Pohledem Jiřího VojáčkaZdroj: DeníkVálečné zpravodajství máme doslova „pod nosem“ každý den, proto jen krátké shrnutí. Ruská vojska se pokusila sérií příhraničních útoků zavázat co největší počet ukrajinských jednotek a provést přitom chirurgický řez do samého nitra země.

Vrtulníkový výsadek na Antonovově letišti v Hostomelu měl připravit okolí Kyjeva na přílet mohutných výsadkových sil. Jejich cílem bylo bezesporu probít se hlavním městem do vládní čtvrti a zajmout, zabít nebo donutit k emigraci vrcholné představitele ukrajinského státu v čele s prezidentem Volodymyrem Zelenským. Stejná operace, která se odehrála v roce 1968 v Praze a v roce 1979 v Kábulu.

Během minulých dvou let se velká část světových politiků, odborníků i komentátorů mýlila v mnoha věcech:

Evakuace obyvatel z jednoho z mnoha ukrajinských měst, které napadlo Rusko.
Dva roky války: Omyly a špatné odhady v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině

Ukrajinci rychle přisunutými posilami však ztracené letiště přes noc vyrvali Rusům z rukou, a když ani pozemní kolona z Běloruska mířící na Kyjev neuspěla, Rusové se museli z okolí hlavního města stáhnout. Od této chvíle se vědělo, že válka bude dlouhá.

Hostomel na okraji Kyjeva po odchodu ruských vojskHostomel na okraji Kyjeva po odchodu ruských vojskZdroj: Profimedia

Ruská armáda přesto útokem podél pobřeží Azovského moře (Mariupol, Melitopol) získala kýžené spojení Krymu s Donbasem a útokem na severozápad obnovila na Krym dodávky pitné vody z dnes již de facto neexistující přehrady Nová Kachovka. Na tomto válčišti Rusové došli až k Nikolajevu, patrně jednomu z hlavních strategických cílů celé operace, odtud je však po čase Ukrajinci zahnali zpět za Dněpr.

Jak je to s dodávkami zbraní Ukrajině?

Ukrajinské raketomety BM-21 Grad během palby.
Ukrajina musí platit za výzbroj přemrštěné ceny, zjistili analytici

Na severu se Rusům nepodařilo ani po dvou letech dobýt strategicky významný Charkov, ruské jednotky od něj byly odehnány na jih na vzdálenost sto kilometrů. Přesto silné ruské oddíly zůstávají v Bělgorodské oblasti ihned za státní hranicí.

Uprostřed válčiště se Rusům nepodařilo dojít k dalšímu strategickému cíli, Záporoží. Právě tímto směrem (na Tokmak a dále na Melitopol) vedla hlavní část ukrajinské protiofenzívy. Vzhledem k tomu, že Ukrajinci útočili do přesily od 3 do 7:1, už dnes víme, že byla předem odsouzena k neúspěchu.

Vývoj na chersonském úseku fronty mezi 1. říjnem a 20. listopadem 2022

Zdroj: se svolením DeepStateMAP, Jiří Vojáček

Co jsme se naučili?

Válka z vojenského hlediska definitivně etablovala bezpilotní prostředky jakožto jeden ze základních bojových prvků moderních armád. Drony nejsou nic nového, armády je provozují už od 60. let, i naše armáda měla svoje Sojky již za socialismu. Doposud však hrály bezpilotní letouny zejména průzkumnou, tedy druhořadou roli.

Dnes, s rozvojem technologií, zejména pokud jde o velmi malé motory, naváděcí a pozorovací systémy, jsou však drony všech velikostí přímými účastníky boje. Pokud si z první války v Zálivu pamatujeme zelené termální záběry trasírek kulometných střel, historicky zapamatovatelným videozáběrem z Ukrajiny bude levný dron spouštějící levný granát do otevřeného poklopu tisíckrát dražšího tanku.

Zdroj: Youtube

Západ si opět dokázal, že základní sovětská tanková doktrína, která se projevila v konstrukčních prvcích, jako je automatické karuselové nabíjení, se nehodí pro moderní válku, pouze pro rychlé a zničující „spotřební“ nasazení ve stylu „nas mnogo“. Tanky T-62, T-64, T-72, T-80 a T-90 vybuchují stejně jako v Afghánistánu, Jugoslávii, Čečensku, Iráku, Gruzii a po tisících zabíjejí svoje osádky. Rusko dodnes nebylo schopno své tankové síly systematicky a smysluplně vybavit moderní pozorovací a zaměřovací technikou, a tak se na Ukrajině (oboustranně, nutno podotknout) do značné míry bojuje technologiemi 80. let minulého století.

