technologii parního katapultu nebo záchytného zařízení.
Když se v roce 1991 rozpadl Sovětský svaz, ustaly práce na letadlové lodi třídy Uljanovsk, zároveň však nepokračovala výstavba dalších lodí menších projektů. Na čínské rozhodnutí investovat do letadlových lodí měla významný dopad krize v Tchajwanském průlivu z roku 1996.c
Ačkoli Čína hrozila mohutným útokem střelami s plochou dráhou letu, vyslalo americké námořnictvo vyslalo bojovou skupinu letadlových lodí Independence a Nimitz, které tehdejší čínské námořnictvo nemohlo čelit a jasně čínským admirálům ukázala rozdíl ve vojenské síle obou velmocí.
close
info
Zdroj: Wikimedia Commons, U.S. Navy, Public domain
zoom_in
Australská letadlová loď Melbourne na návštěvě v přístavu Pearl Harbour v roce 1958.
Čína proto nelenila. V letech 1997 a 2000 Pekingu koupil vrtulníkové křižníky Kyjev a Minsk, mezitím v roce 1998 plavidlo, které dnes známe jako letadlovou loď Liaoning.
Liaoning
Křižník Varjag, který byl do Číny prodán za pouhých 20 milionů dolarů, byl tehdy zbaven motorů a dalších hlavních pohonných jednotek a předpokládalo se, že je plánován k využití jako offshore kasino. Cena však byla oproti ceně šrotu podezřele vysoká a až později se zjistilo, že hlavní motor zůstal neporušený. Po několikaletém kotvení v přístavu Dalian vzniklo několik studií konstrukce trupu a bylo rozhodnuto, že trup má dostatečnou konstrukci a pevnost, aby vydržel provoz, stavba lodi proto byla obnovena.
25. září 2012 opustila nová čínská letadlová loď přístav Dalian a byla fakticky uvedena do provozu. Již v listopadu téhož roku byl zahájen výcvik s letouny J-15 (kopie Su-33), načež loď vytvořila s dalšími sedmi korvetami, fregatami a torpédoborci údernou skupinu. Po šesti letech provozu proběhla v roce 2018 modernizace, díky které bude moci být letadlový křižník provozován dalších dvacet let.
Po prvních letech provozu Liaoningu a zisku prvních cenných zkušeností s provozem letadlové lodi se Čína rozhodla postavit sesterskou loď, tentokrát už zcela ve vlastní režii. V lednu 2016 ministerstvo obrany oficiálně oznámilo, že v Dalian Ship Heavy Industry Group staví letadlovou loď domácí výroby. Bylo také odhaleno, že se jedná o vylepšenou verzi letadlové lodi Liaoning se skokanským můstkem, nosností 70 000 tun a konvenčním pohonem. V dubnu 2018 byla loď, pojmenovaná podle tradice po čínské provincii Shandong, spuštěna na vodu a již 17. prosince 2019 zařazena do výzbroje.
Americkou cestou: Fujian
Až doposud byly čínské letadlové lodi vybaveny takzvaným skokanským můstkem - tedy vyvýšenou přídí lodi, která usnadňovala vzlet. Americké námořnictvo však již po desetiletí používá parní, v posledních letech elektromagnetické katapulty, které vzlétající letoun, uchycený za přední podvozkovou nohu, „roztáhnou“ do ještě větší rychlosti, než když spoléhá na vlastní motory.
Tato technologie není jednoduchá (například Sovětský svaz ji nikdy zcela nezvládl), je však důležitá pro schopnost vzletu těžších a silněji vyzbrojených letounů. Právě touto technologií měla být vybavena třetí domácí letadlová loď, Fujian.
Loď se začala stavět v loděnicích Jiangnan v Šanghaji již v březnu 2015. Oficiálně se nazývá Typ 003 a ačkoli nezapře jisté konstrukční podobnosti s předchozími dvěma loděmi, vycházejícími ze sovětských typů, vedle elektromagnetického katapultu je větší, výkonnější a celkově již připomíná spíše starší americké letadlové lodě třídy Kitty Hawk.
V roce 2019 zveřejnil americký think tank Centrum pro strategická a mezinárodní studia satelitní snímky nové lodi. Poprvé bylo zjištěno, že je větší než vlajková loď francouzského námořnictva, letadlová loď Charles de Gaulle. Oficiální spuštění nové lodi proběhlo po dvouměsíčním zpoždění v důsledku další vlny infekce koronaviru 17. června 2022.
Západní analytiky zaujalo, že v poměru ke své délce je loď poměrně široká, důvodem je údajně snaha snížit kolébání kvůli nárazům vln. Tomu čínští konstruktéři přisuzují takovou důležitost, že se spokojili i se sníženou rychlostí a menším operační radiem, kterou širší trup přináší. Zatímco sovětské letadlové lodě počítaly s provozem v chladných mořích a letouny tak musely být zpravidla ukryté v docích v podpalubí, počítá nová čínská letadlová loď s tím, že budou při očekávaném provozu v mírném podnebí častěji stát ukotvené přímo na palubě. Kvůli tomu byl zmenšen také ostrůvek, který je nyní cca o 40 % menší než ten na lodi Liaoning.
Loď stále pohání konvenční typ pohonu, údajně jde o stejný typ kotlů se čtyřmi parními turbínami, které pohání starší Shandong. Výkon se odhaduje na asi 220 000 koňských sil. Ačkoli ještě nedisponuje jaderným pohonem, nepoužívá Fujian klasické turbíny s převodovkou, ale integrovaný elektrický pohon, aby bylo možné využít energii z elektromagnetického katapultu. Nová loď má pro vzlet letounů tři elektromagnetické katapulty, dva na hlavní palubě a jeden na šikmé palubě. Vypuštění letky šestnácti bojových letounů J-15 tak na ní údajně trvá méně než pět minut, zatímco na starších typech se skokanskými můstky je to přibližně 20 minut.
Nejdůležitější charakteristika, tedy počet nesených letadel, nebyla zveřejněna, ale odhaduje se, že je to přibližně 50 letadel v pravidelném provozu při celkovém osazení až 80 letadly s pevným křídlem. Jako hlavní stíhací letoun byl na základě letounů J-15 vyvinutý typ J-15B, který má zesílený podvozek určený pro katapultáž, modernizovanou avioniku a podobně. Spekuluje se o tom, že loď bude moci nést také „stealth“ letouny J-35, vyvíjené na základě známého prototypu J-31. Fujian disponuje také vlastním letounem včasné výstrahy AWACS typu KJ-600, který je velmi podobný americkým a sovětským typům.
Třetí a čtvrtá domácí letadlová loď
Čínský zpravodajský portál Sohu v roce 2023 uvedl, že se ve výstavbě nachází třetí plně domácí letadlová loď pod označením Typ 004 a je připravován i její nástupce, Typ 005, což už by měla být letadlová loď s jaderným pohonem. O dvojici nových čínských lodí se toho zatím moc neví, jisté však je, že tamní námořnictvo zcela zvládlo náročný úkol v podobě schopnosti zajistit plnohodnotný provoz na letadlové lodi a má na čem stavět.
A protože již Čínané zvládli jednu ze dvou nejdůležitějších technologií (elektromagnetický katapult pro vypouštění letadel), zbývá jim do technologické špičky to poslední – jaderný pohon. S ním se čínské letadlové lodě alespoň na papíře vyrovnají americkým.
Soupeření dvou největších námořnictev světa každopádně pokračuje a bude zajímavé sledovat, kudy se bude dál ubírat.