Bezpilotní prostředky se definitivně etablovaly jako samozřejmý prostředek pro vedení boje zejména proti mechanizovaným jednotkám:

Operátoři RBS-70 na korbě Tatry 815-7
Česko má problém: Jak ochránit vojáky před drony? Na systém se snesla kritika

Bohem války je i nadále dělostřelectvo, na které jsme si na Západě zvykli dívat se poněkud skrz prsty, protože jsme zvyklí mít leteckou převahu. A letecké bombardování je vždy efektivnější než plošná dělostřelecká palba. Jak nám však dokazují moderní typy dělostřelecké munice (Excalibur, Katana, Krasnopol), nebo dokonce munice do dělostřeleckých raketometů, technologie postoupily dostatečně na to, aby se i dělostřelectvem dalo pálit velmi, velmi daleko, a přitom výjimečně přesně.

Popis fotky: Výstřel rakety z M142 HIMARS - Výstřel z raketometu M142 HIMARS - ilustrační foto.Výstřel z raketometu M142 HIMARSZdroj: ČTK

Velký návrat z vrakovišť zažívají kanónové prostředky nejbližší protivzdušné obrany. Šilky, Tunguzky a na druhé strany Gepardy, nebo dokonce modernizované obstarožní sovětské dvojkanóny ZSU-23-2 polské provenience. To vše se překvapivě efektivně využívá v boji proti malým a středně velkým dronům, včetně těch, které jsou samy municí, jako jsou rozšířené íránské typy Šáhid.

Technik a technologií, které se nově na Ukrajině prosadily, je jistě mnohem více, obrovskou roli hrají letecké střely s plochou dráhou letu, jako jsou SCALP, které i menším zemím dávají možnost za přijatelných nákladů disponovat vpravdě strategickým odstrašujícím potenciálem. Svět objevil i sílu rojů námořních dronů, které v ukrajinských barvách zredukovaly stav ruské černomořské flotily prakticky na polovinu.

Jak reaguje česká armáda?

Nejdůležitější nakonec vždy zůstává otázka, jak na nové poznatky zareagují vlastní ozbrojené síly. Češi aktuálně přezbrojují tankové vojsko, protože i na ministerstvu obrany konečně pochopili, že donekonečna modernizovat obstarožní T-72 nedává žádný smysl. Leopard 2A4 jistě není výkřik nejmodernější techniky, ale i tank z 80. let je pro naši armádu posunem a zejména jí dá možnost vytvořit nové bojové struktury, konečně plně kompatibilní s tím, co je zvykem ve starých členských zemích NATO.

Zdroj: Youtube

Velmi se hovoří o protivzdušné obraně. Armáda sice nově nakupuje pro ještě nedodaný systém Spyder nejvýkonnější rakety, ani ty však nezajišťují protiraketovou obranu a v daném počtu nejsou schopné pokrýt celé území republiky. Zřejmě nebude zbytí a bude nutné zavést další systém strategické úrovně protivzdušné obrany (PVO). Ať už to bude americký Patriot, či izraelský Davids Sling, který má tu výhodu, že používá stejné radiolokátory EL/M-2084, kterými již Armáda České republiky disponuje pro chystaný systém Spyder.

Bude také nutné s výstavbou těžké mechanizované brigády výrazně posílit její nejbližší PVO proti dronům. První kroky již byly učiněny, když se armáda začala zajímat o systém S-330, švédské rakety RBS-70NG na podvozku 4x4 obrněného automobilu MARS z Přelouče. Není to jistě ideální řešení, ale je to krok kupředu. Bude jej však muset doplnit o plnohodnotný prvek C-UAS typu německého systému Skyranger, ať už na podvozku CV90, nebo obrněného transportéru Pandur.

S nákupem víceúčelových bojových letounů F-35 přišla spousta kritiky na to, že česká armáda nenakupuje všechny základní typy munice, ve výběru chybí zejména stand-off munice, která se tak skvěle uvedla na Ukrajině. Jde o pumy, jež letí díky přídavným křídlům, nebo dokonce díky vlastnímu pohonu, na větší vzdálenosti a je tak možné je odhazovat mimo dosah nepřátelské PVO. Možná i s těmito typy naše armáda počítá, jakkoli v první objednávce zbraní k F-35 jsou spíše méně výkonné položky. Nicméně, než k nám začnou přicházet první kusy, bude to ještě trvat řadu let, takže na objednávku je snad ještě čas.

Rozpočet armády loni vzrostl prakticky na dvojnásobek oproti době před válkou na Ukrajině. Modernizace přesto nabírá zpoždění:

Bojový dron MQ-9 Reaper
Česká armáda má rekordní rozpočet. Modernizace přesto vázne a rojí se otázky

Nad čím v našem případě visí velký otazník, jsou bojové drony. Naše armáda sice měla zájem o velké typy, ale vzhledem k zastaralosti vybrané alternativy se nakonec raději spokojí s menšími bojovými typy. Měla by zavést obě varianty, Ukrajina nám však ukazuje, že naučit operátory pracovat s takzvanou vyčkávací municí, jako jsou íránské drony Šáhid, je zřejmě skutečně priorita.

Ukrajina nás každopádně poučila v mnoha směrech a zřejmě nás ještě poučí. A je správné, že na tyto zkušenosti reaguje i naše armáda, jakkoli by to mohlo být rychleji a efektivněji.